Jaskyňa Zlatej ruže alebo princezná Fantaghiro

Hlúpa no najmä v mnohom naivná rozprávka, ktorá sprevádzala tiež moje detstvo. Koniec bol pekný, no inak ma rozprávka veľmi nezaujala, naviac bola príliš dlhá. Rozdelenie na dve časti jej prospelo, no dĺžka oboch mohla byť menšia. Filmu pomáha časová rôznorodosť okolo hlavnej postavy a krásne, no také rozprávkové a prehnane dobré dialógy. (05.06.2013)

2/2 Celá série Princezny Fantaghiro zajímavě navazuje na tradici koprodukčních projektů pro děti a mládež, které tradičně před revolucí vzniklaly ze spojení se západními i východními Němci. Oficiálně je to sice televizní projekt italské společnosti Reteitalia, ale s tak vydatnou pomocí českých filmařů a lokací, že už to hraničí s koprodukcí. V menších i větších rolích najdeme dvacítku českých tváří, přičemž královský dvůr sídlí samozřejmě na Bouzově. Trochu matoucí je, že si Češi nepohlídali svoje role v dabingu, ale to lze přičíst na vrub devadesátkovému chaosu. Úvodní příběh Jeskyně Zlaté růže je příjemná fantasy pohádka v hlavní roli se sličnou Alessandrou Martines hrající svou princeznu jako udatnou, krásnou, pyšnou i moudrou. Její Fantaghiro je milující i zranitelná, jednoduše dokonalá hrdinka. (11.03.2011)

Tuto pohádku jsem v dětství milovala :-), takže se teď na ni se svými dětmi dívám se značnou nostalgií. Musím ale říct, že mě ale i jako dospělou oslovil její příběh, a proto dávám vysoké hodnocení. Pohádka o skutečné ženské emancipaci - ano, můžeme vzít meč a bojovat za správnou věc, ale nesmíme přitom přestat být ženou se vším všudy, se schopností lásky a vcítění... V tom je pro mě poselství této pohádky. Samozřejmě další plus jsou česká krajina a hrady, čeští herci, dobří herci v hlavních rolích, pěkná hudba a svým způsobem i pomalé tempo (ale ne vleklé), které umožňuje si vše pořádně "užít". Zajímavé komentáře: tron, NinadeL, Jacinda, salahadin (02.07.2012)

Včera jsem po letech viděla princeznu Fantaghiró a přiznám bez mučení, protože mučením bylo trochu sledování filmu samotné, že moje dětské okouzlení se mi vzkřísit nepodařilo. Hodnocení nechávám, protože, ač necítím potřebu mávat mečem a střílet z luku, mám pochopení pro člověka, který rád čte, chce o sobě rozhodovat sám a povídá si s husou, stromy a kameny. Fantaghiró si povídá dokonce i s Romualdem, i když její dialog s kamenem byl podstatně nosnější, než postřehy, co si stihla vyměnit se svým nastávajícím. Pro mou dětskou duši to mělo správně mystickou atmosféru, krásné (taky naše) exteriéry, včetně exteriéru všech princezen, mé cynické dospělé já se řehtalo jak opilý kůň nad šablonovitostí postav, některými dialogy a zejména nad pekelným dabingem. (22.08.2014)

Pro někoho podprůměrné, pro někoho nadprůměrné. Myslím si, že záleží dost na vkusu a způsobu vnímání. Je to jako když čtete knížku, která se vám vůbec nelíbí a pak se najde někdo, kdo ji miluje. Je to o tom nechat popustit uzdy fantazii a neomezovat se jen na standart, se kterým se člověk setkává. Osobně mě pohádka nijak zvlášť neoslovila, ale i tak jsem ji sledovala. (30.11.2009)