Annette

Několik dnů i nocí se bezradně snažím vtisknout Annette jakýkoliv smysl. Vždyť je to přece dílo nějakého evropského arthousu, které se dost zjevně nepodvoluje muzikálovým konvencím! Ten úvod přece nemohl být jen prázdným videoklipovým štěknutím. Jasně, že nic na první pohled tak banálního až prostého dnes už nikdo nemůže natočit. Nebo ano? Odpovědí nakonec budiž krajně nesrozumitelný ale dokonale výstižný komentář Dionýsa. Za sebe můžu dodat jen to, že pokud jsem nestrávil muzikál ani v této de- a re-konstruované podobě, nezbývá mi než nad žánrem definitivně zlomit hůl. (15.07.2021)

První film za poslední 2-3 roky, u kterého jsem měl pocit, že sleduju něco jedinečného, neopakovatelného. Na absolutní dřeň ohlodaná tragická romance, která se svou záměrnou doslovností zvládá nořit mnohem hlouběji do těch nejzákladnějších lidských emocí, než je u filmů zvykem. Záměrně boří veškerá očekávání, se kterými do ní člověk vstupuje, svou operetní stylizací dává vzpomenout na nejlepší momenty Petera Greenawaye (hlavně Dítě z Maconu mi v hlavě dost rezonovalo), zvládá se vyjadřovat k otázkám jisté zvrácenosti přehnaného medializování vztahů celebrit, k MeToo i exploataci dětského talentu. A přitom je především nádherně očišťujícím, filmařsky i hudebně neskutečně propracovaným filmovým ZÁŽITKEM, který v sobě nese punc něčeho, co mimo velká plátna nevynikne. Po streamových covidových měsících a letech působí jako dar z nebes. Neo-baroko pro mě se svou excesivitou, bořením hranic mezi stylizací a realističností, dostalo význam až zde. 100 % (09.10.2021)

Chtěl jsem něco málo napsat, ale zakopnul jsem tady o recenzi xxmartinxx a nemám moc co dodat. "Upřímně řečeno jsem z toho nerozhodný. Ten muzikál je neskutečně banální na hraně snesitelnosti, kdy musíme slyšet přezpívány ty největší absurdity a urputnost a doslovnost "zhudebnění života" mi připomíná už pověstné rozhodnutí Bethesdy začít Fallout 3 narozením postavy, což vede k nutnosti strávit prvních 40 minut hry nepřeskočitelným tutorialem bez jakéhokoliv dopadu na zbytek hry, kdy se musí odehrát nutné naskriptované scény. Stejně nesnesitelné mi občas přišlo sledovat protagonisty Annette, jak si při sexu zpívají, že mají sex, při porodu dítěte, že se jim rodí sítě, a při konfliktu, že mají konflikt. Občas to ale ve svojí absurditě jakoby obletělo zeměkouli a dostalo se to do kýženého místa z druhé strany - a já se místy bavil. A samozřejmně jsem si užil některá stylistická řešení. Caraxova rezignace na organické odvyprávění příběhu je pravděpodobně záměrná, ale já celkově nevím, jaká potěcha nebo zajímavost z toho má plynout. Když se toporný a statický film natočí schválně, je to pak v pořádku?" (23.12.2021)

Nejsem si jistá, jestli byl dobrý tah obsadit do hlavních rolí, sice dobré herce, kteří ale neumí zpívat. V kombinaci s prapodivnou hudbou, to byla zábava, asi jak u nás doma ve sprše. Dvě věty, které zazpívalo děcko v závěru a ono bylo opravdu jediné, které má hlas i sluch, muzikálovou složku nevytrhly. Jinak řemeslně propracovené, Adam je výborný herec, být to klasické drama, bylo by to TOP, Máňu zprasili, jak nikdy. Ty bláho, ta měla mordu na hlavě od A-Z, nejvíc ji seknul účes když se vydrápala z vody, takovému záměru jsem neporozuměla, celkově si pan režisér udělal filmík sám pro sebe a buď mu na to divák skočí nebo ne. Vcelku nekonečné, ačkoli v určitých momentech vynikající a originální ( tvůrcům avantgaední pojetí nezazlívám, je to o vkusu), jako celek nic moc. Bohužel jsem se utvrdila, že zabírám spíš na Whiplash nebo ryze komerční a líbivý La La Land. (21.07.2021)

Jedinečné a odzbrojující v detailech, útrpné a únavné v celku. Ten film je stejný jako jeho titulní hrdinka – metaforický, místy znepokojivý, jindy podivně statický a skrz naskrz dřevěný. Velkolepé, pompézní divadlo života s výbornými herci, ale hudebně repetitivní, doslovné a emočně ohromně odtažité. Proč si to nepřiznat: až na výjimečná čísla (intro, Driverova antikomediální vystoupení) jsem poměrně trpěl. (19.07.2021)