Jede, jede poštovský panáček

Před lety to bylo mé první setkání s Jacquesem Tatim. A i když jsem film znovu viděl těsně po kraťasu Škola pošťáků, ze kterého některé scény přesně kopíruje, bavil jsem se opět dobře. Pokud neočekáváte klasickou komedii, ale spíš grotesku s občasnými jednoduchými dialogy (a monology), budete se nejspíš bavit také. (30.05.2005)

To, co fungovalo v osmnáctiminutové Škole poštáků (ze které byly použity skoro všechny scény), se zde strašně vleče a během filmu jsem se příšerně nudil. Příběh se občas naprosto vytratí a sledujeme spoustu variací na jedno a to samé. Remasterovaná kolorizovaná verze mě také moc neoslnila. (27.05.2008)

ocenenia : MFF Benátky 1949 - Najlepší scenár (Jacques Tati) ◘◘◘◘ Môj prvý Jacques Tati, a hneď "trefa do čierneho" (podotýkam že som videl kolorovanú verziu, a bola krásna) ... vizuálne akoby som pozeral na Hitchcocka, ktorý sa však preorientoval na duchaplné "romantizujúce" komédie s jemnocitom pre satiru a spoločenskú kritiku, aká bola vlastná snáď iba Chaplinovi (aj keď Tati Chaplina moc nemusel, obdivoval Bustera Keatona) ..... teším sa na Tatiho ďalších (škoda že iba) 5 filmov :) (14.01.2010)

Jacques Tati, v podstatě natočil grotesku, ale přitom je vlastní a jeho humor je takový milý, lidský, i když se zde dějí nějaké schválnosti, je to pořád podané tak laskavou cestou, které třeba americká groteska nikdy pořádně nedosáhla. V tomhle je Jacques Tati zábavný a zároveň i mistrovský v lidském pozorování. (31.07.2017)

"Rapidité, rapidité!" Některé části filmu jsou sice trochu lacinější a jednoduché na vymyšlení, ovšem takovou příjemnou letní atmosféru by mohl kdejaký filmař závidět, dokonce i ti naši - taková Vesnička či Slunce, seno jsou v tomto směru trochu pozadu. Myslím si, že zásluhu na tom má i barevná verze filmu a její pastelová stylizace. Nicméně své tvrzení si zkusím ještě ověřit v černobílé verzi, kterou se pokusím dodatečně sehnat. Humorná stránka je ale i přes zmíněnou nejistotu velmi dobrá, skeče s otevřenými dveřmi od náklaďáku či "věčně němá" scéna s ujíždějícím kolem potěší, i díky sympatickému výkonu samotného Tatiho coby pošťáka. Krom humoru zaujme i další projevení Tatiho konzervatismu, tentokrát si vzal na paškál tradiční evropský terč - Američany a jejich domnělou dominanci. Tati si, podobně jako třeba u Mého strýčka, zasluhuje uznání za to, že i přes rok výroby jsou jeho díla stále aktuální - napodobování amerických manýrů je (nejen) u nás čím dál všednější... Rozhodně slušný debut, ovšem co se propracovanosti díla týče, vrchol francouzského režiséra má teprve přijít. Ovšem pokud bych si měl vybrat nějaký pohodový film na slunečné (letní) dopoledne, Poštovský panáček je určitě horkým kandidátem. 80% (22.05.2010)