Pán prsteňov: Spoločenstvo Prsteňa

To bylo tak: Internet prožíval svůj vzestup, neznali jsme sociální sítě, vznikaly první amatérské fanweby a tou řídkou sítí začaly prosakovat první informace o tom, že kdesi na Novém Zélandu budou natáčet film podle famózní knihy Pán prstenů. Během dvou let se kusé informace sjednotily do hutných zpráv a desítek fotografií, také ovšem fám, fejků a několik splasklých bublin o Tomu Bombadilovi. Naprosto fantasticky působily první informace o hercích, kteří měli ztvárnit hlavní role. Celý svět prožíval nadšení z Aragorna či Galadriel, kvitoval obsazení Gandalfa, diskutoval nad Frodem a bazíroval nad Elfy zejména Elrondem. Řešili se exteriéry, hudba, kostýmy a především všechny ty odklony od předlohy. Tomu filmu zkrátka předcházela neskutečná masáž fanoušků. Už nikdy potom to nebylo takové. Šlo o to "poprvé". Pak přišel ten velký den. Objevily se první recenze. Dopadlo to špatně! V televizi to doslova sejmuli. Nezbývalo, než na to druhý den vyrazit na premiéru do hlavního města. Stačilo pročísnout řady eflů, trpaslíků, hobitů a skřetů a vyfasovat lístek. Pche, pitomé recenze! Dav rozhodl jinak. Z filmu se stal jeden z největších hitů v dějinách světové filmografie. Recenzenti začali pomalu obracet, nakonec se jim začal líbit i ten soundtrack. Nikdo nechtěl jít hlavou proti zdi. Pirátské kopie ovládly počítače milionů uživatelů. Přišly prodloužené verze. Nejsem asi jediný, kdo je viděl více než desetkrát. To jsou desítky hodin sledování! Konaly se kinomaratóny, pořádaly cony, na louce za Prahou lidé simulovali bitvy ve Středozemi, zavládla prstenová mánie. Pána prstenů začali číst i lidi, kteří v životě přečetli jen lístek na vlak. Prstenová extáze opojila celý svět a všichni už zapomněli na ty první recenze, kde vlastně neřekli nic jiného, než holou pravdu. Hudba je příliš patetická. Celé je to kýčovité, hobiti jsou jako děti, knihou to zcela pohrdá, mnozí působí příliš teploušským dojmem, žádná krev, zmatky v chronologii, nic o geografii Středozemě, změny velikostí hobitů, WTF-Arwen, Gluma mluví kačer Donald, Frodo si kouše nehty a další a další více či méně hnidopišské postřehy by se asi hodilo vypsat do jednoho velkýho "flejmu", ale když ono je to tak krásný. Je to sice úplně jiný svět, než ten, který stvořil J. R. R. Tolkien, ale tím spíše nás zcela pohltí. Tenhle film to ještě umí. Z celé filmové prstenové tvorby je nejpodmanivější, dějově nejnatřískanější a samozřejmě nejkoukatelnější. Dále je třeba vypíchnout několik faktů, které to tak nějak řeknou samy za sebe a tím i lze toto pojednání ukončit: Hobitín a Dno Pytle, Můstek v Khazad-dûm, Lothlórien a Galadrielina zkouška, Argonath a Boromirova smrt. (21.12.2013)

