Válečníci

,,NEMĚLI BYSTE CÍTIT VINU. NEMŮŽEME BÝT VŠUDE“...... /// Mise pro otrlé a důkaz, že Peter Kosminsky se pro točení dramat s britskými vojáky narodil. Další parádní lidský drama a hrůznej příklad nesmyslnosti OSN, a hluboce zakořeněný lidský zrůdnosti. V kontextu všeho zní opravdu název ,,WARRIORS“ náramně absurdně. Jako celá mise. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Jsem hrdej na svou činnost v UNPROFOR. 2.) Libuju si v masových hrobech. 3.) Thx za titule ,,Charlie“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ *** (15.04.2013)

Obsah je výše, takže jen ke zhodnocení kvalit snímku. Je to sice TV film, ale s výjimkou poměru obrazu to člověku ani moc nepřijde (koneckonců,. na ztvárnění většiny scén, které tam jsou, stačí deset herců, tři transportéry a padesát mrtvol). Válka v bývalé Jugoslávii se vyznačovala mimořádnou krutostí vůči civilistům, a to v rámci všech válčících stran, vysokou mírou zastoupení kriminálních živlů v polovojenských útvarech a také tím, že tu byly modré přilby, ale tradičně jen v malém počtu a se slabým mandátem. A podle toho to tam také vypadalo - speciálně v Bosně. Co s člověkem asi udělá, přijet tam, dívat se a nemoci udělat nic..... Celkově dobrý, historicky věrný, psychologický válečný film. Vřele doporučuju. (18.08.2007)

Sledujeme skupinu britských vojáků, kteří byli vysláni na misi OSN do Bosny, kde působí jako neutrální složky. Nesmí zasahovat pouze přihlížejí. Jak přízančné pro tenhle svět. I my jenom příhlížíme a doupouštíme, aby se něco podobného opakovalo. Nad vším si jenom myjeme ruce. Celý film je pro mě o to závažnější, že se odehrává v blízké minulosti a tak blízko našcih hranic. I na našich rukách je kousek té bosenské krve. Ale hlavně, že jsem na to dohlíželi. Pilát Pontský by z nás měl radost. (31.03.2007)

Hrůzostrašná podívaná! Už od začátku jako jízda na horské dráze skrz dům hrůzy. V tomto případě je tím domem Bosna. Válečníci se nemohou pyšnit skvělými digitálními efekty, hereckými výkony, scénářem ani kamerou, jejich síla jeněkde jinde, a to v dopadu na divákovu psychiku. Jednotky OSN jako tiší pozorovatelé, který mají jasný rozkaz - hlavně nezasahovat. Tím pádem dochází k velice paradoxním situacím, jako například rozkaz, který zakazuje transport několika dětí z bitevního pole, dokud nebudou zraněni. Peter Kosminsky v klidu strčil do kapsy i takového borce, jakým je Sam Mendes a jeho Mariňák. Vykreslení psychiky všech zúčastněných a atmosféra absolutní bezmoci dělají z tohoto snímku nezapomenutelný zážitek a to nejen pro diváka, ale hlavně pro vojáky OSN, kteří tam v roce 1992 tohle zkusili na vlastní kůži. Věřte mi, tohle z hlavy jen tak nedostanete... (28.01.2007)

Nedivím se příslušníkům britských mírových jednotek, že účast na bosenské misi s nimi tak psychicky zamávala. Museli přihlížet tomu, jak se donedávna mírumilovní občané vájemně vraždí a páchají na svých sousedech ta nejhnusnější zvěrstva jen proto, že jsou ti druzí jiného význání. A vojáci nesměli nijak zasáhnout, i když na to měli síly i vybavení, museli zůstat v každém případě neutrální. Pouze poskytnout pomoc těm, kteří to nenávistné běsnění náhodou přežili "jen" se zraněním. Vůbec ta skutečnost, že se něco takového dělo v Evropě na konci 20. století se jeví jako nepochopitelná. Při sledování filmu jsem litovala, že byl natočen u nás v Česku, a ne v Bosně, bylo to opravdu hodně poznat. Už jenom ty české názvy ulic, nebo obchodu, které bylo možno přečíst, typicky české vesničky, krajina. (04.12.2013)