Vlákna

Tento film je ze skupiny těch, které vám vážně nedají spát, kdykoliv si na ně vzpomenete a vzpomenete si často. Myslím, že je to ten nejlepší horor, jakej jsem kdy viděl včetně těch, co jsem viděl před desátým rokem života. Už jen proto, že to není hororovej žánr. Nejenže režisér zvolil dokumentární styl, on navíc ani nijak nezakrývá, co by se stalo. Vůbec nepoužívá hudbu, ale ticho, které je však mnohem zvučnější než nějaký randál. srovnání stavu před a po je tím hrůznější, že k filmu ještě promlouvá vypravěč a většinou říká statistické údaje (jako třeba z populace Británie zůstane po 10 letech sotva 11 milionů apod). Ukazuje všechno bez nějaké laciné roušky cenzury a když už něco neukáže naplno, je to jen proto že to prohloubí temnotu a hrůzu ještě víc. Proč má postava říct, že na jih od města je její žena a že už pravděpodobně dávno umřela na spad, když se to dá vyjádřit jedním záběrem na unaveného zlomeného muže stojícího u mapy v pozadí za fotkou jeho manželky na stole. Proč ukázat vraždění a rabování při jeho konání, když to lze vyjádřit slovy tří maníků vylézajících z něčího krytu: "To je puch!" Po zhlédnutí tohoto snímku jsem měl vážně chuť jít vykopat protijadernej kryt a natahat si tam jídlo, pití, generátor, akumulátory, recyklátor vody a vzduchu, zbraně a neprůstřelný vesty a protijadernej oblek a jánevímcoještě, protože je lepší být připraven, i kdyby to nenastalo. A doufám, že nenastane. Myslím, že v případě atomové války, která by vypadala jako tato (dopadlo bomb za 3000 megatun a vytvořilo 600 milionů tun spadu) by platilo heslo: Kdo umře, vyhraje. Nebo kdo se narodí padesát let poté, možná bude žít. Protože to, že přežijete dopad atomové pumy nic neznamená, vůbec nic. Následující roky a desetiletí by byly strašné. Vůbec se nedivím, že to v Británii stáhli. Ve studené válce a když se politici furt někde mleli, brzy by lidé zpanikařili. Navíc to není nejen pro děti, ale ani pro slabší povahy. Když to srovnám s filmem Den poté z roku 1983, tamto je proti tomuto jako čajíček, jako zápalka proti atomovce, jako líh proti dvanáctileté skotské. Ještě jedna poznámka. Možná si říkáte, že jsem nějaká emocionální troska či duševně nestálý či hysterický člověk, kterého vyvede z míry cokoliv. Nejsem. Ve skutečnosti mě z míry nevyvede nic (kromě novýho dabingu). (12.04.2006)

Tak toto ma dostalo. Film už nie je najmladší, navyše kvalita v akej som film sledoval tomu tiež nepomáhala, ale spočiatku som mal pocit, že to bude nuda. Postupne však spoznávame postavy a dianie okolo, atmosféra začína hustnúť a po jadrovom útoku som sa nestačil diviť. Tento malý tv film dokázal to, čo nedokázali iní režiséri s miliónovými rozpočtami. Tak realistický a drsný film som určite nečakal. Po tom čo uvidíte ľahko prepáčite skromnejší rozpočet, lacnejšie postupy a občasné montáže, jednoducho ostane len drsná reálosť, ľudské trápenie, krik a beznádej. Ak raz niekto natočí remake s dnešnými možnosťami a neposerie to, tak všetci spadneme na zadok. Ja som takmer spadol a to je film z roku 1984! Pre mňa ešte donedávna úplne neznámy film. Som si istý, že po zhliadnutí na neho nikto nezabudne. 100%. (25.03.2018)

Britská odezva na americký snímek The Day After, která ale nenabízí moc nového, až na delší časový úsek děje filmu. Opět je snímek velmi realistický (i díky prokládání komentářem, což by se ale hodilo spíše k dokumentu, než k normálnímu filmu) a jeho ponurost je až hnusná. Tím nechci říct, že je snímek špatný, ale vzhledem k námětu mě nenapadají jiná slova než hnus, ohavnost a zkáza. Film vhodný pro depresi, ale aspoň vám řekne pravdu. Naservíroval bych ho každému militantnímu debilovi na světě. (11.06.2011)

Apokalypsa. Kdyby se v současnosti natočil vysokorozpočtový remake, nejlépe v režii Paula Greengrasse, mohla by to být filmová extáze. Ale to by muel být nukleární strašák ve společnosti více aktuální, a k tomu už snad (doufejme) nedojde. Ale i tenhle čtvrt století starý televizní film je i přes omezený rozpočet velice působivý, a věrně popisuje nukleární apokalypsu a její následky, které vrátí moderní civilizaci zpátky do středověku. Snad jen pro roli Ruthiny dcery si mohli tvůrci vybrat nějaké děvče, které nemá plomby:) (15.06.2008)

Impozantní film, jen kdyby neměl falešné zuby. Ze celou dobu nepřinese jedinou informaci, kterou byste předtím nevěděli. Jedinou jeho snahou je srazit fikci, realitu a dokument a nabýt přitom výrazu, který se zdráhám jakkoliv vyložit, abych mu nekřivdil, ale v němž čtu pouze hru na city a ten nejubožejší chtíč dojmout poddajné diváky. Genocida v Srebrenici, masakr v Katyni, hrůza v My Lai - to jsou tragédie proti lidskosti. Svržená atomovka je proti tomu podružnou kategorií, protože zde je úloha člověka pouze implicitní, explicitní je pouze využitá technologie. Raději doporučuji román Ondřeje Neffa Tma 2.0. (15.02.2008)