Pán prsteňov: Dve veže

Zkratkovitější, výbušnější a celkově o něco málo rychlejší, než Společenstvo. Lepší však v celkovém zúčtování asi nikoli. Dvě věže mají spoustu nezapomenutelných momentů. V akčních scénách je Jackson nekompromisní a usekaných končetin je zde skutečně požehnané množství. Je však až s podivem s jakou až mistrovsky vyladěnou poetičností a silou komponuje komorní scény, zejména pak ty "elfské". Svůj part zde pak hraje i jedinečná hudba Howarda Shora. Správně akční i krásně znělá. Přesně tak, jak má kompozice k tak obřímu filmu, jakým Dvě věže jsou, vypadat. Společenstvo má však své nezaměnitelné kouzlo. Krom toho je prostě a jednoduše první - něco nového a tomu se nedá dost dobře odolat. Navíc je pokračování monstrózní trilogie občas trochu moc patetické (především pak scény s Bernardem Hillem). Jeden z filmů roku je to však bez diskuze. (12.08.2006)

To bylo tak: Pan Tolkien, kterému erudovaní lingvisté neřeknou jinak, než Tolkýn, napsal příběh o zrodu velkých skutků z rukou malého tvora, to celé šikovně zašmoulil do politické hry o trůny, přihodil několik fantastických soubojů, vdechl život novým bytostem, závdavkem jim vypsal rodokmen, vytvořil jazyk a co hlavně? Hlavně to všechno úhledně rozdělil do šesti knih. Člověk hned věděl, že čte jednou příběh o Frodově toulkách Ostravskem... eee, pardon Mordorem, jednou se pročítá chrabrými činy od Helmova žlebu po Minas Tirith. Pak ale filmaři přišli na to, že je třeba příběh naservírovat jako jedno velké hurá a tak to slepili dohromady. A tím se nám příběh co deset minut přelívá z jednoho konce Středozemě na druhý. Asi už tušíte, kam mířím. Ano, to bylo ale pitomě vymyšlené, co? Už už to bylo skoro napínavý a najednou vžum, byli jsme na zatím velmi nudném tripu kdesi před branami Mordoru. Tato nuda byla roztříštěná jen upřímnými pohledy toho zlého Pána s tím příšerným zánětem spojivek, Pána Saurona. To je ale nic proti otřesným vsuvkám s Glumovými monology. Pak další vžum a sledujeme opět docela složitý příběh ze Západní marky, kde dochází k opravdu klíčovým událostem, velkolepou závěrečnou bitvu nevyjímaje. Ale jakáž pomoc. I přes tyto výtky si člověk film zamiluje. Pro skalní fandy jasná extáze, některé momenty opět stojí za věčné oslavování, některé jsou ostudou. Opět spousta chyb, pořád ještě nikdo nevychytal ty věčné změny velikostí hobitů a trpajzlíka Gimliho, který jednou zaboří čelo mezi Aragornova prsa a po druhé je mu někam pod lokty. Potěšil Háma a jeho syn Halas - tomu říkám, pane Tolkýne, nadčasový humor. Za mě byly vždy Dvě věže za slabší čtyři hvězdy neboť jsem musel srovnávat s lepším první dílem. (23.12.2013)

|| Scenár: Fran Walsh, Philippa Boyens, Stephen Sinclair, Peter Jackson / The Two Towers by J. R. R. Tolkien | Hudba: Howard Shore | Produkcia: Peter Jackson, Barrie M. Osborne, Fran Walsh | Distribúcia: New Line Cinema | Štúdio: WingNut Films, The Saul Zaentz Company | Rozpočet: 93 miliónov $ | Tržby: 925,282,504 $ || Všetko, čo sa týka môjho vzťahu k tejto trilógii, som už obrazne napísal k Fellowship of the Ring. Samotný druhý diel je most, ktorý všetko spája, a nebiť jedinečného kúzla elementov tejto časti, trilógia by bez nej krívala. Pústím si ho hocikedy bez akéhokoľvek pochybovania o stratenom čase. A to hlavne extended version. (09.12.2006)

Veľkolepý film, v ktorom sa dá nájsť hneď niekoľko symbolík, ktoré sa dokonca navzájom môžu dopĺňať. Napríklad, pohľad z environmentálneho hľadiska je zjavný – vrcholí protiútokom prírodných národov (hobitov, trpazlíkov, elfov) a stromov (entov) proti Železnému pásu, oblasti industriálnej tyranie, útočisku dobyvačných ohyzdov (po česky skřetov) a iných démonických bytostí, miestu, kde príroda zomiera na úkor pecí a kovární. Dobro vs. zlo. Film Last Airbender bol očividne inšpirovaný touto skrytou agitkou. (27.12.2013)

Dvě věže jsou takovou emoční a obrazovou kanonádou, že mozek napoprvé není schopen vstřebat vše co vidí a po skončení jsem si nemohl vzpomenout na to, co jsem viděl na začátku. Tohle není film na jedno shlédnutí. Vstřebá se až napodruhé, napotřetí. Zarytí fynoušci knihy budou asi prskat znechucením, jaktože si Jackson dovolil pozměnit děj a charakter Faramira. Mně to je jedno a naopak - myslím si, že ony změny filmu velice prospěly. Dokonce i tolik kritizovaná scéna s Arwen se mi moc líbí a patří ve filmu k tomu nejlepšímu. Film je prostě film a kniha je kniha. Dva rozdílné světy. Mně zajímá film a ten je natočen skvěle, je velkolepý a parádní. (16.01.2003)