Démoni

Italské horory zřejmě nebudou pro mě. Když jsem nedávno četl článek na mém oblíbeném Moviezone na téma 10 skvělých filmů, které se odehrávají v kině. Jeden z těch, které jsem neviděl byli Démoni. Musím ovšem konstatovat, že se o skvělý film v žádném případě nejedná. Je to krvavé, je to zvrácené, je to prostě Italské. Taková ta evropská úchylácká přidaná hodnota, která mě nikdy moc nelákala. Démoni never more. 40% (07.07.2020)

Démony spolu s nejmladším Bavou psal také legendární režisér Suspirie Dario Argento a taková konstelace je na výsledku patrná. Neskrývané béčko zpočátku nápadně vykrádá Briana De Palmu (Výstřel), načež se přesouvá do prostorů jediného kina, v němž se osazenstvo stejně jako postavy v promítaném bijáku proměňuje v krvežíznivé démony. Přenášení infekce podobné zombie zapříčiňuje nejprve prokletá vystavená maska, poté stačí i malý škrábanec. U nich to však nezůstává, a přestože rozjezd limituje nízký rozpočet, poctivý make-up a masky stačí na poctivý brakový gorefest v rytmu rockové a syntetické muziky. Názorné skalpování, trhání kůže, ukusování prstů či vydloubání očních důlků obklopují překvapivě zručné řemeslo, kde se dobře pracuje s osvětlením a barvami a vítězí čiré tvůrčí nadšení. Některé momenty dokonale vystihují italské giallo krváky obecně, i když v jednotlivostech pikantnější je třeba Fulciho kult Zombi 2 (1979). Divoký závěr s ustaveným heroickým protagonistou je dokonce inspirativní předzvěstí Braindead a blbnutí s motorkou ve zdemolovaném kině je možná nejzábavnější tamního kratochvílí do doby, než jiné vypečené filmové promítání navštívili Tarantinovi hanebný pancharti. (16.06.2024)

Argentem sice produkovaný, ale režijně bohužel zcela tuctový horor ze začátku hodně baví díky nápadu umístit rejdiště démonů do kina. Od poloviny bohužel sledujete jen skupinky lidí pobíhající sem tam a nechávající se masakrovat. Hrozící nudu naštěstí zahánějí scény typu "hlavní hrdina vezme motorku, projíždí se po kinosále a kosí příšery", bohužel jich není dost. (02.03.2008)

Stará dobrá, po všech stránkách vymazlená, klasika bavící mě stejně dobře jako před lety. Tajemné kino, horor, který se v něm promítá kopírující rodivší se realitu, hromady mrtvých, démonických zombie (a jednoho démona osobně), litry krve a zeleného hnusu, kousání, trhání, vydlubování očí, sekání mečem... Co víc si přát? (13.04.2009)

Taková hezká italská osmdesátková řezničina... Byť režisérem je Bava, spoluscénárista D.Argento se na filmu výrazně podepsal. Ladění do oblíbené modré a červené, často zborcená kompozice obrazu a smysl pro detail. Gore efekty jsou typickou ukázkou italské školy - nelze si občas nevzpomenout na mistra Fulciho. Démoni se šíří jako virus a postupně pohlcují každého, kdo nemá dostatečně rychlé nohy, což je většina postav. Kromě rozličných likvidací, při kterých nejen krev teče proudem, potěší efektní zrod démona z infikované dívky. Hudba prostě italská - Claudio Simonetti - doplněná rockovými a metalovými kapelami té doby - Accept, Mötley Crüe, Saxon či Billy Idol. A dobové účesy, kostýmy, líčení...vrátí pamětníky do 80.let se vším všudy. Milý film, byť strašidelný jen trochu. (24.05.2011)