Johanka z Arku

Johanka z Arku patří mezi přelomové filmové události. Kouzelník Georges Méliès posunul filmovou tvorbu na další, a vyšší úroveň, již podruhé (poprvé to byla jeho Popelka) překonal obvykle používanou metráž, vsadil na ucelený příběh a v zájmu zvýšení atraktivity vykouzlil filmové triky a kolorované obrázky. Johanka z Arku (hraje ji Jeanne Calvière) byla ambiciózním projektem neúnavného kouzelníka, Georges Méliès vsadil na národní hrdinku (pár let nato byla samotným Svatým stolcem kanonizována) své Francie, znásobil lidskou masu a vše obdařil maticí heroizovaného patosu s živými krůpějemi odlehčení. Jednoznačnou předností filmu je jeho stylová výtvarná podoba kulis a prostředí, malířem byl Charles Claudel podle návrhů samotného Mélièse. Legenda o Johance z Arku v kolorovaném muškátu v běhu je rozkošnou symbiózou starého s novým. Georges Méliès slavil zasloužené ovace! (29.12.2020)

Farebný film z 19 storočia ? Ano, sám som bol prekvapený. Po zhliadnutí filmu http://www.youtube.com/watch?v=ukuK1z7iO7Y musím konštatovať, že kolorovanie bol veľký omyl. Všetky neduhy, ktoré by čierno-biely formát skryl, farba nemilosrdne odhalila ( napr. oheň ). Takisto sa mi nepáčilo dobývanie hradu, celý záber bol odfláknutý. Naproti tomu, Johankina revolučnosť a filmová výprava boli na úrovni. (30.10.2009)

Príbeh Johanky z Arku (6.1.1412 - 30.5.1431), Panny Orleánskej, mladej francúzskej hrdinky a udatnej bojovníčky proti Angličanom, ktorá počula Boží hlas, bol už veľa krát prevedený aj do filmovej podoby. Prvý krát sa na to podujal, už v roku 1899, zaslúžilý priekopník svetovej kinematografie Georges Méliés. Spôsob akým to v tom čase zvládol je skutočne obdivuhodný. Toto jeho dielo je jedným z historických miľníkov kreatívnej filmovej tvorby. **** (15.10.2009)

Revolučné dielo po mnohých stránkach. Avšak to prevedenie a dej bolo skôr komické, Méliès podľa mňa bol skôr komikom a tieto filmy preto nemali silný dramatický charakter. Taktiež príbeh o Jane z Arku mi veľmi nesedí, nechce sa mi veriť, žeby sväté bytosti navádzali na agresiu voči nejakému národu, či mocnosti, najmä v Novom Zákone. (25.11.2012)

Hvězda navíc za perfektní komediální číslo s dobýváním hradu. Útočníci nejprve spořádaně vejdou brankou, pak si ale uvědomí, že tento postup je nedůstojný statečných hochů a málo akční pro oko divákovo, vrátí se toutéž brankou ven a rozsekají plot na třísky. Také způsob zdolání hradního příkopu nepostrádá půvabu. Zcela podle Havlíčkova epigramu (není nad původnost každý po ní touží lidi choděj přes most to já půjdu louží) dobyvatelé nejdřív do příkopu skočí po hlavě, pak dají žebříky k hradbám a až nakonec dávají žebřík na stranu, ze které skákali. (01.11.2012)