Noc na zemi

Jeden z nejlepších povídkových filmů, co jsem kdy měl tu čest zhlédnout... (a zároveň trochu ,,netypický" Jarmusch...) Roberto Benigni kraluje. :-) Podobné filmy: Kafe a cigára, Povídky z New Yorku, Paříži, miluji Tě, New Yorku, miluji Tě! (21.11.2006)

Pro mě nejlepší Jarmusch. Špičkový tematický a vysoce zábavný povídkáč, kde mladičká Winona Ryder vyčnívá svou rolí charismatické, neustále klející taxikářky-automechaničky Corky. Zábava je zde zaručena nejen díky skvělé herecké skvadře, ale také díky zasazení jednotlivých povídek do různých světových metropolí. Doporučuju! (05.09.2015)

Jemná lahodná řeč pěti různých, ale silným režijním i scénáristickým rukopisem do jednoho celku spojených filmových povídek osobitě a silně navazuje na tuto oblíbenou formu šedesátých a sedmdesátých let minulého století. Pověstná hrabalovská "perlička na dně" se tu blýskne jako sice zrníčko, ale zrníčko, které je současně vzácným jinde nenalezitelným klenotem. Pábitelská taxikářka, která se chce stát automechaničkou, slepá, která vidí víc než vidoucí, nepoměrnost umělého a skutečného neštěstí nebo orgie samčího samolibého a současně zbabělého egoncetrismu jsou existenciálními ploškami, jež se sice odehrávají v různých světových velkoměstech, ale ve skutečnosti se mohly stát komukoliv kdekoliv kdykoliv. Záměnná forma tak skrývá totožný obsah. Lidství je všudypřítomné: i za dne, i v hluboké noci, i v předjitřních hodinách, kdy únava zmáhá tělo toužící po spánku. A tak i nejodlehlejší část lidského dne skrývá lidský obsah a hluboký příběh. Dnes právě tak jako na počátku devadesátých let minulého století, do nichž je zasazen děj tohoto nevšedního šperku stříbrného plátna. (25.09.2009)

Jim Jarmusch to asi na po třetí dokázal. Dokázal mě zaujmout. I když, jak se to vezme. Noc na Zemi je totiž opět směsí povidkových příběhů, co se odehrávají v různých taxících po celém světě. Nic výrazného, ale dialogy zaujmou. Problém je spíš v tom, že film dokáže nádherně ukolébat, až uspat. O to víc, když ho dávají v deset večer a Vy se válíte schoulenej pod peřinou. Každopádně mě za to stálo si ten film pak vytipovat v televizi ještě jednou a pořádně na něj mrknout. Konečně mě totiž ty povídky bavili. A nevím čím to je, možná především tím, že všichni ti řidiči těch taxíků byli tak neobvykle zvláštní, až jsem si je dokázal během té chvíle oblíbit. Od teď už tak Jarmuschovi filmy pomlouvat nebudu. Mají svoje kouzlo. (04.12.2010)

Když nebudu počítat neuvěřitelně temperamentního italskýho taxikáře (Roberto Benigni), kterej vykládá biskupovi svoje historky o tom, jak šukal s dýněma, s ovcí a se švagrovou, tak mě žádná jiná povídka nijak výrazněji neoslovila. Sice všechny povídky maj nějakou pointu, nejsou nudný, ale neni to nic, co bych musel vidět znovu. (20.07.2010)