Pán prstenů: Společenstvo Prstenu, to je jméno filmu, ze kterého jsem měl obrovský respekt. Dokonce jsem chvíli váhal, zda na něj mám či nemám jít do kina, nakonec jsem se tam vydal, ale přistupoval jsem k dílu značně skepticky, neboť kniha je - a o tom mě teď přesvědčil i pan Jackson - nezfilmovatelná. Pán prstenů je knižní trilogie na níž jsem byl odchován, Tolkien vůbec je v mém okolí nesmírně váženým mužem, a tak se ani nedivým, že jsem místo Karkulky poslouchal Hobita aneb cestu tam a zase zpátky... Rozhodně si však nestěžuji, ba právě naopak, jsem za to nesmírně rád, neboť kdo ví, zda by se mi mistr někdy dostal do cesty, ale teď k filmu. Kdybych měl předlohu a snímek srovnat, nejspíše bych musel Jacksonovo dílo značně zchodit, neboť se jedná o jeden z těch lepších příkladů jak by se k Pánu prstenů přistupovat nemělo. Ono je vůbec dost těžké určit jak by měl film podle této kultovní knihy vypadat, aby byla spokojenost na všech stranách. Na druhou stranu si ale myslím, že Jackson a jeho kolektiv se s příběhem vypořádali nadmíru slušně, sice vyloučili veliké množství situací a změnili množství nemenší, udělali tak jen ku prospěchu filmu, který by se s celkovým vyzněním nemohl vyrovnat. To ale rozhodně vůbec nic nemění na faktu, že Tolkien by se v hrobě obracel, neboť je to jediný člověk, který ví co každá maličká scéna a symbol v knize znamenají. Tolkien vůbec budil zdání že Středozemi sám navštívil a přináší nám příběh z její mytologie, proto se ani není čemu divit, že by nesnesl pohled na film, který některé části příběhu převrací vzhůru nohama, ale budiž, žádný fanoušek jistě nevěřil tomu, že uvidí to co chce vidět, ale tak nějak podvědomě doufal, že to nejdůležitější - podstata příběhu a hlavní dějová linka - zůstane zachováno, a tak se i stalo. Neboť je Jackson sám velikým Tolkienovým fanouškem, cítil co je nutné zachovat a bez čeho se obejdeme a vystihl to vcelku slušně - i když ztráta Toma Bombadila nebo závěrečné scény z Kraje (ne, ta se mi v knize opravdu moc nelíbila, ale potěšil tam Sarumanův konec) přece jen zamrzí. Možná se někteří z vás diví, proč se tu zaobírám zrovna touto látkou, rád vám odpovím - vše ostatní tu totiž již bylo řečeno... Kdybych pak měl celý snímek shrnout, prozkoumat jeho klady a zápory, musím jej ohodnotit 100%, neboť i když se mi nelíbí režie v některých částech, ze které je neuvěřitelně cítit filmovost musím ocenit práci celého tvůrčího týmu, ať je to třeba pan Shore nebo architekti, kteří postavili slušný kraj. Též se mi líbilo Sauronovo oko, Glum a Prstenové přízraky - tedy dokonalá práce studia Weta... Jediné u čeho jsem opravdu zamáčkl slzu v oku, je ztráta knižní ducha... (16.03.2006)

Jako člověk nedotčený literární předlohou ani "Tolkienománií" (pokud odmyslím dlouhodobé zpracovávání potencionálního diváka médii), musím říct, že jsem viděl výborně natočený film se zajímavým příběhem, ale nadšení se napoprvé nedostavilo. Je určitě vysoko nad průměrem, ale pocit známý z jiných výborných filmů, které mě po skončení nechávají zaraženého do sedadla, se nedostavil ...... Po třetím (tentokrát v prodloužené verzi) shlédnutí musím hvězdičku přidat. Je to fakt vyjímečný film..... Čtvrtá a další projekce mi potvrzují, že oskary ověnčený měl být tenhle a ne poslední díl .... Když si chci z nostalgie připomenout "Pána prstenů", pak sáhnu výhradně po "Společenstvu". (25.01.2003)

Peter Jackson dokázal nemožné a natočil nezfilmovatelný příběh. Některé věci by se mu sice daly vytknout, ale není jich moc. Zato těch, za něž by si zasloužil pochvalu, těch je spousta. V prvé řadě to je vizuální stránka filmu. Když tady řeknu, že je to pastva pro oči, tak budu jen velmi nevýstižně definovat tu obrazovou fantazii, která se ve filmu prezentuje. Je to prostě pohádka. Speciálních efektů je tam tolik, že jsou prakticky v každém záběru, což ale vůbec nepůsobí rušivě, ba spíše naopak. Chytrým tahem, bylo i obsazení, kdy se namísto hollywoodských megahvězd angažovali sice známí, leč nikoli hvězdní herci, což filmu taky jen prospělo, neboť si lze jen těžko představit v hlavních rolích někoho, koho si divák ztotožňuje s nějakou jinou rolí z jiného velkofilmu. Také hudební složka je opravdu velkolepá, byť nedosahuje těch úplně nejvyšších kvalit, ale v celkovém rámci filmu je mistrovsky zakomponovaná. Samozřejmě se najdou šťouralové, kteří budou za každou cenu srovnávat film a knihu, což je přece jen nesrovnatelné, neboť kniha je rozhodně popisnější, ale dle mého názoru je tento film maximálně vydařený. (14.09.2002)

Jeden z nemnoha filmů, kdy jsem si hlavní aktéry doslova zamiloval a prožíval s nimi vše dobré i zlé. Uvolněné herecké výkony všech zúčastněných mně utvrzují v tom, že natáčení muselo probíhat v bezvadné atmosféře a láska k předloze z filmu jenom pryští. To se potom na konečném výsledku musí projevit. Psát, jak je Pán prstenů vizuálně famózní je nošením dříví do lesa. Z hereckého hlediska jsem si vychutnával především Cate Blanchett, Iana McKellena a velice příjemně mně překvapil Sean Bean coby Boromir. Jeho kreace v závěru, kdy mámí prsten z Froda, patří k mým nejoblíbenějším. (28.06.2002)