Mocná Afrodité

Můj další Woody, pomalu budu mít v malíku celou jeho filmografii. Tady Pan režisér, herec a scenárista opět rozehrál osudy skvěle napsaných postav, jejichž vztahy tak propletl, jak to umí snad jedině on. Herci fajn, Mira Sorvino mě překvapila, protože jsem ji dosud neznala, Helenu Bonham Carter mám zase zafixovanou s Deppem a Burtonem, takže také změna. Tenhle film se mi líbil, je sice s jemnějším humorem než předchozí filmy, ale i přesto je fajn. Sice nijak nezamíchal mým žebříčkem oblíbených Woodyho filmů, ale přesto to je fajn filmový zážitek. (17.06.2013)

Jeden z tech pohodovejch Allenovo filmu, kde sice tradicne resi vztahy, ale je to hlavne komedie. Prvni pulhodinky, kdy je na scene pouze Allen, to je sice vtipny, ale ta prava jizda pride az po seznameni se Sorvino, ktera, jakozto takova razna prostitutka a pornoherecka se k nervoznimu ukecanymu Allenovi skvele hodi. Ale ze by zase hrala oskarove, to bych nerek. Dalsi zajimavou postavou je vymletej boxerskej farmar Rapaport. Naopak Helena Bonham Carter, jakoze ji mam rad, tak sem se nehodila, ona vypada prilis divne na normalni roli manzelky. Takze celkove skvela komedie za lepsi 4* s par fajn napadama, skvelejma hlaskama a ktera se zdarne vyhne nekolika klise, u ktery mi jen vadily ty sceny s bohama a muzama nebo co to bylo, ktery mi prisli zbytecny. (03.02.2009)

Mocná Afrodíté je rutinním filmovým výtvorem tklivého amerického klauna. Klaun se na promenádní molo dostavil se svou zlehčenou variantou Pygmaliona a karikaturní ozvěnou na Oidipa. Využívá tu oblíbenou slzu melancholie manželské krize, ale výsadní místo dostalo tentokrát cirkusové hulvátství a pištění školaček, vystrašených zmateně probíhající myšičkou. A stejně jako je řecká tragédie. podávaná v římském ritu a shakespearovském výlevu, spíše vynuceným nouzovým ústavem klaunovy improvizace, tak komedie, upřednostňující spíše pikantnost a dětinskost s kapkou ironie, je dílem velmi vtíravého autorova předsevzetí o splnění filmového plánu. Klaun se ve vlastních vývodech klaunské zlomyslnosti víceméně opakuje, byť tentokrát zesměšňuje i ty své závěry. Klaun pro svou zkušenost dokáže pobavit a ironicky zazvonit, přesto je film více záplatou než jeho nadšením a hravostí. Spojovatelem květu světa zemského s náladami vnitřních krajin je Lenny Weinrib (příjemný Woody Allen), sportovní žurnalista, poslušný manžel a idealistický napravovatel škaredých osudů nešťastných lidiček. Děti a jejich původ jsou sice záminkou, ale tím skutečným zájmem je absurdita lásky a zlomyslnost klaunova úderu škodolibosti. A tak klaun s láskou vychovává, kolébá a holduje pop-kultuře. Hlavní ženskou postavou je Leslie alias Linda Ash (ztepilá Mira Sorvino), přitažlivá mladá žena, zneužívaná svatou trojicí života: spotřební dobou, konfesí materialismu a mužským chtíčem. Klaun si pohrává s variací lásky i jejími fyzickými plody. Důležitou postavou je Amanda Sloan Weinrib (pozoruhodná Helena Bonham Carter), Lennyho manželka a galerijní kurátorka se ctižádostivou představou své kariéry a rodiny. Moderní doba naštěstí nabízí netušené možnosti naplnění a uspokojení. I bez nutnosti těhotenství. K výraznějším postavám filmu patří také Kevin (příjemný Michael Rapaport), prostoduchý vesnický mladík v předčasném konci boxerské kariéry. Ach, láska, předsudky a veřejná ostrakizace. Z dalších rolí: v těch nových možnostech doby pop-kultury důsledný vedoucí antického divadelního sboru (F. Murray Abraham), Oidipova matka a thébská královna Iokasté (Olympia Dukakis), nebohý Oidipův otec a thébský král Laius (David Ogden Stiers), proslavený slepý thébský věštec Teirésiás (Jack Warden), proslulá trojská věštkyně s nedůvěrou veřejnosti Kassandra (Danielle Ferland), Amandin inspirující i pokoušející nadřízený galerista Jerry Bender (Peter Weller), omezeně násilnický pasák klínů Ricky (Dan Moran), Lennyho kamarád z fotbalu Bud (Steven Randazzo), sám nešťastník Oidipus (Jeffrey Kurland), Lennyho kamarád a trenér boxu (Tony Sirico), či malý Max (Jimmy McQuaid, jako maličký Nolan Tuffy, a jako kojenec Tucker Robin). Mocná Afrodíté je rutinní výrobou ve světe filmu protřelého klauna. Tklivý newyorský klaun odhodil intelektuální předpojatost a oddal se vnadám populární kultury. (05.11.2020)

No, tentokrát mě Woody docela zklamal. Prvních asi 30 minut sice nebyla kdovíjaká bomba (škoda nevyužité Heleny Bonham Carter), ale z komentářů jsem se připravil nato, že s příchodem Lindy by to mělo dostat patřičnou šťávu. Pravdou však je, že film sice potom byl zajímavějším, ale jinak šlo o klasickou Allenovu vztahovou konverzačku s na můj vkus malou porcí humoru (za co dostala Mira Sorvino Oscara opravdu nevím) a otravnými vložkami s antickým chórem (možná originální, avšak nevtipné, resp. kromě Diova záznamníku). Konec mě tentokrát tolik nepotěšil, protože byl dost podobný závěru v Darebáčcích, sice mladšímu, ale mnou dřívě zhlédnutému snímku. "Kdo je šéf, ty nebo máma?" - "Kdo je šéf? To je snad jasné. Ty nevíš, kdo šéfuje?" - "Ne" - "Já jsem šéf, jasný? Máma jen rozhoduje." (21.10.2011)

Poměrně prostou, ale setsakra dojemnou historku kořeněnou charakteristickým allenovským humorem („I'm the boss, okay? Mommy's only the decision maker.“) ozvláštňuje ještě hra s typickými atributy antického dramatu; nejen antický chór a vzorně respektovaná expozice-kolize-krize-peripetie-katastrofa, ale též doslovně realizovaný bůh na stroji. Jeden z mistrových povedenějších kousků z devadesátých let. (07.02.2013)