Pán prsteňov: Návrat kráľa

(1001) Obří zklamání, které naznačovalo, že co dál bude Petříček vyrábět za filmy, už nebude pro mě. Bohužel se ho zmocnila touha být větší, ještě větší, lepší, dražší, delší, víc k pláči a víc brutální a tak dále. Nelíbí se mi hudba, hodně míst scénáře, milion konců a vůbec ten velký nafouknutý pocit sentimentality, patetičnosti, hadrapušnosti a vůbec všech těch zhrzených věcí, že film nedopadl tak, jak jsem si ho vysnila. Ale přesto je to pořád velmi dobrý film a když mám svoje záchvaty, tak dívat se na všechny tři prodloužené filmy po sobě je prostě povinnost. (22.08.2010)

Sice porvé když jsem to viděl, tak jsem to považoval za skvělej film, ale měl jsem pocit jako kdyby tomu něco scházelo, jenže když jsem viděl tu nejnabušenější rozšíenou verzi, která existuje, tak jsem okamžitě změnil názor a teď už bych váhal, kterej z těch tří dílů je nejlepší, protože 4 hodiny utečou jako voda a nezanechaj jedinej náznak nudy nebo něčeho podobnýho, prostě čtyři hodiny přeplněný skvělými efekty, naprosto dokonalou hudbou, bezchybnými hereckými výkony a nezapomenutelným dějem, který celou tuhle trilogii uzavírá, tak jak se sluší a patří a tentokrát mi dokonce nevadil ani ten zdlouhavej konec, prostě paráda (19.01.2004)

Návrat krále měl před sebou úkol nejtěžší, ale vše dopadlo skvěle. Uzavření velkolepé trilogie kvůli desítkám postav narostlo do obří stopáže. Pán prstenů bude těžko hledat sobě rovného, protože Jackson v době natáčení ještě neměl takové technické možnosti a vyloženě si vyhrál s maskami, kulisami i reálnými lokacemi, které lépe vtahují do děje než přeplácané digitální efekty. Závěrečná bitva je dechberoucí a následné loučení emociální bomba. Tolkien by byl jistě spokojený. (01.01.2023)

To bylo tak: Jestli se režiséru Jacksonovi podařilo pohřbít v předchozích dílech některé postavy, přetavit určité příběhové struktury do jiných a částečně pozměnit narativ celé té mytologie, tak zde vysloveně selhal. Pointa celého Pána prstenů spočívá nikoliv ve zničení prstenu nebo návratu krále na gondorský trůn, ale právě v té poslední bitvě, totiž v bitvě o Hobitín. V tom bylo kouzlo knihy. "Svedli jsme velkolepé bitvy za hranicemi naší země, zachránili jsme svět, ale poslední bitvu musíme vybojovat tam u nás doma. Teprve ale posilněni tím vším dobrodružstvím stáváme se pravými hrdiny - tam u nás doma." Takhle to mělo být. Nejde jen o vypuštění jedné scény pro nedostatek času, jde zcela o nepochopení všech těch šesti knih. No, takže nezbývá, než zase jen pochválit obrázky, poplácat rejžu po zádíčkách, jak mu hezky lítaj nazgůlové nad Mordorem, jak trhají vejpůl citadely Minas Tirith atd. Ale i v tomto zpracování cosi hapruje. Armáda nemrtvých, Legolas na olifantovi a neskutečně pitomá podoba Denethora s Bilbo Pytlíkem. Bitvy ale byly tak úžasné, že to vše můžeme hodit za hlavu a nechat se kochat jen jimi. (23.12.2013)

Peter Jacskon měl pravdu. Síla Návratu krále, a já bych řekl, že celé trilogie, není v obrovských bitevních scénách a dokonalých tricích, ale v příběhu, ve vztazích postav, v tom, jak se vyrovnávají s vlastním osudem. V tomto ohledu jsou nejsilnější momenty Návratu krále všechny scény s Frodem a Samem, jejichž působivost graduje s blížícím se koncem k neúnosnosti, a momenty, v nichž se objevuje Faramir. Ostatní scény jsou jen velmi působivé :-). Zaznamenal jsem i několik scén, u nichž jsem si říkal, že bych je natočil jinak, ale takový už je osud filmového fanouška. Jackson též dokázal jednu neuvěřitelnou věc. V docela zásadním momentu jsem si byl schopen velmi dobře představit, že by se film odchýlil od knihy způsobem, který by vyústil v podstatně odlišný závěr. To mě utvrdilo v jedné věci. PJ vždy říkal, že točí svou vizi Pána Prstenů, a ti, kteří to stále nedokáží pochopit, si musí uvědomit, že Jacskonova vize může na plátně bez problému fungovat lépe než vize těch, kterým se ta jeho nelíbí. K filmu mám jednu zásadní výhradu, jež padla už v mnoha komentářích, ale cítím potřebu ji zopakovat. Návrat krále je až neuvěřitelně krátký. Je mi jasné, že je to jen problém kinoverze, ale tento nedostatek u něj vadí daleko víc než u kinoverzí Společensta a Dvou veží, neboť pocit chybejících scén vás bude pronásledovat po celou dobu sledování. Je to, jako byste měli diamantový náhrdelník, ale chyběl vám zlatý řetízek, abyste si ho mohli pověsit na krk a vychutnat si jej naplno. Neznalost knižní předlohy tento problém možná zredukuje, v krajních případech úplně odstraní. Ale pro mě jako pro znalce je absence mnoha scén, o nichž vím, že jsou natočeny, avšak budou až v extended verzi, bolestivým zásahem do srdce. Přesto přeze všechno je jasné, že Peter Jacskon a jeho štáb dokázali to, co bylo považováno za nemožné - zfilmoval Pána Prstenů. Lépe řečeno, krásně ho zfilmoval, způsobil renesanci v zájmu o Tolkienovo dílo a vyvrátil všechno, čeho se, pro mě nepochopitelní, ortodoxní fanoušci profesorova díla báli. Bravo a má poklona, mistře! (17.01.2004)