Vlákna

Film ma totálne odrovnal. Jeden z najlepších katastrofických filmov, aký som kedy videl. Ide o tak naturálnu, sugestívnu, reálnu a desivú simuláciu jadrovej vojny až z toho mrazí. Bŕŕŕ. A išlo to aj bez bombastického vizuálu, rozpadávajúcej sa zeme, obrovských tsunami a čo ja viem čo ešte. Ale o to viac je to reálnejšie, nepríjemnejšie a depresívnejšie. Tu naozaj nie je nič, čo by som vytkol, pôsobivá analýza celkovej situácie pred a po jadrovom útoku, vrátanie predpokladanej psychológie chovania sa ľudí a rôznych iných detailov. Oceňujem aj dokumentárne vsuvky, vždy boli obsahovo bohaté a príhodne zvyšovali autencitu celého snímku. Simulácia je namodelovaná na 3000 mega ton, hrozné pomyslieť, ale v súčasnosti si k tejto jadrovej sile môžme ešte pár núl pripočítať. Maximálna spokojnosť, bez váhania plný počet hviezd. Nad týmto filmom budem uvažovať ešte riadne dlho, rozhodne odporúčam. (08.09.2014)

Britská odezva na americký snímek The Day After, která ale nenabízí moc nového, až na delší časový úsek děje filmu. Opět je snímek velmi realistický (i díky prokládání komentářem, což by se ale hodilo spíše k dokumentu, než k normálnímu filmu) a jeho ponurost je až hnusná. Tím nechci říct, že je snímek špatný, ale vzhledem k námětu mě nenapadají jiná slova než hnus, ohavnost a zkáza. Film vhodný pro depresi, ale aspoň vám řekne pravdu. Naservíroval bych ho každému militantnímu debilovi na světě. (11.06.2011)

Velmi drsný a depresivní pohled na svět, kterak by vypadal a nejspíše i fungoval po následcích nukleární války. K čemu všemu ty americké, moderní, velkorozpočtové post-apo spektákly, když stačí jeden britský, zdánlivě malý, starší televizní film? Tíživá atmosféra, těžknoucí vzduch prosycený radioaktivitou, pachem nákazy, nemocí a umírajících. Prosycený rozkladem a rozpadem společnosti. Lidé potulující se mezi troskami jako duchové, kteří už zapomněli, jak vypadá jejich domov. Zástupy lidí s prázdnými tvářemi, z nichž už vyprchaly veškeré emoce. Lidé bez minulosti a bez budoucnosti. Co bude dál? (08.03.2013)

Enormně dobré a záslužné po stránce sdělení, obzvlášť druhá (postapokalyptická) část je velmi, velmi... poučná (byť je možná až příliš zhuštěná - vzhledem k časovému rozptylu víc jak deseti let se v ní skrývá potenciál i na několikadílnou minisérii). Jako snímek na pomezí hraného filmu a dokumentární "rekonstrukce" jsou Vlákna taktéž vynikající (zejména pak s přihlédnutím k faktu, že se jedná o televizní počin!) - koncepčně smysluplná, realizačně vysoce působivá (minimalismus, např. v používání čb fotografií, zde nejen, že není překážkou, ale naopak spíše výhodou), divácky zdrcující (některé slabší povahy to možná ani nebudou mít sílu dokoukat). Osobně mě to úplně nezválcovalo, ale to bude patrně tím, že mi scházel větší důraz na (hlavní) postavy (takže mi pak na jejich drastických osudech až tolik nezáleželo) a malinko mám problém i s poněkud jednolitou atmosférou - přišla mi dost šedivá a deprimující už od začátku, kdy se ještě nic vysloveně katastrofického a děsivého neděje. Zřejmě proto na mě ta následná zcela bezútěšná vize postupného konce civilizace nedopadla až tak mocně a drtivě, jako na většinu diváků. 85 % (18.06.2019)

Já si nemůžu pomoct, ale to, co má být explicitním představením toho, jak by to vypadalo v Británii, kdyby na ní někdo shodil pár atomovek, se mnou ani trochu nehnulo, celý film mi připadal neuvěřitelně prázdný. Přinesl pár informací, které si můžete kdekoliv zjistit sami a nemusíte kvůli tomu dvě hodiny sledovat strašlivě nudný film. To, že jsem nesoucítila s jediným z hrdinů, to, že ve mě nemrazilo a nejímala mě hrůza, to je filmu tohoto typu moc špatně. (05.07.2011)