Pán prsteňov: Dve veže

A Elbereth Gilthoniel o menel palan-diriel, le nallon sí di'nguruthos! A tiro nin, Fanuilos! Čím jsem starší, tím víc vnímám to, že jsou Dvě věže po Společenstvu trochu náraz. Více válčení, intrik, smutku a méně humoru a milých domáckých chvil. V rozšířené verzi, s násobně funkčnějším Faramirovým vývojem i střípky entské historie je konečně pravou kapitolou historie mého nejmilejšího světa i posledním nádechem před skokem do nejhlubší vody. Dokonalá satisfakce, hromada dojemné lidskosti a absolutní pochopení ducha knihy, ať se zrovna adaptuje krůček po krůčku nebo se dělají zdánlivě zásadní změny. (23.12.2004)

Aj keď je stredná časť trilógie slabšia ako jej susedné časti a je len akýmsi spojovacím mostíkom k totálnemu vyvrcholenie, je ten mostík posiaty diamantmi. Perfektné zábery scenérie, Jackson vedel, prečo natáča na Zélande. Grafický skvost, ale to sa týka všetkých troch filmov. Akcia a monumentálnosť je trošku slabšia, no v len v rámci porovnávania s ďalšími dvoma filmami trilógie. Voči ostatným filmom vôbec, je veľkolepá. 90%. (19.05.2006)

Šílenost. Neberte to prosím špatně, souhlasím s Limou, první i druhý snímek z trilogie Pán prstenů (a počítám, že i ten třetí) má opravdu šílené, ne-li vražedné tempo. Když jsem si chtěl v paměti vybavit, o čem bylo Společenstvo, jaksi mi to nešlo. Říkal jsem si: "sakra, vždyť já si nepamatuju ani jména některých postav!" Ovšem POZOR!!! Není to chyba onoho filmu, není to vlastně žádná chyba, spíš výhoda, protože k tomu, aby si člověk film řádně vychutnal, je IMHO potřeba tři až pět zhlédnutí. A to je divákův orgazmus. Protože emocionální zížitek se s přibývajícími shlédnutmi měnit nebude, spíš bude stoupat. Podle mě by Peter Jackson měl zfilmovat více knih (takových výpravných) protože je vidět, že zapálení, s jakým tvůrci k látce přistupovali, vychází se srdce a toto vše není jen něco, za co by dostali zaplaceno a bylo jim jen cizí, ale to, že mají svou práci opravdu rádi. Vivat! Možná je to zvláštně napsané, trilogie LOTR se v jakémkoliv mém žebříčku oblíbených filmů asi neobjeví, nicméně se k ní budú dál vracet a nikdy, ale opravdu nikdy na ni nedám dopustit... (29.10.2003)

To bylo tak: Pan Tolkien, kterému erudovaní lingvisté neřeknou jinak, než Tolkýn, napsal příběh o zrodu velkých skutků z rukou malého tvora, to celé šikovně zašmoulil do politické hry o trůny, přihodil několik fantastických soubojů, vdechl život novým bytostem, závdavkem jim vypsal rodokmen, vytvořil jazyk a co hlavně? Hlavně to všechno úhledně rozdělil do šesti knih. Člověk hned věděl, že čte jednou příběh o Frodově toulkách Ostravskem... eee, pardon Mordorem, jednou se pročítá chrabrými činy od Helmova žlebu po Minas Tirith. Pak ale filmaři přišli na to, že je třeba příběh naservírovat jako jedno velké hurá a tak to slepili dohromady. A tím se nám příběh co deset minut přelívá z jednoho konce Středozemě na druhý. Asi už tušíte, kam mířím. Ano, to bylo ale pitomě vymyšlené, co? Už už to bylo skoro napínavý a najednou vžum, byli jsme na zatím velmi nudném tripu kdesi před branami Mordoru. Tato nuda byla roztříštěná jen upřímnými pohledy toho zlého Pána s tím příšerným zánětem spojivek, Pána Saurona. To je ale nic proti otřesným vsuvkám s Glumovými monology. Pak další vžum a sledujeme opět docela složitý příběh ze Západní marky, kde dochází k opravdu klíčovým událostem, velkolepou závěrečnou bitvu nevyjímaje. Ale jakáž pomoc. I přes tyto výtky si člověk film zamiluje. Pro skalní fandy jasná extáze, některé momenty opět stojí za věčné oslavování, některé jsou ostudou. Opět spousta chyb, pořád ještě nikdo nevychytal ty věčné změny velikostí hobitů a trpajzlíka Gimliho, který jednou zaboří čelo mezi Aragornova prsa a po druhé je mu někam pod lokty. Potěšil Háma a jeho syn Halas - tomu říkám, pane Tolkýne, nadčasový humor. Za mě byly vždy Dvě věže za slabší čtyři hvězdy neboť jsem musel srovnávat s lepším první dílem. (23.12.2013)

10 / 10 Áno, áno, všetci máte pravdu - Dve veže sú vo veľkej miere monumentálnou akčnou jazdou, ktorá v histórií filmu takmer nemá obdobu, no Peter Jackson je, našťastie, príliš veľký fanúšik Tolkienovho sveta na to, aby z druhého dielu jeho vysnívaného projektu urobil 'obyčajný' akčný veľkofilm. A my sme tak svedkami prekrásnej mozaiky nezabudnuteľných scén - od Gandalfovho boja s Balrogom, cez Bitku v Helmovom Žľabe a rozdrvenie Orthanku entiou armádou, až po schizofrenický Glumov dialóg. Priznávam, prvý diel bol možno konzistentnejší a myšlienkovo hlbší, no nazvať Dve veže 'gýčovitou, úbohou, až primitívnou zábavou pre diváka s popcornom v ruke' je urážka! Jednoznačne ide o nezabudnuteľný filmový zážitok... PS: A tá Faramirova zmena zas až taká zbytočná nebola - nebyť jeho pomätenia, celé stretnutie s Frodom a Samom by vyšumelo takpovediac do prázdna. Pretože to, čo funguje v knihe, ešte nemusí fungovať na filmovom plátne a takto sme aspoň dostali príležitosť navštíviť Osgiliath s ročným predstihom... (20.05.2005)