Jaskyňa Zlatej ruže alebo princezná Fantaghiro II.

Človek sa cez sviatky nechá opiť kadejakým rožkom. Fantaghiró je jedna nezabudnuteľná rozprávková séria môjho detstva. Samozrejme, že pri opätovnom a opätovnom pozretí čo to stráca na svojom čare, ale nostalgia sa jednoducho odignorovať nedá. Tak isto sa nedá zabudnúť na famóznu Brigitte alias čiernu kráľovnú. Rytieri, čary a víťazstvo lásky. Kto by nepodľahol? (04.01.2012)

První díl končí tím, že se ze tří princezen stanou královny, jejich partneři králi, tedy z logiky věci, všechny tři páry si odbyly svatbu. Starý král se koruny vzdal a jel se toulat po okrese. Druhý díl začíná tím, že starší princezny se chystají slehnout, Fantaghiró, aniž by to mělo nějakou logiku, se teprve hotoví ke svatbě a to tak, že pobíhá po okolí hradu a mečem mydlí kde koho. Těsně před tou dlouho odkládanou svatbou složí přísahu, že meč už nevezme do ruky. Jen to dořekne, už se něco zvrtne a Romualdo se svými spolukráli odjíždí dělat hrdinu, zatímco Fantaghiró, co strážkyně hradu, zůstává doma. Jak by tedy bez meče ubránila cokoliv mi je záhadou, ale asi by útočníka umlátila pantoflíčkem. Nebyla by to ale Fantaghiró, aby vydržela doma, takže navzdory slibu, hrad nechá bez ochrany a pádí za Romualdem. Mezi tím Černá královna dál kuje svoje pikle, zakuje otce Fantaghiry do kovové masky a než se Fantaghiró dopotácí k hradu, zlobotomizuje Romualda (ne, že by to proti dřívějšímu stavu byl zas takový rozdíl). Po nezbytném zápase, kde se z kouzelných sil vydá Bílá víla, následuje úprk, vzpoura hraček a podobné malichernosti. Bílá víla kouzla zbavená pak po vodě chodí a na stromy se bez šplhání dostává jen na základě prostého zázraku, nebo na základě síly své sugesce, ale rozhodně to není kouzlo. Fantahgiró se snaží získat zpět lásku svého snoubence, který trpí sklerózou ve stádiu těsně před totální demencí a to tím, že se opakovaně pokouší ho znásilnit. Následuje peripetie se vzpomínkami, vzedmutí síly zla, líbání ropuch a veselý s m í ch. Z celého tohoto dílu fantasy vyplývá jedno. Černá čarodějka k tomu, by si utřela zadek, musela používat kouzla, protože s těmi drápy, co měla, tenhle úkon jinak myslitelný není. (27.08.2014)

Svojim spôsobom kultová sága i rozprávková prázdnota zároveň. Ale zaujímalo by ma, pre akú vekovú skupinu bola tvorená resp. pre koho určená. Čím nás mala ohromiť? Láskou, fantáziou, hrami osudu? Každým ďalším dielom kŕčovitejšie, televíznejšie a trápnejšie. Škoda, taký John Boorman by z toho dokázal vytrieskať skutočný veľkofilm. (15.02.2015)

Z mého pohledu o hodně slabší než 1. dva filmy. Pořád je to vizuálně pěkné, ale tady už chybí ta pohádková romantika, přestože erotiky (především díky zásluze Černé čarodějky) přibylo. V druhém z těchto dvou filmů je pak děj už opravdu hodně rozvláčný - především opakované ničení Černé královny a "rozpomínání" Romualda na Fantaghiro. Taky mě nepotěšilo, že svatba Romualda a Fantaghiro se stále ještě neuskutečnila... Zajímavý komentář: salahadin (02.07.2012)

Druhé pokračovanie veľkolepej výpravnej rozprávky z talianskej produkcie o princezne Fantaghiro rozhodne v ničom nezaostáva za predchádzajúcim dielom. Fantaghíro, Rumualdo a Temná čarodejnica to je klasický trojuholník tohto príbehu, ktorý mi napodiv nepripadá ani trochu gíčový. Je to síce romantika, no na iný spôsob aký máme možnosť vidieť dnes. Pôsobí to veľmi prirodzene a na tú dobu to bolo naozaj dobre spracované či už námetovo, hereckým obsadením, výpravne, alebo hudobne. Pekne tri hviezdičky sú pre tento film skôr odmenou ako potupou, pretože dnes sa už nemôžem odosobniť od porovnávania tohto klasického filmu s modernejšími americkými rozprávkovými snímkami, ktoré vo mne napriek všetkému zanechali lepší dojem. (20.01.2012)