Molly a jej hra

90%. Dosud "jen" geniální scenárista se konečně postavil i za kameru. O to překvapivější je, že jeho debut není žádným střízlivým opatrným dílkem, ale dechberoucím sebevědomým opusem, který se formálně i stylisticky může rovnat dílům nejlepších režisérů současnosti. Co ale nepřekvapuje, je fakt, že Sorkin si se scénářem ke své režijní prvotině pohrál tak důsledně, že v něm prakticky nelze najít sebemenší narativní trhlinu. Od počáteční scény, která skvěle plní jakousi vstupní úlohu do vyprávění, až po závěrečné titulky, kdy se duševně hroutíte, je Molly's Game filmem nabitým překvapivými zvraty, ale přitom narativní stabilitou; silnými emocemi, ale přitom bez výraznějšího sentimentu; zábavnými "sorkinovskými" dialogy, ale přitom bez zbytečné vaty; cílevědomými tvůrčími postupy, ale přitom i jistou dávkou skromnosti, především ve scénách, které by snadno mohly sklouznout k patosu. Molly's Game je film zdánlivě povrchní, explicitně oslavující materialismus v ryzí podobě, přitom však ve své závěrečné katarzi nabízí všechno - zamyšlení, poučení, emocionální zážitek, přičemž i v průběhu celého snímku poskytuje kvalitní filmařinu (závěrečná paralela Mollyina monologu se scénou zvedající se Molly po pádu na lyžích je naprosto geniální), bezchybné herecké výkony (Idris Elba nezklamal, Jessica Chastain znovu a tentokrát ještě intenzivněji dokázala, že patří do absolutní herecké špičky a že jí role sebevědomých žen náramně svědčí), fascinující a uvěřitelný příběh. Jsou zábavné filmy bez hloubky, hluboké filmy bez zábavy... a nakonec filmy jako Molly's Game - zábavné, hluboké, silné, pestré. Společně s La La Landem největší zážitek roku 2017. (18.01.2018)

Hrdinka se sama prezentuje jako žena, která něco dokázala a nakonec získala i obdiv svého náročného otce. OK. Musíte se smířit s tím, že většinu času se hraje poker a mluví se o hře, takže neznalý divák se nechytá. K čemuž nijak nepřidá to, že film je dost ukecaný. V druhé části je zase hlavním jazykem právničina, takže opět nesrozumitelná hra se zákony. Zaujala mě postava hráče X, protože to je takový zm.., že bys pohledal. Ale zajímavý charakter to je. Ostatní jsou předvídatelné figurky. (08.04.2018)

Jessica Chastain je královna rolí silných nezávislých žen, na kterých stojí celý film (kdo neviděl Miss Sloane, měl by napravit) a Aaron Sorkin je králem slov, to už všichni víme, ale neznamená to, že jeho přístup musí sedět všem. Ve filmu se 140 minut na diváka nepřetržitě valí jeden dialog a monolog za druhým a není zde žádný prostor nechat diváka oddechnout. Věřím, že pro někoho to může být až vysilující, pokud diváka film nezaujme během prvních 15 minut, zcela se ztratí a nevěřím, že se do filmu může zpátky dostat. Mě film vtáhl od první minuty, Aaron je výborný vypravěč. A pak samozřejmě je tady ten faktor, že jsem žena a příběh Molly Bloom je velmi zajímavý a inspirující, snad každá žena si během filmu musí říct, že by chtěla mít alespoň trochu takové síly, jakou měla (má) Molly. Zároveň jsem nečekala, že závěr filmu může zapůsobit i po emocionální rovině. Velmi silné 4* (06.01.2018)

Dialogy neskutečně nacpaný film, který je extrémně ukecaný i na Sorkina. Naštěstí Sorkin dialogy skutečně umí a v tomto případě si výtečně poradil i s režií. Málokdo umí tak jako on, převést diváka do děje a vyprávět o komplikovaných tématech s takovou lehkostí a detailností jako on. K ruce má výborné herce v čele s úžasnou Jessicou Chastain, která je zde ještě zajímavější než v Případu Sloane. Pokud by závěrečná půlhodinka, tak výrazně nezpomalila oproti výbornému tempu, které měl film od začátku, bylo by to za plný počet. (16.11.2018)

"YOUR NAME COMES UP 19 TIMES. WE NEED MOLLY... GET MOLLY... BRING MOLLY..." ------------- Scenáristický titán Sorkin si napísal a rovno aj zrežíroval vlastný film, dokonca po prvý krát. Do čela tohto príbehu postavil herečku, ktorá náturu takýchto príbehov hrá už posledných pár rokov. Lepšia voľba by to hádam ani nemohla byť. Kvalita dialógov je nepochybne vysoká a taktiež aj ich kadencia. Slová sa sypú a sypú a končia až po viac než dvoch hodinách. Dramatické to bolo zriedkakedy, no pozornosť väčšiny sledovateľov bola udržiavaná pravidelne v podobe skvostných šiat a doteraz zatiaľ najlepšie vyzerajúcej Jess. Pre tých, ktorých takéto plytké vizuality nezaujímajú, tu bol Sorkinov dialógový orchester. Záver mohol byť trochu doplnený o post-udalosti, bolo by fajn vedieť, čo pokrová kráľovná práve teraz vyvádza. Tak či onak, parádny režisérsky debut. (28.06.2018)