Mocná Afrodíté
Mighty Aphrodite
Mighty Aphrodite
Mighty Aphrodite
Mighty Aphrodite
Réžia:
Woody AllenScenár:
Woody AllenKamera:
Carlo Di PalmaHrajú:
Woody Allen, Mira Sorvino, Helena Bonham Carter, F. Murray Abraham, Olympia Dukakis, David Ogden Stiers, Claire Bloom, Rosemary Murphy, Peter Weller (viac)Obsahy(2)
Neúnavný glosátor života newyorských intelektuálů Woody Allen pokračuje ve své oblíbené tématice i ve snímku Mocná Afrodíté. V centru jeho pozornosti jsou znovu partnerské vztahy. Sportovní novinář Lenny Weinrib (Woody Allen) a jeho o hodně mladší manželka Amanda (Helena Bonham Carterová) se odhodlají adoptovat dítě, neboť žena prohlašuje, že nemá čas na to, aby byla těhotná (pracuje v umělecké galerii a chce se osamostatnit). Když je adoptivnímu chlapci pět let, Lenny neodolá pokušení vyhledat jeho skutečnou matku. S hrůzou zjišťuje, že je jí dobrosrdečná prostitutka a příležitostná pornoherečka Linda (Mira Sorvinová), a rozhodne se ji přivést na správnou životní cestu. Sám se však dostává do těžké manželské krize.
Na rozdíl od některých svých předešlých děl (např. Manželé a manželky) se Woody Allen věnuje rozboru citových vazeb v nezakrytě komediální rovině a vede své postavy k všeobecnému závěrečnému smíření. Skvěle napsané dialogy (scénář byl nominován na Oscara), pečlivě vybraný hudební doprovod a přesné herecké obsazení jsou hlavními dominantami filmu. Jistým ozvláštněním je použití starořeckého chóru (v němž se objevuje řada známých herců, např. F. Murray Abraham, David Ogden Stiers, Olympia Dukakisová nebo Jack Warden), který v přírodním amfiteátru (jeho scény byly natočeny v italské Taormině) komentuje hrdinův osud a varuje ho (většinou marně) před možnými komplikacemi. (Česká televize)
(viac)Recenzie (117)
Konejšivý film, který můžu doporučit snad každému, kdo se právě potýká s horší až špatnou náladou - opravdu ji dokáže zahnat (testováno na lidech). Komedie těží nejen z Allenových oblíbených vztahových propletenců a křivolakých cest lásky/osudu, ale pořádnou dávku humoru do ní přimíchává antický chór (úžasný nápad) a kouzelná Mira Sorvino. ()
No, tentokrát mě Woody docela zklamal. Prvních asi 30 minut sice nebyla kdovíjaká bomba (škoda nevyužité Heleny Bonham Carter), ale z komentářů jsem se připravil nato, že s příchodem Lindy by to mělo dostat patřičnou šťávu. Pravdou však je, že film sice potom byl zajímavějším, ale jinak šlo o klasickou Allenovu vztahovou konverzačku s na můj vkus malou porcí humoru (za co dostala Mira Sorvino Oscara opravdu nevím) a otravnými vložkami s antickým chórem (možná originální, avšak nevtipné, resp. kromě Diova záznamníku). Konec mě tentokrát tolik nepotěšil, protože byl dost podobný závěru v Darebáčcích, sice mladšímu, ale mnou dřívě zhlédnutému snímku. "Kdo je šéf, ty nebo máma?" - "Kdo je šéf? To je snad jasné. Ty nevíš, kdo šéfuje?" - "Ne" - "Já jsem šéf, jasný? Máma jen rozhoduje." ()
Scéna, ve které Woody přesvědčuje drsného, plešatého pasáka pomocí svých intelektuálských argumentů a stihne přitom rozmlouvat s vedoucím antického chóru v podání F. Murray Abrahama, je naprosto výmluvná. Scény z antického prostředí dodávají filmu šťávu i humorný nadhled a Mira Sorvino svým sexappealem a výborným výkonem zastiňuje i samotného Allena. ()
Poměrně prostou, ale setsakra dojemnou historku kořeněnou charakteristickým allenovským humorem („I'm the boss, okay? Mommy's only the decision maker.“) ozvláštňuje ještě hra s typickými atributy antického dramatu; nejen antický chór a vzorně respektovaná expozice-kolize-krize-peripetie-katastrofa, ale též doslovně realizovaný bůh na stroji. Jeden z mistrových povedenějších kousků z devadesátých let. ()
Najskôr je to priemerná Woodyho konverzačka, ale to sa zmení príchodom Lindy na scénu. Tá je skvelá a svojou jednoduchosťou a zmyslom pre humor zatieni aj Woodyho. Ani grécki bohovia neodporúčajú vyhľadať biologickú matku svojho adoptívneho syna, zvlášť keď je krásna a má nevhodnú profesiu, ale kto by ich počúval. Tie postavy gréckej drámy mali niečo do seba, na divadlo vo fime som si rýchlo zvykol. Príjemný záver, našťastie nie klišoidný ani extra romantický, tak akurát. –––– Kdo z vás dvou je šéf? Ty nebo máma? – Já jsem šéf, máma jen rozhoduje. ()
Reklama