The Millennial Bee
Réžia:
Juraj JakubiskoKamera:
Stanislav DoršicHudba:
Petr HapkaHrajú:
Jozef Kroner, Štefan Kvietik, Ivana Valešová, Michal Dočolomanský, Eva Jakoubková, Pavol Mikulík, Jana Březinová, Štefan Šafárik, Bára Štěpánová (viac)VOD (5)
Obsahy(1)
Sága murárskeho rodu Pichandovcov odohrávajúca sa prevažne na malej slovenskej dedine zachytáva časový úsek tridsiatich rokov (1887 - 1917). Prvá časť zachytáva život Martina Pichandu v časoch rozvoja murárskeho remesla, v druhej časti sa do popredia dostáva jeho syn Samo, žijúci v období vyostrujúcej sa spoločensko-politickej krízy, ktorá napokon vyústila do 1. svetovej vojny... Fascinujúca rodinná sága na motívy románu Petra Jaroša je divácky najúspešnejšou v histórii domácej tvorby... (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (136)
Tisícročná včela je svojím spôsobom okrem dramatického filmu aj dosť úchylný film. Neviem, chápem Jakubiskov štýl, no tých erotických scénok tam bolo viac než dosť. Prekypuje nimi takmer väčšina filmu a niekomu to môže prísť úchylné. Osobne nemám nič proti scénkam takéhoto typu :), ale aspoň z môjho pohľadu chcel Jakubisko pripomenúť, že kedysi slovenské ženy nemali na práci nič iné, len furt z niekým mať sex a dokázať, aké boli úchylné, a tento názor si mohol Jakubisko nechať radšej pre seba. Z druhej strany film má svoje drama a pri poslednej polhodine som mal vnútorný boj medzi dvoma súperiacimi názormi. Nemohol som sa rozhodnúť, či filmu prihorším, alebo prilepším. Neviem ako, ale skončil som pri štyroch hviezdach. Film určite patrí do zlatej slovenskej filmovej tvorby. Obsah je dobrý. Poukazuje na životy členov malej chudobnej dedinky. Ukazuje na ich pekné zážitky, ale väčšinou aj na tie ich zlé v časoch posledných rokov 19. storočia až po kruté začiatky 1. sv. vojny. Starí slovenskí herci hrajú dobre, ako vždy a na konci filmu som vôbec neľutoval tých 163 nekonečných minút. ()
Len ťažko hľadať slová pre tento legendárny epos. Som celkom rád, že som s ním počkal a nepozeral ho už ako dieťa. Neverím že by som ho docenil a že by som si dokázal užiť Jakubiskovu poetiku. Tú ja totižto naozaj môžem. Najkrajší magický realizmus o ľuďoch, ktorí si mnohé javy vysvetľovali po svojom. Nikdy by som sa neoznačil za hrdého patriota, ale Tisícročná včela je úžasným mementom, prečo mám túto krajinu, s mnohými chybami vlastne rád. ()
Mimoriadne zle zostrihané dielko známej ságy, pri stvárnení ktorej sa zišla slovenská elita. Divák si musí v zobrazenej spleti veľa vecí domyslieť, a nie vždy to ide. Režisér rozvetví množstvo príbehov, no k niektorým sa po čase ani nevráti, niektoré rieši samoúčelnými skratkami, že bez znalosti literárnej predlohy je divák stratený. Celý film ťahá Kvietik, ktorého zrenie v čase som si najviac vychutnával. Jakubisko vo výprave (sociálne protesty, vojna) opäť potvrdil, že je slaboch. Vylepšil si to pri navodení atmosféry domova, Slovenska, a špeciálne Liptova. Lúčenie sa murárov s rodiskom pri odchode na murovačky zahreje každého vlastenca pri srdci. Hudobný podklad mu skvele nachystal Hapka, i vďaka nemu sa tentoraz dala zhrýzť Jurajova dávka surrealizmu. ()
To co sa podarilo Jakubiskovi a Jarosovi (scenar a povodna predloha) v postnormalizacnom filmovom obdobi nema v historii tedajsieho ceskoslovenskeho filmu obdobu. Ked zobereme do uvahy ze zhruba za desat rokov od zaciatku "normalizacie" ktora zacala rokom 1971 vzniklo v Ceskoslovensku cez 600 filmov, (rocne sa v tej dobe tocilo len Cechach 30-50 filmov a cez desat na Slovensku) neda sa ani jeden co do vizualnej, rozsahovej ci produkcnej stranky s Jakubiskovou Tisicrocnou vcelou porovnat. Prevladali v tej dobe dnes uz tradicne a samozrejme niektore z nich aj kvalitne ceske komedie ktore sa hraju dodnes, filmy pre deti z ktorych niektore sa stali doslova kultovymi ale ostatok boli zvacsa nevyrazne a divackeho zaujmu pravom ukratene filmy ktorych nazvy si uz dnes takmer nikto nepamata... A do tohto filmoveho prostredia konca sedemdesiatych a zaciatku osemdesiatych rokov prisiel Jakubisko s Tisicrocnu vcelou ktoru kvoli obrovskej latke ktoru spracovaval tento velkofilm (toceny samozrejme ako televizny viacdielny film nasledne zostrihany do kin) zastreseny zapadonemeckou produkciou. Divacky zaujem bol obrovsky a opravneny. Jakubiskovi sa podarilo vytvorit doslova jeden z najlepsich slovenskych filmov. Bohate vytvarne obrazy, bravurne herecke vykony, zaujimavo prerozpravany pribeh rodiny Pichandovcov podoprety majstrovskou hudbou Petra Hapku s titulnou piesnou pre vtedy najvacsiu hviezdu slovenskej pop music Mariku Gombitovu. To vsetko vo velkom style aky nemal v tych rokoch obdobu . Ked zobereme do uvahy ze Jakubisko mal po roku 1971 distanc v natacani a jeho navrat vtedajsia vrchnost len pozvolna davkovala cez obcasnu televiznu reziu tak je vobec zazrak ze dostal na takyto projekt vobec povolenie a ze toto majstrovske dielo vobec vzniklo... ()
