Jaskyňa Zlatej ruže alebo princezná Fantaghiro

Ničím urážajúca rozprávočka pre deti aj dospelých. Presne znázornené, že akokoľvek sa zlo pokúša vás dostať, sila lásky a v tomto prípade aj srdca, môže zlo premôcť, len srdce ma tú silu. Tak toto vyšlo z mojej romantickej dušičky, aj keď nie je veľká. A teraz vážne: Tato časť je najlepšia z celej serie, aj keď na diváka neútočí trikmi, tie sú slabučké a neútočí ani hereckými prejavmi, tie sú ešte slabšie. Ale to čo ho robí zapamätanejším je pekný a príjemný príbeh s milou zábavnou zložkou, aj keď z naivným posolstvom, no v tomto prípade to nevadilo. (28.04.2015)

Celá ta série je takový trochu katechismus nebo desatero ve fantasy pohádkovém hávu. Taky je tam dost archetypální i kombinované psychologie, prostě je to takový breivář pro dospívající. V podstatě celý cyklus je učebnice ideálního lidství, cesta dítěte za dospělostí, zakončená vstupem do jiného, řekněme reálnějšího, dospělého života na konci posledního dílu. Když jsme s tímto světem mravních kontrastů konfrontováni, můžeme (pokud chceme) průběžně sledovat sami sebe, svůj život - jak moc nebo méně jsme se my sami od oněch nejčistších ideálů (nesených Fantaghiro) vzdálili, kde jsme blízko, kde se snažíme, kde tápeme a co nám uniklo úplně. A je nám to umožněno zábavnou a velice laskavou formou, žádné zdvižené ukazováčky nebo obočí, žádné sebemrskání, nic takového. Jako by se sám Kosmos díval na nás a naše životy očima princezny Fantaghiro, očima laskavýma, chápavýma, zářivýma a milujícíma nejčistší podobou lásky. Očima Dobra. To je asi to hlavní, v čem se podle mě liší Fantaghiro od jiných podobných počinů a v čem je přínosem daleko větším, než že by pouze bavil nápady a brilantností. Proto si tohoto cyklu hodně cením i když mě samozřejmě taky hodně bavil, líbili se mi herci, extriéry, interiéry, dětinské triky a některé wtf momenty, které spíš pobavily, než aby člověka otrávily:) Jo a kromě toho všeho mě tento seriál na dlouhou dobu poznamenal beznadějnou láskou k Tarabasovi, u kterého jsem hned, jak se objevil, odhadla, že dlouho zlý nebude:))) Zato absolutně k sežrání:) (21.05.2020)

Často jsou filmy spojeny jen s nějakou životní etapou a je pravda, že kdysi jsem tuhle pohádku zbožňovala. Odvážná princezna, která se touží naučit bojovat a dosáhnout slavného vítězství, možná vyznává vznešené ideály, ale je příliš pyšná, drzá, tvrdohlavá. Dnes to vypadá, že už se mě pohádka nedotýká a tak na ní můžu vidět nedostatky a estetické chyby, a nechat ji minulosti, kdy podněcovala moji bojovnost a dávala mi víru. Nyní cítím úlevu, protože jsem přišla na to, že je mnohem lepší žít život, který je krásnější než nejlepší film :) (22.12.2019)

Rozprávka, na ktorej som vyrastal.. Ide o jednoduchý, ale aj úchvatný príbeh so sympatickými hrdinami natočený na peknom bojníckom zámku.. a nemôžem nespomenúť fantastickú hudbu, ktorá robí zo slušnej rozprávky prekrásnu.. Už len za tieto veci sa nebojím dať plné hodnotenie.. veď prečo nie, ak sa talianska rozprávka tak uchytí aj u nás, tak to niečo znamená.. (04.01.2014)

Tento způsob natáčení pohádek, kde je dětskost nahrazena dětinskostí, vtip kvílivými hlásky mluvících předmětů a decentní zamilovanost telenovelními dialogy, zdá se mi poněkud nešťastným. Navíc se moje rozumové já vzpěčuje uvěřit tomu, že by si křehkou Alessandru spletl s chlapem kdokoli bez nároku na bílou hůl a vlčáka. Nicméně můj smysl pro spravedlnost se cítí povinen dodat, že Fantaghiró to s ničím z toho, co jí vytýkám, ještě nepřehání tolik jako její pohádkové nástupkyně, je natočena v malebných českých exteriérech a herecky to nenápadně podepírají takové pilíře jako Mario Adorf a Jean-Pierre Cassel, takže výsledkem je bez následků přežitý průměr. (29.09.2007)