Jede, jede poštovský panáček

Jacques Tati se pred zrozenim pana Hulota rozehrival ve svem postackem grotesknim debutu, ve kterem sice jiz byl patrny jeho smysl pro kompozici a tvorbu stylove doboveho prostredi, v tomto pripade francouzske vesnicky, jeho zasadni problem ale spociva v tom, ze to neni vtipne, ani zabavne, coz je u komedie docela fatalni problem. Beru ale ohled na dobu vzniku a trochu to cele zachranuje poslednich 10 minut - Rapidité! 3/10 (04.06.2010)

Tati poprvé, hnedle dvojjediný! . . . Černobíle i (skoro)barevně natočená groteska, originální taškařice, v níž tenhle čahoun se >švihlou< chůzí (potažmo pak jízdou ;o) exceluje coby pošták, zde posel minulosti, každopádně pak mistr skvělých gagů a dobrých zpráv. Jasně, že ten filmek má jako každý debut své mouchy, nejmíň ty, co našeho pošťáka pořád někde obtěžují. Ale i z nich dovede Tati vytěžit skvělý forek, kterak dotěrný hmyz přelétne z uhánějícího ohánějícího se jezdce na jakéhosi venkovana, aby se následně jal opět obtěžovat našeho nervního hrdinu... ;o) . . . Tenhle film je vlastně předzvěstí všech dalších mistrových opusů a Tati je už zde úžasný, jak dokáže nacpat do každé minuty děje plejádu gagů, leckdy nesnadno postřehnutelných, nenápadných, leč vždy však perfektně promyšlených - v dokonalé >choreografii< sebe sama i všech zůčastněných, sladěných s hudbou a dějem, jak dokáže stvořit příběh plný dojemných momentů i pitoreskní řachandy, nostalgicky lidského pohledu na svět, který už v době vzniku filmu byl nenávratně tentam. Ale stačí jeden >panáček< se svým rozhrkaným vélocipedem, pár panáčků (ha! ... on to byl cognac! co... ;o), městečko i s celou řadou místních figurek, skvěle režírovaných k obrazu mistrovu... Stačí tak málo! A tak, jářku, jak říkám, není to dokonalé - ALE! Je to krásný, vřelý, veselý i dojemný film. Tatiho celovečerně první! A má všech 5P! Poctivý - Půvabný - Pitoreskní - Podmanivý - Pošťácký... ;-} . . . Protože pošťák, to byl vždycky symbol posla dobrých zpráv! Amerika neamerika, pokrok nepokrok... Čtyři hvězdičky tedy za film jako takový - a ta pátá - za těch MISTROVÝCH lehce patafyzických 5P... ;o))))) - - - - - (Poprvé viděno kdysi dávno pradávno až k zapomění /zcela jistě v černobílé verzi/, hodnoceno po znovuzhlédnutí rekonstruované barevné verze na dvd, komentář zde mezi komentáři i nekomentáři jako něco kolem dvacátého - 30.12.2009) (30.12.2009)

Nejlepší adjektivum, co se hodí k tomuhle filmu je "roztomilé". Humor, který neurazí, ale zároveň si nebere servítky (pošťák přeje slavnostně oblečenému pánovi, ať se na zábavě baví a nevšimne si, že pán nejde na ples, ale na pohřeb své maminky). Tenhle styl humoru je nám Čechům dost blízký, stačí se podívat na filmy s Burianem, Postřižiny, Rozmarné léto... (02.06.2008)

Před lety to bylo mé první setkání s Jacquesem Tatim. A i když jsem film znovu viděl těsně po kraťasu Škola pošťáků, ze kterého některé scény přesně kopíruje, bavil jsem se opět dobře. Pokud neočekáváte klasickou komedii, ale spíš grotesku s občasnými jednoduchými dialogy (a monology), budete se nejspíš bavit také. (30.05.2005)

Na polní příjezdové cestě ohrožuje občany hejno vos, na návsi se chlapi marně snaží vztyčit stožár s vlajkou, hostinský své hosty usazuje na přepravky, protože nový nátěr na židlích ještě nestačil zaschnout, a do toho místní pošťák François dělá všechno, jen ne to co má - tedy rozvážet psaní. Ale ono se mu není moc co divit; zatímco jeho rozhrkaný bicykl má své už odžito, kolegové v Americe zatím procházejí náročným vojenských výcvikem u paragánů, který má zrychlit a zefektivnit jejich pracovní výkony. François se tedy po prohýřené noci vrhá do práce se stejným zápalem jako jeho západní kolegové a snaží se jim vyrovnat. A je to ohromná legrace. Zatímco u jiných komedií by teprve tahle situace posloužila jako roznětka pro kanonádu ztřeštěných situací, Tati na to jde jinak. Humor dávkuje rovnoměrně po celou dobu skromné stopáže, takže například to, že v druhé polovině začne hlavní hrdina nahánět kolo, které mu shodou nešťastných náhod ujíždí přes celou ves, vás už prostě nemůže překvapit. (22.09.2011)