Galéria (7)
Zaujímavosti (12)
- Film byl natočený na motivy stejnojmenného románu Petera Jaroše, který je i spoluautorem scénáře. (Terva)
- Film se natáčel ve skanzenu Zuberec a vesnici Zázrivá na Slovensku. (M.B)
- Jedná se o několikátou spolupráci hudebního skladatele Petra Hapky s režisérem Jurajem Jakubiskem. Vedle toho spolupracovali na filmech Postav dom, zasaď strom (1979), Nevera po slovensky (1980) a Perinbaba (1985). (Terva)
Súvisiace novinky
Zemřel režisér Juraj Jakubisko
Československá kinematografie přišla o jedno ze svých velkých tvůrčích jmen, ve věku čtyřiaosmdesáti let totiž v pátek 24. února v Praze zemřel legendární slovenský režisér, scenárista, výtvarník a… (viac)
Filmová ocenění benátského festivalu
Nejstarší filmový festival a jeho ocenění je nyní už i na ČSFD. Festival v Benátkách patří mezi tzv. "Velkou trojku", kterou tvoří festivaly v Benátkách, Cannes a Berlíně. Založen byl už v roce 1932… (viac)
Michal Dočolomanský: 1942 – 2008
Pro filmové a televizní diváky byl třeba detektivem Nickem Carterem z Adély, hrabětem Teleke z Tölökö z Tajemství hradu v Karpatech či mladým Pichandou z Tisícročné včely. Divadelní publikum jej… (viac)
Takový dlouhý slovenský film, ukazující několik věcí. Slováci toho mají s Maďári dost společného, a svou podobnost nezapřou. Tento film velice poeticky a s bohatým hudebním doprovodem vypráví o osudech včelařsko-zednické rodiny Pichandů od konce 19. století až po 1. světovou válku. Nejstarším členem je starý píchač Martiný Pichanda, který v mládí velice rád hrál karty v posteli s jednou místní píchandou. Předtím si ovšem dosyta zapíchali. Ta pichanda ovšem nebyla jeho žena, se kterou měl dva syny a jednu dceru. Kromě píchání je tento rod také znám svou láskou ke včelám, a jak věděl sám starý Martin, je třeba se neohánět, jinak schytáte žihadlo, jak se stalo na jeho oslavě šedesátin. V první části filmu v podstatě píchá snad každý s každým, měl jsem celkem problém se v tom zorientovat. Dokonce i nějaké kozy byly vidět. Rod je znám svou zednickou tradicí a občas se místní parta vydává na nějakou tu zednickou práci do Uher, tedy do těch Dolních. Významnou postavou je Martinův prvorozený syn Sámo, který má spoustu dětí a pokračuje ve včelařské tradici. Dále je to jeho brácha a hezoun Valent, ten opět neměl o píchandy žádnou nouzi. A jejich sestra Růžena, ta také nezůstala do konce života (snad ani do konce puberty) neposkvrněná. Sledujeme výjevy z vesnického života, oslavy, hodování, ale také tvrdou dřinu na polích a problémy se suchem, stejně jako s deštěm a také jednu silnou bouři. Mlýn po otci vyhoří a tak se jej ujme Sámo, kterého mlýn dobře uživí. Při pracovních zednických cestách se naši zedníci dostávají do kontaktu se stávkujícími sociálními demokraty, což jim způsobí nemalé problémy. Obzvláště poté, co jim nezaplatí hrabě Belány za podkovy, oni mu je pak nechtějí dát, a tak je udá u četníků a Sámo s ostatními jsou odvedeni na výslech, kde je jim jejich sympatie se sociálně-demokratickou stranou předhazována jako revolta proti císaři. Někteří se vydávají do Ameriky, jiní hledají práci v Miškolci, kde se omylem připletou na politický manifest soc-dem. a četníci začnou po účastnících střílet, což stojí život Sámova syna. Není to bohužel poslední vyhaslý mladý život. Třetí generace, tedy Sámovy děti, dorůstá zrovna v době, kdy zuří první světová válka. Mysleli si, že to bude sranda, stačí přece vypráskat Srby v Bělehradě, ne? Jeden syn má být malířem, druhý zase hodinářem. Válečná propaganda však jede na plné obrátky, malíře nepotřebujeme, je třeba všechny mladé a bojeschopné bojovat proti Rusům, i když jsou to také Slovani a Sámovi synové to pochopí a vzdají se jim. Nakonec však dopadnou špatně, jeden skončí s amputovanou nohou a druhý snad ani nepřežije. Starý Sámo se pak musí starat o svého vnuka. Stane se z něj něco jako záškodník a má v plánu ničit vlaky, přepravující vojáky na frontu, což je jeho poslední čin v životě. Nebylo to sice úplně špatné, ale toho píchání každého s každým na začátku tam bylo více, než je pro mé osamělé já zdrávo, ta hudba a různé umělecké vize se vyskytovaly příliš často a oslava venkovského života a dřiny není něco, čemu bych extra holdoval. Ale na svou dobu to muselo být bezesporu velice úspěšné dílo, utíkající z normalizační šedi na idylický slovenský venkov a zdůrazňující lidskou a rodinnou soudržnost a oslavující staré tradice. () (menej) (viac)