Vlákna

Těžká depresivní vize situace typu „co kdyby“ jedna z etap lidských dějin dopadla hůř, než tomu bylo. Žánru dokumentární se u Threads není třeba bát. Komentáře a statistické údaje neruší, vstupují jen zřídka a náplní zůstávají osudy na úrovni města i konkrétních osob. Přitom se film nepokouší strhnout prostřednictvím přiblížení citů, ale utvořit co nejpřesnější představu o tom, jaká hrůza by po záblesku čekala. Film s hlubokým názvem tak nese hlavně poselství. Poselství šokující, jasné a srozumitelné, aktuální v minulosti i budoucnosti. (25.09.2011)

Jackson síce okázalo čerpá z The war game, ale keďže v intenzívnosti si s touto špičkovou dokufikciou v ničom nezadá, nie je dôvod mu to mať za zlé. Pretože Threads sú tiež špičkovým filmom. Niekedy okolo 45 minúty menia definitívne smerovanie, napätie je fuč a nasleduje iba peklo. Prekvapenia ale nekončia, scenár to berie celé šmahom a....nechcem spoilerovať, nechajte sa prekvapiť vývinom čím ďalej tým viac dokumentárne ladenou snímkou a vychutnajte si aj jej pointu. Je to iné, ako napríklad The day after, ale aj v mnohom rovnaké a preto nie je vôbec od veci si tieto dva postapo skvosty pozrieť bezprostredne za sebou. Nikdy neviete, čo sa stane nasledujúci deň.... (11.04.2016)

Wow, tohle musel být v 80. letech naprosto zdrcující film, ani si nedokážu představit, jak v tehdejší době působil. I dnes, byť technologie jsou už úplně někde jinde, dokážou vlákna vyvolat pořádnou depresi svou syrově (ne)zpracovanou vizí možné apokalypsy. Vyprávění se odvíjí v polodokumentárním stylu, servírují se hrubá fakta bez emocí. Paradoxně právě tento přístup vyvolává emoce nejsilnější - naprosté zdrcení... 7/10 (26.02.2017)

Impozantní film, jen kdyby neměl falešné zuby. Ze celou dobu nepřinese jedinou informaci, kterou byste předtím nevěděli. Jedinou jeho snahou je srazit fikci, realitu a dokument a nabýt přitom výrazu, který se zdráhám jakkoliv vyložit, abych mu nekřivdil, ale v němž čtu pouze hru na city a ten nejubožejší chtíč dojmout poddajné diváky. Genocida v Srebrenici, masakr v Katyni, hrůza v My Lai - to jsou tragédie proti lidskosti. Svržená atomovka je proti tomu podružnou kategorií, protože zde je úloha člověka pouze implicitní, explicitní je pouze využitá technologie. Raději doporučuji román Ondřeje Neffa Tma 2.0. (15.02.2008)

Enormně dobré a záslužné po stránce sdělení, obzvlášť druhá (postapokalyptická) část je velmi, velmi... poučná (byť je možná až příliš zhuštěná - vzhledem k časovému rozptylu víc jak deseti let se v ní skrývá potenciál i na několikadílnou minisérii). Jako snímek na pomezí hraného filmu a dokumentární "rekonstrukce" jsou Vlákna taktéž vynikající (zejména pak s přihlédnutím k faktu, že se jedná o televizní počin!) - koncepčně smysluplná, realizačně vysoce působivá (minimalismus, např. v používání čb fotografií, zde nejen, že není překážkou, ale naopak spíše výhodou), divácky zdrcující (některé slabší povahy to možná ani nebudou mít sílu dokoukat). Osobně mě to úplně nezválcovalo, ale to bude patrně tím, že mi scházel větší důraz na (hlavní) postavy (takže mi pak na jejich drastických osudech až tolik nezáleželo) a malinko mám problém i s poněkud jednolitou atmosférou - přišla mi dost šedivá a deprimující už od začátku, kdy se ještě nic vysloveně katastrofického a děsivého neděje. Zřejmě proto na mě ta následná zcela bezútěšná vize postupného konce civilizace nedopadla až tak mocně a drtivě, jako na většinu diváků. 85 % (18.06.2019)