Anna zo Zeleného domu

Seriál ke kávě. Upřímnej, krásnej, tak akorát dojemnej, dobře obsazenej, na to, že ho Netflix neplánovaně utnul i poměrně slušně zakončenej. Hvězdu dolů za to, že zvlášť v druhý a třetí řadě pár epizod lehce vatuje. A taky za to, že to odškrtávání nejrůznějších politicky korektních otázek působí místy trochu na sílu. Zrušení je každopádně škoda. Atmosférickejch depek je na Netflixu halda. Usměvavejch feel goodů ale ne. (13.07.2020)

My life is a perfect graveyard of buried hopes...Seriál je důkazem hned tří skutečností: za prvé, opravdu kvalitní scénáře téměř bez výjimky vznikají na základě propracované knižní předlohy, za druhé, převést atmosféru skrytou mezi řádky na plátno je veliké umění, kterým tvůrci Anne s E na konci (naštěstí) dobře vládnou, za třetí, při obsazování hlavních protagonistů měl někdo šťasnou ruku, vstal pravou nohou a vyhrál loterii. (24.01.2020)

První díl ještě ušel. Docela zajímavá nepovrchní poetická Anna s bujnou fantazií, tak trochu malá podivínka, s bohatým vnitřním světem a vděčná za každý projev něčeho milého, vděčná za rozkvetlou alej, nadšená ze stříbrného rybníku, ohromená krásou koní a letem ptáků, za krásu okolního světa... Tyto prosté dary si nechce nechat nikým a ničím vzít, raduje se ze všeho milého a mimoděk ukazuje na drobné životní radosti, které přenáší na ostatní... Je srdečná, recituje ohromeně, okouzleně pasáže z knih, je bystrá, bezejmenným zvířatům a místům dává přiléhavá jména .... Navíc se upřímně snaží zavděčit novým pěstounům, kteří váhají zda se jí ujmout, neboť chtěli dostat místo dívky ze sirotčince chlapce, který by dvěma postarším sourozencům pomáhal s hospodářstvím, na které už vlastní silou kvůli věku sourozenci nestačí. Anna si prožila toho tolik zlého, v jiných rodinách byla neplacenou služkou až otrokem, s níž bylo surově a nespravedlivě zacházeno. V prvním díle jsem s ní musela sympatizovat a líbila se mi její upřímnost a byla jsem si jistá, že jí ta vděčnost a pozitivismus zůstane. - Bohužel od druhého dílu se z ní náhle stává svéhlavej, nevděčnej spratek, který tak snadno něco neodpouští, druzí se o její přízeň musí doprošovat, patrně kvůli přílišnému důrazu na její "hrdost", ztrácí svojí dětskou "diplomacii" a pokoru za to, že nalezla domov... Nevím jestli hned naleznu ty nesprávnější slova. Anna se vzteká, mračí, poroučí, je mnohdy nedůtklivá, nevlídná například k chlapci-konkurentovi, který byl za plat najat na práci, jíž měla původně vykonávat ona, nechá si několikrát dokazovat lásku od svých pečovatelů a dlouho jí to nestačí. Ne že bych byla zastáncem dětské práce, ale když Anna při vstupu do domu, jež je nejhezčím stavením v jakém kdy bydlela, urputně slibuje, že zastane veškeré domácí práce a dokonce i práci na farmě a pak jí vidím převážně, jak se tato původně bezprizorní dívka jen znuděně poflakuje kolem, například s bohatou kamarádkou a nahlas fantazíruje a vymýšlí si prapodivné historky, mám dojem, že se dívám na zcela jinou postavu. Navíc se chová zbrkle a náhle mění temperament a chování, že by se těžko své kamarádce-slečince z lepší rodiny svými zkraty zalíbila. Také chápu, že může být znejistělá svojí pozicí z kraje seriálu, která opravdu nevypadá růžově, ale ta nedůvěra a ujišťování se v něčí lásce je protivně, necitlivě natočeno. Ten přerod (nejenom v této záležitosti u této konkrétní postavy) je tak unáhlený, že mi do příběhu nesedí. Právě kvůli tomuto přerodu ztrácí mé sympatie nejenom " pozměněná" hrdinka Anna, ale vlastně i celý seriál. (12.08.2017)

Dlouho jsem neviděla seriál, který by mě zasáhl a pohltil tak jako Anne with an E. Nevím, jestli je to scénářem, hereckým obsazením, hudbou nebo nádherným prostředím, ale každá epizoda ve mě vyvolávala tolik emocí, že jsem se ne jednou přistihla, jak brečím. Ať už smutkem, dojetím, občas i vzteky kvůli zobrazené nespravedlnosti... Bylo to tak dokonale propracované a plné lásky... Anne má úžasnou osobnost, líbilo se mi dívat, jak se postupně učí, vyvíjí, pracuje na sobě... Jak mění životy ostatních (vlastně úplně všech) a dokáže všechno podat tak rozumně... Udělala jiné lidi i z Marilly a Matthewa a otevřela jim srdce. Líbilo se mi i to, jak byla podaná témata jako rasismus, feminismus, homosexualita... Možná je to stoletím, ve kterém se příběh odehrával, ale všechno to působilo tak skutečně a občas i drsně, vůbec ne jako ty filmy a seriály, které cpou tato témata do svého děje na sílu... Tady to dávalo dokonalý smysl... Cením i to, jak seriál zobrazoval různé druhy výchovy a nabádal diváky jít si za svým srdcem a hlavně spolu mluvit a řešit problémy komunikací. Bavil mě úplně každý díl a jasně, není to seriál pro každého, ale pro lidi, co jsou snílci s hlavou věčně v oblacích, stejně jako Anne, můžu doporučit. S čistým svědomím dávám 100%, protože když mi postavy takhle přirostou v srdci a tolik toho ve mě příběh zanechá, tak nejde jinak. (04.12.2020)

Nikdy jsem nechápal ve filmech a literatuře se vyskytující postavy, které se opakovaně nechají otloukat a všechno si libít. Postava Anne si mně hned podmanila tím, že je svá a nenechá si líbit vůbec nic (v dobrém). Je to emocionální, krásně napsané Amybeth McNulty to táhne jak kanadský parní vlak (taky neskutečně dobře pracuje s hlasem). Viděl jsem sice jen pár dilů, ale i tak mám za to, že na těch 5 hvězd to je. (27.11.2023)