Láska shora

Původně nebylo mým plánem tento film komentovat. Napsat něco k takovému filmu a sdělit tím něco smysluplného není snadné. Ale na základě komentáře uživatele fNdEsIECLE jsem narazil na recenzi Mirky Spáčilová, která mě rozčílila a to do takové míry, že jsem musel ukást auto. Láska shora je pěkný poetický film, který se velmi příjemně sleduje. Experimentální je trochu zavádějící pojem. Mě to evokuje pojmy jako Michael Snow a například jeho vlnová délka. Čímž se nijak nesnažím dogmatizovat pojem experiment, ale spíš vysvětlit svá očekávání. Film je však poměrně narativní a jeho shlédnutí nevyžaduje žádné bolestivé přemáhání. Chápu, že pro paní Spáčilovou je zřejmě obtížné porozumět filmu, který není natočený podle šablonek pro většinového diváka, film který si hraje a mluví s námi tak trochu jinak. Tedy film, který se podstatě nějakého uměleckého počinu blíží mnohem víc než filmy z výrobního pásu, zkonstruovaný podle osnov, bez špetky osobnosti. A samozřejmě paní Spáčilová se dostala na dřeň problému, když se svým záviděníhodným důvtipem a profesionalitou (považte, kde najít většího odborníka na film?) vypíchla neznalost Petra Marka. Jak by člověk, který vystudoval filmovou vědu mohl vědět něco o stavbě záběru, či dokonce příběhu? A nyní dokonce učí na FAMU režii. Snad nám ty mladé režiséry nezkazí... (21.11.2009)

O tomhle se těžko píše, ten film se musí hlavně vidět a slyšet (chvílemi teda nevidět ani neslyšet...). Petr Marek kašle na jakákoliv estetická pravidla, kameru i střih si udělá sám, nastřihne do snímku spoustu šílených záběrů z ruky, tak, jak to cítí on sám, hlavní postavy nechá komentovat samy sebe, když scéna nezní, zkusíme ji znovu... Přidá pár veselých písniček a sympatický příběh...a ono mu to sakra skvěle funguje!!! (13.09.2011)

Tohle by chtělo nový žánr - něco jako snový dokument nebo absurdně komentovaný život, protože jen poetika všedního dne, to není přesné, poetika absurdity taky ne... Mně se na tom prostě líbí, že i když to nemá pevný děj - a co mě nejvíc naštvalo, že do toho Brna nakonec nedojedou! - a jde o sled historek jak z Pečeného sněhuláka, případně od Kozuba a spol., nebo pokusů Dejvického divadla o humor (i když tihle asi ne...), tak prostě to má (až na tu poslední půlhodinu) naprosto kouzelné scény, kdy jsem se nechal unášet kamerou, komentáři mimo obraz a samozřejmě naprosto geniální muzikou s občas vynikajícími texty. Jen je to prostě dlouhé - tohle je takový spíše televizní formát na kratší plochu, ne na celovečerák, a takových 70 minut maximálně (maximálně!) by tomu stačilo. Ono je to z ranku takových B-City (seriál kdysi točil Honza Kratochvíl pro ČT), prostě absurdně zábavných historek z reálných míst podaných nereálnou optikou, což mne baví na ploše 30 minut jednoho seriálového dílu, ale v celovečeráku je to prostě únavné. (28.03.2021)

Opojné. A naprosto originální. Dospět ke kráse skrze krásu a dokonalost, to zavání byznys plánem, ale dospět k ní přes chyby, vady a nedostatky všeho druhu, to by mohlo být umění..? Samotného mě to překvapilo. Po Nic proti ničemu jsem Petru Markovi nebyl příliš nakloněn a hodně jsem pochyboval o jeho kvalitách. Ony ale reálně existují a já se mu tímto v duchu omlouvám. (04.02.2017)

Sympatické. Rozhodně přetažené, co jde o stopáž, kdy se v tom člověk (já?autor?) trochu ztrácí, perfektní pasáž se stopařkou; hlavně mi vadila taková zvuková (a vlastně i jakákoliv jiná - motivy, titulky, figury, obrazy,...)přehlušenost, která ve mně navozovala dojem jakési bezcílné zmatečnosti. jakože nevíme co, tak třeba tohle. ale jakože určitě viděníhodné. (03.06.2011)