Tajomný vlak

Abych mohl dát tomuto filmu pět hvězd, musel by mi Jarmusch vysvětlit, proč ho tak blbě nazval (od boku navrhuji možná laciné, ale jistě příhodnější Blue moon) a hlavně, proč ho po finální scéně (v pokoji 22) nastavil (a oslabil) tou zbytečnou epilogovou sekvencí. (Už v první povídce jsem měl na dvou místech pocit, že právě teď by mohla krásně skončit – nakonec jsem byl ale rád, že proběhla v celé své kráse; snad jsem sentimentální, ale její vrchol vidím ve větě „obejmi mě“ – zvrat vystupňované osamocenosti). Ke kompozici lze říci, že od první ke třetí povídce se stupňují některé motivy: Blíž k Americe, dál od Elvise. Dál od Elvise, blíž k Elvisovi. Nejprve Asiaté, potom Evropanka, nakonec samotní Amíci včetně domestikovaného Angličana. Nejprve Elvisovi adoranti (kteří si toho Elvise v jeho městě vlastně moc neužijí), pak žena, jíž je celý Elvis ukradenej (nicméně se jí osobně zjeví) a nakonec chlápek, který ho nesnáší (ale všichni ho podle něj nazývají). Nejprve japonský páreček téměř bez kontaktu s místními, pak Italka neustále s místními konfrontovaná, nakonec Angličan, který už mezi místní patří. Snob (3 hv.) má možná pravdu, že třetí povídka se předchozím dvěma nemůže rovnat: všechno je v ní přes její efektní humornost tak prachsprostě "ze života", přitom tak chtěně a strojeně - už od chvíle, kdy si chlastající anglánský dělník, kterému zrovna celej svět ublížil, začne v baru hrát s bouchačkou. Musím nicméně připomenout, že všechny tři povídky tvoří provázaný celek. A právě poslední povídka, která celek synchronizuje, se na rozdíl od předešlých týká výlučně domácích, Memphisanů (přestože ani zde ústřední postava nepochází z Ameriky). Je tedy v pořádku, že je zcela jiná. Mystery Train jako celek je film Američana o Američanech v konfrontaci s cizinci konfrontovanými s Amerikou. Když se nad tím zamyslím, musím obrátit svou původní výtku: nehledat "lepší název", nýbrž podřídit dílo jeho názvu: Mystery train je tedy vlak jedoucí do Ameriky (do které se vlakem dojet nedá). Blíží se k ní a zároveň se od ní vzdaluje. (Že je vlak jedoucím místem, v němž se na své cestě náhodně střetávají a vedle sebe bytují lidé vzájmeně cizích osudů, nemusím zdůrazňovat.) (23.04.2015)

Přestože Jarmusch natočil "Tajuplný vlak" dva roky před "Nocí na zemi", zdá se mi být filmařsky vyzrálejším dílem. Oceňuji na něm mnoho věcí, přičemž je asi všechny nedokážu vypsat ;o) Ale pokusím se některé z nich zmínit... Jednou z nich je (sebe)kritická reflexe Ameriky, která je sice velmi trefně cílená a mnohdy velmi nelichotivá, ale přitom neztrácí nadsázku, humor, vtip a hravost. Další (pro Jarmusche ostatně typický) jemný a inteligentní humor. Další promyšlená a přitom svrchovaně fungující struktura filmu. Každý z příběhů filmu nejen dobře funguje samostatně, ale navíc tvoří pevně skloubený celek. Rozhodně stojí za to se k tomuto filmu vracet a znovu jej promýšlet, nebo ještě přesněji prožívat. Nechat se příjemně ukolébat pomalým rytmem a přitom nezhatit ostražitost, neboť ten klid je jen zdánlivý. Vypečené špílce vás čekají na každém kroku... Celkový dojem: 90% (11.12.2006)

Opět zajímavý spletenec tří navzájem propojených povídek. Vlak si jede svým klidným tempíčkem, ale rozhodně nenudí. Pobaví jak v povídce první, kde sledujeme typický post-moderní vztah dvou milenců, jenž by se dal nejlépe shrnout slovy apatie a odcizení. Ve druhé části sledujeme dívku, jenž si svou bezmeznou dobrotou koleduje o malér. Ale pozor, poslední část je zkrátka nejlepší. Putování tří ztroskotanců a jejich opilecké etůdy spolehlivě vykouzlí nejeden úsměv. A to ani nemluvím o veselých vsuvkách, v nichž vystupují hoteliér a jeho poslíček... (07.01.2011)

No nevím jak to říct... ale byla to místy (a to dost často) velká nuda, kdy se opravdu nic nedělo a film se neuvěřitelně natahoval. Všechny části (hlavně ta první) měly známky příjemně jemného humoru a stylizace (dokonce tu hrál Buscemi a Braschi), ale bohužel to ta tmavá a prázdná místa vynahradit prostě nemůže. Za normálních okolností bych přivřel obě oči a dal tomuto dosti vleklému snímku 3 hvězdičky. Ale jelikož tu všichni hodnotí až nepochopitelně kladně, zredukuju své hodnocení na 2 hvězdičky (53%). (11.08.2009)

Já ty povídkový filmy prostě žeru! Od Jima Jarmusche jsem viděl Night on Earth, Coffee and Cigarettes, a teď Mystery Train. Připadalo mit to jako mix od Night on Earth a Four Rooms (což neni od něj). Tři povídky v jeden den, různý lidi a jejich příběhy. Anglina, japonština a itaština, neznámí herci (teda až na mýho oblíbence Buscemiho a na Joea Strummera z The Clash), vtipně podaný dramatický scény a vůbec celkově skvělej nápad. Jediný co bych vytknul je, že Elvisova anglina mohla bejt víc britská. Ale jinak k tomu fakt nemam co dodat. Na co megafilmy s efektama za miliony dolarů? (12.09.2009)