Pán prsteňov: Dve veže

Veľkolepý film, v ktorom sa dá nájsť hneď niekoľko symbolík, ktoré sa dokonca navzájom môžu dopĺňať. Napríklad, pohľad z environmentálneho hľadiska je zjavný – vrcholí protiútokom prírodných národov (hobitov, trpazlíkov, elfov) a stromov (entov) proti Železnému pásu, oblasti industriálnej tyranie, útočisku dobyvačných ohyzdov (po česky skřetov) a iných démonických bytostí, miestu, kde príroda zomiera na úkor pecí a kovární. Dobro vs. zlo. Film Last Airbender bol očividne inšpirovaný touto skrytou agitkou. (27.12.2013)

Tam, kde jsme si v jedničce mohli užívat výravné fantasy, nastupuje v dvojce "jen" výpravný válečný velkofilm. Stále ale strhující podíváná, čtyři hvězdy jen v rámci série, jinak pět jasných. HODNOCENÍ SE: A tady je to paradoxně přesně obráceně, než u jedničky. Zatímco u Společenstva prstenu je základ přidanými a rozšířenými scénami doplňován a obohacován, ve dvojce jsou tyto scény povětšinou spíše na obtíž, a to z několika důvodů. 1) Až na pár výjimek (k těm později) nepřínáší nic nového. Nerozšířují psychologii ani mytologii. Jsou to jen epizody navíc. 2) Vyprávěcí struktura Dvou veží celkově není tak elegantní a další epizodky a odskoky jen podtrhují chaotičnost a nekonzistentnost druhého dílu. 3) Z pravidla v těchto scénách dost tlučou do očí místy skutečně strašně špatné digitální efekty (na které dvojka obecně dost trpí). Dokonce i ten adorovaný Glum plandá v luftu častěji, než by bylo zdrávo. Scény navíc tak mají smysl až v případě konce, vydechnutí po bitvě u Helmova žlebu a také pár scén navíc v Osgiliathu, potýkajícícm se s náletem Nazgúla. A samozřejmě především retrospektivní scény pracující se motivem vztahu Faramira a Boromira. (18.02.2008)

<- Pravil jsem, že odbočky a možnosti pozorovat komplexní svět Pána Prstenů jej dělají působivějším filmem, než samotná cesta prstenu - Dvě věže mají tohoto asi nejmíň, a tak jsou často označovány jako nejslabší díl trilogie. Je to však křivda způsobená samotným konceptem tří filmů, kdy první způsobuje wow efekt ponoření se do fantasy světa a poslední sklízí katarzi ze všech. Dvě věže jsou v přvé řadě epickou akční řeží nevídaných rozměrů, i velkofilmy jako Spartakus, Statečné srdce, či Gladiátor zůstávají v akčních sekvencích v závěsu za rozmáchlostí bitev z Dvou věží... U tohoto dílu jsem také nejvíc ocenil Jacksonovy opojné záběry "pozemské" krajiny, jenž dělají z filmu tak "nadpozemský" zážitek. Výsledná monumentálnost a velikášství filmu nakonec zahlazuje řadu klišé a patetických fráziček, které zde nabírají svých původních rozměrů a nikterak neshazují úroveň scénáře. Pokračování -> (04.12.2011)

Po několika projekcích kinoverze jsem byl přesvědčen, že po excelentním Společenstvu míří filmová sága Pána Prstenů do kytek dříve než se pořádně rozjela. Sice to zážitek nesporně byl, ale až moc cílený na první signální a "pod povrchem" se nic nenacházelo. Prostě dokonalé řemeslo a "pouze" dobrý film, což je v tomhle případě sakra málo. Je to citově prázdné a nad některými změnami zůstává rozum stát; Michael Bay hadr. K tomu nevyrovnané tempo i celková nekonzistentnost. Jenže poté jsem viděl prodlouženou verzi. Je neuvěřitelné, že snímek, který trvá o 45 minut déle má mnohem lepší i vyrovnanější tempo a díky přidaným rozšířeným scénám získává zcela nový rozměr. Jsou to dva různé filmy jak vyzněním i kvalitou. (20.11.2003)

Snažím se popadnout dech seč to jde a napsat něco srozumitelného... Nejčastěji pokládaná otázka ohledně filmu Petera Jacksona je úplně stejná jako u Společenstva - je film věrný předloze? Ano. Film zachytil ducha Tolkienova psaní a v mnohém předčí dramatické napětí knih. Těm, co milují knihy budou rozdíly zřejmé. Nakonec, tohle je film a ne kniha. Nejde jít do kina s přesvědčením: teď uvidím knížku. Tak to není. Výsledek je epický, úžasný, srozumitelný, překvapující, plný života a nezapomenutelný. Velice zábavný film. Dvě věže jsou temnější a odvážnější než Společenstvo a tak to má být. Stupid, fat hobbit. (10.09.2005)