Blikajúce svetlá

Černá komedie, která působí místama velmi bizarně a úsměvně. Není to pro každého, ale troufnu si říct, že milovník severské kinematografie si přijde na své...hlavní postavy si člověk musí okamžitě zamilovat. Hlavně Madse Mikkelsena, který opět perlí:) pro mě film u kterého si odpočinu a zasměju se. Jak proběhlo na konci, "i když to bylo nejhorší jídlo jaké jsem kdy jedla, musím dát 4 hvězdy - jednu pro Stefana, jednu pro Petera, jednu pro Arna a jednu pro Torkilda. No a já přidávám tu pátou za sebe! (20.08.2013)

Psychologicky zabarvené samoúčelné tarantinovské násilí jako zábava. 1) Osmadvacetiletý režisér a scénárista Jensen vytvořil žánrově nejasnou psychologickou gangsterku, která zpočátku dost nudí, ale časem přece jen převládne dobrá řemeslná práce a čistě filmové vyprávěcí prostředky. 2) Postavy jsem si na rozdíl od některých komentátorů nezamiloval, nelíbila se mi ani jedna a nic na tom nezměnily ani průhledy do jejich bezútěšného dětství. 3) Jestli ovšem takhle vypadá skandinávská komedie, pak nechci vidět jejich tragédii. Inu, je vidět, že ibsenovská tradice stále žije. 4) Ignorantu, který psal oficiální text distributora, bych pak rád připomenul, že onen "Muž z Fara" není z Fara (město v Portugalsku), ale z Faerských ostrovů. 5) Film mi nic nedal, jen necelé dvě hodiny rozpačité polonudy, ale nemám mu to za zlé. Vždyť to byla jen zasraná veverka. (21.10.2009)

Nebyla to taková šaškárna jako třeba Jackpot (což jsem čekal), ale spíš zajímavá gangsterka, která byla jiná především tím, že to bylo vystavěné úplně jinak než většina běžných filmů. Severní Evropa prostě točit filmy umí a dokázala to už mnohokrát a ani Blikající světla nejsou výjimkou. Podruhé bych to už ale asi vidět nemusel. 75% (19.05.2017)

Když se sevařani dobře vychrápou, tak uměj humorovat na všechny strany. Tady jsou všechny ty vtipný dialogy a absurdní scénky, tak krásně zakomponovaný do příběhu, že to člověku přijde jako úplně samozřejmý. Celej film je neskutečně dobrá mixerka všech možných žánrů, až se divím jak to všechno spolu může fungovat. Při těch vzpomínkových scénách hrála hudba, která mě vracela někam k filmům Sergia Leoneho, hlavně tedy k bijáku Tenkrát v Americe a měl jsem při nich i stejný pocit, tedy, že moje srdce si uspořádalo takovou privátní párty na oslavu vynálezu zvaný film, no a z této tiché soukromé srdcové párty šly tóny spokojenosti i do mé hlavičky a z mé hlavičky tu svou spokojenost milé rád přenáším do zdejšího hodnocení. (03.03.2013)

Někdy je prostě potřeba se zastavit a rozhlédnout se. A přesně tohle Torkild ( a nejenom on) tak potřeboval, protože svého dosavadního života má už po krk „Je mi čtyřicet. I o svých narozeninách střílím po lidech. A dostanu jako dárek AK-44.“ Připomenout si svá traumata z mládí taky neškodí a potom vlastně ani nevadí, že příčinou zastávky je porucha auta, které kleklo v tu nejnevhodnější chvíli, kdesi na lesní cestě. A protože prchat pěšky s miliony z krádeže na zakázku a navíc s postřeleným kamarádem dost dobře nejde, může se stát, že zastavení se změní v zakotvení. Žánr si netroufnu kategoricky zařadit a přestože s touhle partou bych nešla krást ani švestky u silnice, bylo mi s nimi moc fajn. (03.04.2006)