Zbehovia a pútnici

Jakubisko: "Jediný film, ktorý by som nevedel nakrútiť lepšie." Viděl jsem Zbehovia a pútniky už potřetí a stále se nestačím divit. Geniální skloubení obsahu, hudby a samozřejmě nesmírně nápadité a bohaté vizuality. Podle mě nejdrsnější a možná i vůbec nejlepší československý film. Jakubisko byl podle mě v 60. letech naším nejoriginálnějším a nejzajímavějším režisérem, který byl spolu s Elo Havettou a Věrou Chytilovou určitým protipólem estetiky ošklivosti Miloše Formana, Ivana Passera a dalších novovlnných režisérů. A řekl bych, že protipólem zajímavějším. Zajímalo by mě, jestli se ho někdy dočkáme dvd, ale nevím, jaké jeho kopie vlastně existují. "Škoda, že tento poviedkový triptych - o troch svetových vojnách - už nikto neuvidí v tej experimentálnej farebnosti ako bol urobený. Negatív sa stratil a dnešná kópia je vyrobená z talianskej verzie, ktorú si totalitný režim schovával ako usvedčujúci dôkaz pre chystané politické procesy s umelcami. Paradox: vďaka tomu zostal zo Zbehov aspoň bledoružový tieň mojej filmovej "runway"." (V rusky dabované verzi, kterou lze na internetu stáhnout, „kupodivu“ chybí krátká sekvence o okupaci Československa v roce 1968, kdy nadlouho pominula „doba, kedy ešte bolo možné vymýšlať a nakrúcať príbehy.“) (13.11.2007)

"Bože, prosím, ať se lidé vrátí!" Jsou filmaři-řemeslníci (Frič), jsou filmaři-vypravěči (Spielberg), jsou filmaři-konstruktéři (Ejzenštejn), a jsou filmaři-malíři. Že Jakubisko patří do poslední skupiny je všeobecně známé, ale že tento geniální tvůrce dokázal v říši fantazie dojít ve filmu Zbehovia a pútnici ještě dále než tomu bylo v Tisícročné včele a Sedím na konári a je mi dobre mě odrovnává. Jakubisko klade důraz na estetický zážitek, budování úžasu (dílem z krásy i děsů) jako esence umění filmu. Skrze tři zdánlivě poeticky odlišné příběhy buduje komplexní dystopické podobenství o zkáze světa. Obdobné téma v 60. letech vzala za své i Věra Chytilová v Sedmikráskách. Oproti nim jsou Zbehovia a pútnici dnes v zásadní divácké nemilosti a neznalosti. Zvláště to pak mrzí, když si člověk uvědomí, že tento snímek Jakubiska zařadil po bok takového velikána jako byl Federico Fellini, jenž ho záhy po uvedení díla pozval na natáčení v Římě. (04.01.2024)

Tento film svědčí o velkém talentu Juraje Jakubiska, který vtisknul uměleckou podobu filmu podle svého stylu. Je to enormní protest proti násilí a brutalitě. Filmový klenot slovenského filmu. Jakubisko už tehdy dokázal, že je filmový mistr. Určitě se podívám znova. Maličko to kazí, že jsem to viděl pouze na videu. Bohužel jsem to nenalezl na DVD.. (23.12.2007)

"Bojá sa ma. Utekajú predo mnou, ale neutečú, lebo nepoznají cestu von."                                                                   Asi nikomu jinému se v československé kinematografii nepodařilo vykreslit tak detailně obraz zkázy. JAkubisko má od počátku velmi osobitý způůsob vyprávění, je naturalistický, jde do detailů, přemůže dikáa sílou obrazu. Děj je spíš volně načtrnutý, zato atmosféra je mohutná, depresivní. Právě skutečnost, že se nezaměřuje na konkrétní přííběh či postavy dává vyniknout ucelenému poselství. Zbehovia a půtníci proniknou hluboko a už nepustí. Film, který se nedá ani přehlédnout ani zapomenout. (23.02.2015)

Pri prvej poviedke som mal pocit čistého šialenstva, forma i obsah sa vymykali zdravému rozumu a priznávam, že som to chcel vzdať. Tento oslavovaný Jakubisko sa mi vôbec nepáčil, dokonca ma iritoval. Druhá poviedka bola zrozumiteľná a napriek svojráznemu štýlu autora, jednoznačne najlepšia. Zaujímavosťou je vsunutie zopár záberov s komentárom o augustovom napadnutí Československa, čo dodalo poviedke ešte väčšiu výpovednú hodnotu. Tretia poviedka je akýmsi súhrnom predchádzajúcich. Jakubisko vo svojom filme ako celok využíval surrealistické prvky, depresívnu atmosféru, divoký vizuál a to všetko pri rýchlej kamere a podmanivej hudbe. (10.09.2017)