Sicario 2: Soldado

Od začátku jsem byl příjemně překvapen brilantní režií, jakož i jasným a nekompromisním směrem, kterým se film vydal. Drsní chlapi, mise bez pravidel, vše syrově, realisticky, ale i efektně natočeno. Film je ostrý a ledově chladný jako břitva. Bohužel právě proto zůstává i publikum jaksi méně emocionálně zainteresováno a pouze to, si myslím, že je důvod, proč dvojka řadu lidí neoslovila tak jako jednička. 8/10 (28.10.2018)

Údělem žen ve druhém Sicariovi je smutně koukat (Catherine Keener) nebo se nechávat zachraňovat muži (Isabela Moner), kteří při řešení problémů aplikují logiku „když to nejde silou, použij sílu vojenskou". V tomhle se film tolik neliší od jedničky, ovšem Sheridanův ostentativní nihilismus a touha natočit zlý film a zlých lidech nabývají až parodických proporcí. „Filozofii" filmu nejlépe vystihuje motto Brolinovy postavy „Seru na všechny". Sollima režíruje rutinně a Wolski jen manýristicky napodobuje Deakinse. Scény z větší části působí ploše a postrádají jakoukoli atmosféru a napětí (mj. kvůli tomu, že všechny postavy jsou tak trochu svině a vůbec vám na nich nezáleží). Jediný autentický moment nastává, když Del Torův antihrdina může na chvíli opustit křečovitou mačo pózu a s někým vést docela obyčejně „lidský“ dialog (byť znakovou řečí). Extrémní pomalost, daná mechanickým vyprávěním (jeden špatný plán je nahrazen dalším, ještě horším, zas a znovu), absence katarze a uspokojivého řešení v důsledku nepůsobí jako snaha vyjádřit existenciální úzkost ze světa prostoupeného zlem do té míry, že už není východiska, ale pouze jako výsledek odbyté práce a nutkání natočit stůj co stůj sequel. V bizarním finále, kdy zbytky logiky berou za své a stáváme se svědky zrození monstra, se film sice svou přehnaností přibližuje pozdní tvorbě Sama Peckinpaha (jako Přineste mi hlavu Alfreda Garcii), ale bez klíčového humoru, pro který Taylor Sheridan bohužel nemá smysl. Pokračování veskrze zbytečné, ale zřejmě žel ne poslední. Jestli si za týden vzpomenu na něco dalšího než na apartní obuv (crocsy) Joshe Brolina během psychického mučení - jehož účinnost film mimochodem nijak nezpochybňuje (oproti Zero Dark Thirty) -, budu překvapen. 45% (28.06.2018)

První komentáře byly natolik rozpačité až odmítavé, že zchladily můj zájem do té míry, že jsem vyčkal na reakci mého oblíbeného flankera.27 a teprve poté jsem se odvážil usednout do přítmí kinosálu. Nemá smysl si nalhávat, že největším důvodem pro pokračování byl úspěch Sicaria, který se stal pro řadu filmových fanoušků malým filmovým zjevením. Stefano Sollima sice nedosahuje kvalit Denise Villeneuva, ale pořád jde o nadprůměrného filmaře, který má navíc k žánru blízko. Taylor Sheridan si sice vybral slabší den, vlastně mám pocit, že je to zatím nejslabší scénář, který jsem z jeho dílny mohl vidět, ale ani tady neshledávám důvod k zásadní kritice. To, co fungovalo na jedničce, tedy atmosféra, postavy, hudba a styl, bylo v zásadě úspěšně přeneseno do pokračování. Tvůrci napodobují styl Sicaria, ale nekopírují přitom obsah. Nejde o zásadní titul roku, ale slušnou letní žánrovku, kde jsem necítil žádné zklamání z proinvestovaných peněz za vstupné do multiplexu. Celkový dojem: 75 %. (19.07.2018)

Neskutečné zklamání. Je zde dobře vidět, jak může pokračování uškodit změna režiséra. První půlka je super, zato druhá vůbec nedává smysl. Ať už nelogická rozhodnutí postav, tak nesmrtelný del Toro coby terminátor. Asi nemá ani cenu přemýšlet nad tím, jaké mají vůbec USA v Mexiku pravomoci. Hezký příklad toho, jak může dopadnout nepovedený pokus o rozpoutání války kartelů. Konec prostě nedává smysl... Snad už pokračování nebude. "Tak ty chceš být Sicario?" (25.11.2018)

Obdivuhodné úmysly bohužel zastíněny řemeslnou i scénáristickou rutinou (především ve vztahu k očekávání). Příběh nabídne na ploše dvou hodin dostatek akce, zajímavě konfrontuje své protagonisty a končí hollywoodsky neotřelým a troufalým způsobem, ovšem pořád mi to přišlo málo. Vývoj postav zůstává zoufale nedořešený a povrchní a děj neeskaluje jako samostatné komplexní dílo, ale spíše jako seznamovací úvodní epizoda něčeho mnohem rozsáhlejšího - to jsem ještě ochoten omluvit v budoucnu, pokud se natočí třetí díl, který vše zaklapne a dotvoří. Co však už neomluvím, je tentokráte nevýrazná inscenace a těžkopádné rozvíjení příběhu, který se skládá ze série na sebe nakupených plánů a misí, jejichž (ne)splnění jen vytváří kulisu pro sice zajímavý a dramatický, ale neuspokojivě rozvětvený konflikt morálky a pragmatismu ve světě bez pravidel. Brolin a Benicio opět herecky na jedničku a kvůli jejich postavám se na pravděpodobné završení docela těším, doufám ale ve značně osobnější a myšlenkově jednoznačný přístup, tenhle hluboce se tvářící a přitom emocionálně chladnokrevný akčňák velké dojmy nezanechá... 60% (17.09.2018)