Jaskyňa Zlatej ruže alebo princezná Fantaghiro

Zase jeden případ, kdy mě zradily moje vlastní vzpomínky. Sérii filmů o princezně Fantaghiró jsem si pamatovala jako netradičně pojaté osvěžující pohádkové příběhy plné fantazie, které stály za vidění bez ohledu na to, že jejich kvalita s přibývajícími dalšími a dalšími epizodami pomalu, ale jistě klesala - a navzdory až nechutně kladnému, unylému krasavci Romualdovi. (To Tarabas, který se objeví na scéně ve třetím díle, je docela jiná třída.) Bohužel milá princezna se po letech vrátila, aby mě s ironickým úsměvem a s nemalou dávkou škodolibosti vyvedla z omylu. Nevadila mi chudičká "televizní" výprava ani těžce průměrné triky, ale rozhodilo mě trochu primitivní, dětinské zpracování, které se zvysoka vykašlalo na zajímavou dějovou linii a bez velkého přemýšlení splácalo ze všech možných dostupných surovin nevzhledný a nezáživný guláš ... 2,5* ... Je to pohádka, která mě kdysi potěšila, takže po shlédnutí první části prvního dílu jsem byla rozhodnutá z nostalgie zaokrouhlit hodnocení nahoru, jenomže to by mě nejspíš kamenovaly všechny mé ostatní "tříhvězdičkové" filmy, takže nakonec zůstávám při zemi u fiktivních 2* - a konečný verdikt odkládám s vědomím, že pokračování příběhu mě nijak zvlášť neláká. (07.12.2011)

Dneska už to vidím trochu jinak, tenhle film, ale v dětství jsem ho strašně žrala. Nejspíš kvůli tomu, že princezna to vždycky všem natře. Pak taky kvůli prvním mužským idolům, kterýžto vkus i po letech shledávám značně rozvinutým :). Z pohledu dospělého všechny ty umělohmotné mluvící a mrkající předměty vypadají jako strašný kýč, ale děti mají zkrátka jiný svět. (06.04.2010)

Daly by se zde najít filmové chybičky a věci, které kvalitu filmu snižují, ale Fantaghiro má v sobě takové zvláštní kouzlo, proto nemůžu dát nižší hodnocení. Nevím jestli působí pouze nostalgie, nebo ještě něco vyššího, ale prostě ta kombinace herců z nejrůznějších koutů světa (Německo, Česko, Itálie, Španělsko, Švýcarsko, a další) vytváří něco zvláštního. I české prostory hradu Bouzov dávají Čechům možnost přivlastnit si částečně tento film. Většina herců z filmu upadla v zapomnění, věnují se jiné profesi, nebo se vyskytují v nám neznámých filmech. Proto možná i neokoukanost tváří zvyšuje hodnocení. O to větší zklamání následuje u posledního dílu princezny Fantaghiro, který je prostě nekoukatelný. (14.12.2011)

Koukám si tak do televizního programu a vidím, že vysílají Princeznu Fantaghíro. Ihned se mi vracejí vzpomínky, protože tenhle film jsem tak před desíti či více lety měla natočený na videokazetě a pouštěla si ho stále dokola. Doteď mám před očima některé scény, doteď vidím statečnou a odvážnou princeznu. Krásná, inteligentní hlavní hrdinka. Tohle je tak jiná fantasy pohádka, že je to třeba patřičně ocenit. Akorát mi teď tento nečekaný objev nasadil brouka do hlavy a budu dlouze přemýšlet, jestli jsem náhodou neviděla i další díly... (11.04.2012)

Včera jsem po letech viděla princeznu Fantaghiró a přiznám bez mučení, protože mučením bylo trochu sledování filmu samotné, že moje dětské okouzlení se mi vzkřísit nepodařilo. Hodnocení nechávám, protože, ač necítím potřebu mávat mečem a střílet z luku, mám pochopení pro člověka, který rád čte, chce o sobě rozhodovat sám a povídá si s husou, stromy a kameny. Fantaghiró si povídá dokonce i s Romualdem, i když její dialog s kamenem byl podstatně nosnější, než postřehy, co si stihla vyměnit se svým nastávajícím. Pro mou dětskou duši to mělo správně mystickou atmosféru, krásné (taky naše) exteriéry, včetně exteriéru všech princezen, mé cynické dospělé já se řehtalo jak opilý kůň nad šablonovitostí postav, některými dialogy a zejména nad pekelným dabingem. (22.08.2014)