Válečníci

Tak drsný film ale spíš drsná fakta než film. Vyprávěné velmi suše a stroze. Celkové pocity z filmu proto jsou hluboké ale ne díky tomu jak to bylo natočené jakož to spíš uvědomění si toho, že to byla skutečnost. Celou dobu sem si to tak trosku srovnával s Hotelem Rwanda, který byl o podobné situaci, přesto natočený mnohem lépe. Byl to spíš dokument než film. (13.02.2008)

Nedá se z OSN vystoupit? Nějak totiž po shlédnutí filmů z Balkánu a Rwandy nechápu, k čemu vlastně je. Asi jsem idiot, ale pořád mi nedochází, kde se v lidech bere schopnost zabíjet svý bližní tímhle působem a z takovýchto důvodů. Možná bych se měla přestat snažit pochopit nepochopitelné... Geniální film bez příkras, falešného hrdinství a morálních stanovisek. Zase jednou nějakou vyšší instanci prosím o zavedení povinného promítání. (25.11.2010)

Hrůzostrašná podívaná! Už od začátku jako jízda na horské dráze skrz dům hrůzy. V tomto případě je tím domem Bosna. Válečníci se nemohou pyšnit skvělými digitálními efekty, hereckými výkony, scénářem ani kamerou, jejich síla jeněkde jinde, a to v dopadu na divákovu psychiku. Jednotky OSN jako tiší pozorovatelé, který mají jasný rozkaz - hlavně nezasahovat. Tím pádem dochází k velice paradoxním situacím, jako například rozkaz, který zakazuje transport několika dětí z bitevního pole, dokud nebudou zraněni. Peter Kosminsky v klidu strčil do kapsy i takového borce, jakým je Sam Mendes a jeho Mariňák. Vykreslení psychiky všech zúčastněných a atmosféra absolutní bezmoci dělají z tohoto snímku nezapomenutelný zážitek a to nejen pro diváka, ale hlavně pro vojáky OSN, kteří tam v roce 1992 tohle zkusili na vlastní kůži. Věřte mi, tohle z hlavy jen tak nedostanete... (28.01.2007)

V době tohoto válečného konfliktu, jsem byl hodně mladý kluk. Ve zpětném pohledu, který mi film Válečníci nabídnul, jsem si opět uvědomil, co se v současnosti a "kousek" od našich hranic vlastně dělo... Velmi oceňuji, že je vše natočeno s potřebným důrazem na TÉMA a bez zbytečných filmových parádiček. (13.06.2007)

Veľká chyba OSN, že vkročili do Juhoslávie, tamojšie etniká a národy si svoje problémy vždy riešili sami. Na druhú stranu, bez Tita to už nebolo tak jednoduché. Film pekne rozpitváva psychológiu vojakov ako v rôznych bojových situáciách tak aj v čase mieru v bezpečí domova. Nie je ľahké sa s prežitými hrôzami vyrovnať, hlavne keď im na niečí príkaz nemohli zabrániť, o to bola celá situácia ešte náročnejšia. Scénka s dieťaťom bez hlavy v matkinom náručí bola silná káva, to som ešte dlho predýchaval. Obsahovú stránku filmu nekomentujem, na to si musí každý urobiť názor sám. Záverom len, že ide o extra výživnú porciu vojnovej drámy veľmi dobre a realisticky natočenej. 85/100 (29.07.2015)