Pán prsteňov: Dve veže

Dvě věže to mají jako prostřední díl trilogie nejtěžší! Všechny postavy jsou roztříštěné, představují se kvanta nových postav a konceptů. A ikdyž je to jediný díl, který má nějaké znatelnější zaškobrtnutí, tak je to pořád takřka dokonalost sama! Bitva o Helmův žleb je ta nejlepší filmová bitva do dnes! Vypravý svůj vlasntí příběh uprostřed příběhu, který má vyrazných bodů a progresu jako by měl mít film! Akce nenabízí jen spektákl, ale i napětí a emoce! Hlavní postavy mají prostor pro růst, který využívají na plno. Změny které tu jsou, jen a jen pomáhájí lepší dramaturgii filmu! V čem zde ale Jackson opravdu exceluje, tak jsou to malé nuance a chvíle v bitvách, kteří to celé dotváří a prodávají. Ať už jsou to záběry na nevinné lidi a ženy, záběry na obyčejné vojáky a malé skryté příběhy jako je Háma a jeho syn! No jen řekněte, kdo si nepamatuje náhodného staříka, který nevydrží mít nataženou těticu a omylem zabije prvního skřeta? Bez toho by to nebylo ono! Rohirové! Glum! Enti! Co víc dodat! 10/10! (24.08.2022)

Čím dál více zasahuje Jackson do původní konceptu knih, ale nelze mu za to nadávat, protože asi to lépe nejde... Začínám pociťovat menší nechuť ke stále stejným, ale přesto opěvovaným scénám a bojům. Nepatřím mezi horních 10 milionů obyvatel, které baví vidět stejné nálety kamery, pohyby, detaily a poslouchat pravděpodobně na tři části rozdělený soundtrack (i když velmi kvalitní, ale větší odlišnost by se hodila). Přesto všechno jde o neuvěřitelně dobře odvedou práci, která dokazuje, že Jackson je génius. Pán prstenů ožil díky němu ve formě, která nemůže a nebude překonána. S každým dalším shlédnutím vidím další menší drobečky na stole plném nádhery, ale jsou odfouknuty lehkým vánkem, díky kterému mě nespočetně krát za celý film zamrazí.... (03.06.2004)

<- Pravil jsem, že odbočky a možnosti pozorovat komplexní svět Pána Prstenů jej dělají působivějším filmem, než samotná cesta prstenu - Dvě věže mají tohoto asi nejmíň, a tak jsou často označovány jako nejslabší díl trilogie. Je to však křivda způsobená samotným konceptem tří filmů, kdy první způsobuje wow efekt ponoření se do fantasy světa a poslední sklízí katarzi ze všech. Dvě věže jsou v přvé řadě epickou akční řeží nevídaných rozměrů, i velkofilmy jako Spartakus, Statečné srdce, či Gladiátor zůstávají v akčních sekvencích v závěsu za rozmáchlostí bitev z Dvou věží... U tohoto dílu jsem také nejvíc ocenil Jacksonovy opojné záběry "pozemské" krajiny, jenž dělají z filmu tak "nadpozemský" zážitek. Výsledná monumentálnost a velikášství filmu nakonec zahlazuje řadu klišé a patetických fráziček, které zde nabírají svých původních rozměrů a nikterak neshazují úroveň scénáře. Pokračování -> (04.12.2011)

Tam, kde jsme si v jedničce mohli užívat výravné fantasy, nastupuje v dvojce "jen" výpravný válečný velkofilm. Stále ale strhující podíváná, čtyři hvězdy jen v rámci série, jinak pět jasných. HODNOCENÍ SE: A tady je to paradoxně přesně obráceně, než u jedničky. Zatímco u Společenstva prstenu je základ přidanými a rozšířenými scénami doplňován a obohacován, ve dvojce jsou tyto scény povětšinou spíše na obtíž, a to z několika důvodů. 1) Až na pár výjimek (k těm později) nepřínáší nic nového. Nerozšířují psychologii ani mytologii. Jsou to jen epizody navíc. 2) Vyprávěcí struktura Dvou veží celkově není tak elegantní a další epizodky a odskoky jen podtrhují chaotičnost a nekonzistentnost druhého dílu. 3) Z pravidla v těchto scénách dost tlučou do očí místy skutečně strašně špatné digitální efekty (na které dvojka obecně dost trpí). Dokonce i ten adorovaný Glum plandá v luftu častěji, než by bylo zdrávo. Scény navíc tak mají smysl až v případě konce, vydechnutí po bitvě u Helmova žlebu a také pár scén navíc v Osgiliathu, potýkajícícm se s náletem Nazgúla. A samozřejmě především retrospektivní scény pracující se motivem vztahu Faramira a Boromira. (18.02.2008)

Šílenost. Neberte to prosím špatně, souhlasím s Limou, první i druhý snímek z trilogie Pán prstenů (a počítám, že i ten třetí) má opravdu šílené, ne-li vražedné tempo. Když jsem si chtěl v paměti vybavit, o čem bylo Společenstvo, jaksi mi to nešlo. Říkal jsem si: "sakra, vždyť já si nepamatuju ani jména některých postav!" Ovšem POZOR!!! Není to chyba onoho filmu, není to vlastně žádná chyba, spíš výhoda, protože k tomu, aby si člověk film řádně vychutnal, je IMHO potřeba tři až pět zhlédnutí. A to je divákův orgazmus. Protože emocionální zížitek se s přibývajícími shlédnutmi měnit nebude, spíš bude stoupat. Podle mě by Peter Jackson měl zfilmovat více knih (takových výpravných) protože je vidět, že zapálení, s jakým tvůrci k látce přistupovali, vychází se srdce a toto vše není jen něco, za co by dostali zaplaceno a bylo jim jen cizí, ale to, že mají svou práci opravdu rádi. Vivat! Možná je to zvláštně napsané, trilogie LOTR se v jakémkoliv mém žebříčku oblíbených filmů asi neobjeví, nicméně se k ní budú dál vracet a nikdy, ale opravdu nikdy na ni nedám dopustit... (29.10.2003)