Noc na zemi

Díky Noci na Zemi se Jarmusch stal uznávanou ikonou americké nezávislé scény a dostal se do povědomí filmových fanoušků na celém světě. Každá z pěti filmových povídek přináší zajímavý humorný příběh, kde sice nejde o velká dramata, ale o drobné střípky ze života obyvatel velkoměst vzdálených tisíce kilometrů. Nejvděčnější divácký potenciál má povídka z Říma, kde Roberto Benigni obzvlášť zavrženíhodným způsobem zlikviduje nebohého kněze, ale mým favoritem je francouzský příběh, kde si černošský taxikář neví rady se svéráznou slepou dívkou. A nejsympatičtější postavu ze všech stvárnil asi Armin Mueller-Stahl, který si zahrál čerstvého imigranta v New Yorku, který se pokouší přes pramalou znalost jazyka a řízení uživit jako taxikář. Celkový dojem: 90 %. (30.04.2009)

Tak tohle byla opravdu Lahůdka s velkým L od mistra J.Jarmusche. Snímek skládající se z 5 - ti povídek, odehrávajících se jedné noci v 5 - ti velkých městech ( L.A., New York, Paříž, Řím, Helsinky). Hlavními aktéry všech povídek jsou místní taxikáři a jejich pasažéři. Jarmusch geniálně napodobuje typické styly jednotlivých kinematografií ( počínaje Hollywoodem, přes italskou frašku a konče smutnou povídkou z Helsinek ( přesně ve stylu A. Kaurismäkiho). Divák si zde najde vše. Tento snímek je milý, citlivý, smutný, zároveň opravdu velice zábavný a v neposlední řadě inteligentní! Ač každý příběh zcela jiný, pohromadě to drží vskutku parádně! Hodnocení: L.A. 4* především za vynikající Winonu Ryder v roli taxikářky( ta si to opravdu náramně užívá a já s ní také...) New York: 5* za vynikající duo Armin Mueller- Stahl a Giancarlo Espozito. Při " představovačce p. Helma a p. jojo " jsem měl nepřerušovaný 5 - ti minutový záchvat smíchu:o), Paříž : 4* za vynikající Béatrice Dalle , Řím: 5 * za one man show vynikajícího Roberta Benigniho, Helsinky: 4* za opravdu dojemný a smutný příběh z Helsinek. Když k tomu všemu přidáme vynikající kameru a skvěle zvolenou hudbu Toma Waitse, to vše v režii mistra Jima Jarmusche je postaráno o parádní zážitek! Hodně silné 4*! (11.05.2009)

Skvělá povídková jarmuschovka s opravdu silnými ději. Něco jako Kafe a Cigára v taxíkách ale přece jen trochu jiné. Nejlepší mi přišla povídka z New Yorku o klaunovi co neumí řídit, ale dělá taxikáře. V los anglesské povídce zaujme Winona Ryderová s image drsňačky (a sekne jí to). Povídka z Paříže je v pohodě a Isaach De Bankolé je hyper herec. Římská povídka je asi nejvíc crazy a Benigni si to dává, ale možná je moc dlouhá nebo co. Líbila se mi, ale tak trochu mi nesedla, možná po dalším shlédnutí. No a povídka z Helsinek je uplně na jiné koleji než ty předcházející a taktéž výborná. Jarmusch nám naservíroval velice zajímavý a koukatelný mix, který navíc provází stejná hudba od Toma Waitse. Fanouškům Jima Jarmusche a Winony Ryderové doporučuju. (19.09.2005)

Božínku, to byla nádhera. Pět minipříběhů, nejlaskavějších z laskavých napříč světem zeměpisným i lidským. Všechny povídky byly tak originální, přitom působily přirozeně, téměř všedně, možná o to víc měly "objímající" účinek. U mě nejvíc zabodovala ta s "helmou" a "stínítkem", povídka s Winonou byla taky parádní, těžko vybírat lepší z toho, co se nejvíc cení ve chvíli, kdy vaše nálada klesne k čárce, pod níž už začíná deprese, a vytáhne vás to opět nahoru. A s Jarmuschem se mi to nestalo poprvé. (18.01.2006)

„When I was a boy, the moon was a pearl, the sun a yellow gold..“ Pět časových pásem, pět řidičů taxíků a jejich (ne)závazné konverzace se zákazníky, které už nejspíš nikdy neuvidí. Kde nevyzpytatelný osud tahá jemně za nitky, tam si je Jarmusch naprosto jistý. Při návštěvě Itálie vyřazuji z jídelníčku tykev.. (12.12.2008)