Mŕtvy muž

"Jste William Blake?" "Ano, jsem. Znáte moje básně?" Jarmuschova filmová báseň, spojující dohromady westernovou neučesanost, černobílou obrazovou estetiku, poutavý trip s elektrickou kytarou a bizarní dějové momenty, je tak trochu přelud... nemám jasno v tom, zda mohu Mrtvého muže okamžitě katapultovat do top 10, či ho nechat plavat v kolonce zatraceně dobrých filmů, jež ve své přízračnosti praští diváka přes čumák přespříliš silně. O čem to bylo? Lyrická cesta za osudem i hezky vylíčená snadnost, kterak se shodit ze skály, ztratit a nechat zapomenout, nebo jen poutavě podané nic? Případně jakýsi hybrid obojího? Je jisté, že Jarmusch natočil western bez westernu, jehož hlavní hrdina nečekaně sešel z cesty a jen tak mimochodem vrostl do role hardcore psance, a že na jakákoliv žánrová pravidla zde nemá smysl hledět. William Blake přijel nikam, potkal Nikoho a stal se ničím. Nádhera. Nádhera s tunou hlášek i momentek, fetišisticky se vyžívajících ve své náhlé absurdnosti. A nemohu nezmínit fatální uhrančivost, místy rostoucí do hodnot, při kterých by se dalo kastrovat bez anestetik. (06.03.2009)

„Tento svet už nie je pre teba.“ Okrem toho, že obdivujem Johnnyho Deppa, ktorý svojím spôsobom naozaj bol nejakých tridsať a čosi rokov mŕtvy, mám rád aj množstvo iných hercov a, aby som trochu zveličil, takmer všetci hrajú v MŔTVOM MUŽOVI (na Henriksena a jeho labužnícke pojedanie upečenej ruky pri večernom ohni nezabudnete). Aj keď nezávislé westerny (čo znamená, že vo filme zaznie veta „Aha, bizóny!“, ale žiadne bizóny neuvidíme, lebo na ne samozrejme režisér nemal prachy) dvakrát nemusím, toto pomalé čiernobiele tempo so skvelou hudbou (no, hudbou...) je ako stvorené na hlbokú letnú noc. Pravdaže v originálnom zvuku a s titulkami. Máte tabak? (06.08.2005)

Výjimečný až unikátní film Jima Jarmusche. Zejména je potřeba vyzdvihnout jeho novátorství, vizuální uhrančivost, stylovou čistotu a myšlenkovou hloubku. Jarmusch tímhle filmem vlastně vytvořil zcela nový žánr - mýtický (i mystický) western s psychologickým přesahem. V něm vyniká zejména magický realismus narativního světa postavy indiána Nobodyho, který jakoby vypadl z knih Marquézových či některých jiných latinskoamerických spisovatelů. Přičteme-li k tomu geniální hudbu Neila Younga, jehož úsporný minimalistický kytarový rif přesně sedí k existenciálnímu zmítání hlavních hrdinů a samotná hudba dost dobře obstojí i bez spojení s obrazem filmového plátna, v kombinaci s ním však vytváří zcela novou kognitivní kvalitu, skrze ní totiž může vnímavý divák dojít směrem k smyslu samého filmu; plus dokonalá kamera - černobílý, jakoby statický, tolik typický obraz pro filmy Jima Jarmusche, kde film vzniká sledem, řetězením téměř statických ,,živých obrazů", s velmi pozvolnou dynamikou (i když vůči předchozím Jarmuschovým filmům s ,,výrazným" nárůstem střihu), v níž je čas na mnohé odkazy k éře klasického filmu (zatmívačky, roztmívačky ...) a na sémantické významy filmu samotného... Western o předem mrtvém hrdinovi jako nadčasová metafora o smrtelnosti každého z nás, o smrti zakódované v samotném prazákladu bytí, western o fatálním míjení agresivního evolujícího hmotného světa naší nejen moderní doby s duchovním světem lidí s tak návodným ,,intelektuálním" jménem jako je William Blake, western o mýtickém obraze naší do sebe uzavřené, neempatické, zaslepené a přesto misionářské západní kultury, western o předem mrtvém indiánském lidu jakož o lidstvu samotném, v jehož genomu je zakódována rovněž jeho omezenost, konečnost a ohraničenost jeho existence... western o nás... Naprostý film... (23.11.2006)

Mrtvý muž není z řady klasických westernů, ve kterých se kovbojové prohání na koních vysokou rychlostí a střílí přitom ze svých koltů do vzduchu...Už od prvních záběrů je patrné, že Jim Jarmusch přináší divákům poněkud náročnější podívanou, jež je místy zdlouhává a "hluchá". Johnny Depp a ostatní jeho herečtí kolegové jsou tu skvělí a až psychedelický zážitek u jednotlivých scén dotváří jedinečná hudba, bez níž by dané záběry ztrácely svoji atmosféru. Ano, tohle opravdu není žádná limonádka z divokého západu... (05.03.2011)

Někdo je zrozen pro radost a někdo pro nekonečnou tmu..... Pomalé vypravěčské tempo, atmosférická hudba (Neil Young), mladíček Depp s výrazem indiánských předků. Nebo účetního. Pár vtipných věcí a podivných chlápků v příběhu jenž ctí pravidla westernu a nese jasnou výtvarnou stopu tvůrce. Nečekejte ,,špageťárnu“. Žádnej S.Leone. Prostě Jarmusch. A tedy film, na který bych se, nebýt ČSFD, nepodíval. PŘÍBĚH **** HUMOR * AKCE ** NAPĚTÍ ** Víte, že? Anglický básník William Blake opravdu existoval?. (11.01.2010)