Mŕtvy muž

Možno to trošku preženiem, no tento kvázi-western by z môjho pohľadu kľudne strčil do vrecka všetky leonovky. To, akým pokojným, lahučkým štýlom Jarmusch spracoval danú tému je naozaj majstrovská robota. Asi najserióznejší a najuveriteľnejší pohľad na prechod od zakoplexovaného loosera k chladnokrvnému zabijakovi. Skvelo zvolený čierno-biely filter a mrazivá hudba len podtrhujú pocity z filmu. Čo tam po pár nedotiahnutých a hluchých miestach. 90%. (04.07.2007)

Jim Jarmusch coby filmový průkopník objevil nový žánr. Psychologický western. Zároveň v tomto žánru nastavil tímhle svým filmem laťku tak vysoko, aby se přes ni případným dalším pokusem dostal jen skutečný mistr, nebo podobný nezávislý pošuk, jako je on sám. Zatím se to nikomu nepodařilo, ale do konce soutěže je ještě daleko. Tak se snažte amatéři. (30.07.2002)

Mŕtvy muž je teda nadmieru netradičný western, teda presne, ako sa aj od Jima Jarmuscha dalo čakať a zároveň prakticky to, čo som si od neho aj prial a tak som už od dlhej úvodnej jazdy vlakom vedel, že ma to bude baviť. Ešte prvá tretina po dejovej stránke pôsobí v rámci žánru pomerne klasicky a tak sa dá očakávať, čo bude v nasledujúcich scénach, ale potom to už skončí a aj keď film stále obsahuje plno tradičných westernových prvkov ako prenasledujúci lovci odmien, indiánsky priateľ a podobne, ide si svojou vlastnou cestou, podstatne nepredvídateľnejšou a bizarnejšou. A tak je tu nespočet zaujímavých situácií a vďaka Jarmuschovi to hlavne má výbornú atmosféru doplnenú o slušnú dávku čierneho humoru. Jedine trochu možem vytknúť, že občas mi to prišlo trochu naťahované, ale to je zároveň aj ten jediný zápor. A veľkým plusom je aj obsadenie, samozrejme hlavne Johnny Depp, ale vlastne aj všetky výraznejšie vedľajšie postavy, pri ktorých sa nedá predvídať, či sa dožijú konca. A rozhodne nesklame ani záver, ktorý mi ešte z celého filmu prišiel najbizarnejší. Takže Mŕtvy muž určite nie je primárne určený fanúšikom tradičných westernov, ale ja sa medzi nich nepočítam, mne príde lepší, než výrazná väčšina plnohodnotných žánroviek, veľmi zaujímavý film. 76% (26.07.2015)

Bojím se, že čímkoli, co řeknu, mohu této křehké černobílé nádheře s nejoduševnělejším "vrahounkem", s nejcharismatičtější "bad" bandou (Henriksen-Wincott-Hurt-Byrne), s krásně nervní kytarou i poetickou kamerou, nějak uškodit, protože to, co plyne před očima, je nesdělitelné. A tak jen: Jarmusch je návykový a já jsem naměkko. (05.11.2005)

Příspěvek etalona nezávislého filmu Jima Jarmusche do pohřební kánoe westernového žánru je tak netradiční, jak jen může netradičnost být - svérázně poetický, bizarní, zadumaný, nostalgicky zasmušilý. Pomalu se převaluje přes kafkovsky absurdní úvod ke kontemplativnímu putování za schůzkou se smrtí (civilizací i přírodou ve vzájemné juxtapozici), přičemž nakousne řadu existencionálních dilemat a ladně přeroste do neuchopitelně mytických proporcí. Podstatné je, že děj se co děj si uchovává svůj nezaměnitelný punc éteričnosti vymykající se racionálnímu uchopení. "Příběh" je odevzdaně unášený rozvážnými proudy prostorových a časových posunů zjednaných pomocí stylisticky opodstatněné interpunkce (zatmívačky a roztmívačky, oválný výřez obrazu ve flashbackcích evokující stařičké objektivy), protože... mrtvý muž už ostatně nemá kam pospíchat. Černobílá kamera maluje neuvěřitelně krásné a melancholické obrazy s esencí surreálna, rytmus dodává neortodoxní hudba Neila Younga (tu řezavá a palčivá, onde přízračně elegická) a kořením vytřibujícím tu specificky unikátní příchuť je zde sardonický humor prvotřídní dvojznačnosti. Nevysvětlitelně nádherný a geniální film tisíce tváří, který se - jak moudře praví Lima - musí... procítit. Při správném rozpoložení pak může následovat i pocit užaslé blaženosti... Dívat se nestačí... (20.02.2009)