Réžia:
Vojtěch JasnýKamera:
Jaroslav KučeraHudba:
Svatopluk HavelkaHrajú:
Jan Werich, Emília Vášáryová, Vlastimil Brodský, Jiří Sovák, Vladimír Menšík, Jiřina Bohdalová, Karel Effa, Vlasta Chramostová, Alena Kreuzmannová (viac)Obsahy(1)
Z ochozu věže pozoruje kastelán Oliva každodenní život malého krásného města. Z té výšky si může dovolit tolerantní nadhled nad slabostmi a chybami svých spoluobčanů. Mladý učitel Robert se chystá ke svatbě s učitelkou Julií. Na hodinu kreslení Robert pozve Olivu, aby seděl jako model. Starý muž dětem vypráví o svém životě námořníka a o setkání se svou životní láskou Dianou a jejím kouzelným kocourem. Z náměstí se ozve veselá hudba, která doprovází příjezd zvláštního cirkusu. K překvapení dětí i dospělých sedí na střeše červeného auta kouzelník, který je k nerozeznání podobný Olivovi, a krásná dívka Diana, která má na klíně kocoura se slunečními brýlemi. Na závěr večerního kouzelníkova představení sejme Diana svému Mourkovi brýle a před jeho zelenýma očima začnou někteří dospělí měnit barvu. Nevěrníci jsou žlutí, lháři fialoví, šedivě se zabarví kradáci a lapkové a zamilovaní zčervenají. Červený je i Robert, který zapomněl na nevěrnou Julii a zamiloval se do Diany. Kocoura se zmocní tři muži, kteří se bojí jeho kouzelné moci - pokrytecký ředitel školy, podlézavý školník a nepoctivý vedoucí restaurace. Robertovi žáci, kteří se bojí o kocourův život, utečou z městečka a nechtějí se vrátit, dokud nebude zvíře zachráněno. Nátlak dětí má žádaný účinek. Jen Robert je velmi smutný - poté, co prožil s Dianou láskyplnou noc, vůz s dívkou, kocourem a kouzelníkem odjíždí. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (216)
Tak jak bych to zhodnotil... ta scéna se zbarvením na představení je dlouhá a trochu o ničem, když tam jenom půl hodiny poskakujou a čumí po sobě. Z celýho filmu jde krásně cítit kritiku tehdejší doby. Počkat, tehdejší? I dnešní! Werich je prostě nadčasovej. Je to taková metafora - jsou zde postavy autoritářské, srdečné, obyčejné, podlejzačské, falešné. A to všechno lze nalézt v každé společnosti. A co ta Werichova dvojpostava - proč byly stejní? No to je jedno. Ale ty scény s hudbou, kdy se tam nemluvilo byly fakt trapné a nebavily mě. Dialogy a Werich jsou super. ()
Filmy Vojtěcha Jasného ma neoslovili a Keď príde kocúr nie je výnimkou. Nezachránila ho prítomnosť Jana Wericha, ani očarujúcej Milky Vášáryovej, pretože základná myšlienka mi nepripadala dostatočne nosná a moralizmus podporený farbami ma neoslovil. Film som videl neskutočne dávno, ale ani neskôr som nemal potrebu ho vidieť opakovane. ()
POZOROVAT ŽIVOT A CVRKOT BYLA VŽDYCKY ZÁBAVA. A I LEGRACE. KDYŽ MÁ ČLOVĚK LIDI RÁD. OVŠEM MUSÍ SE NA VĚC DÍVAT Z PATŘIČNÝ VEJŠKY, ALE NE ZASE Z PŘÍLIŠ VELKÝ VEJŠKY, JAKO TŘEBA ASTRONAUTI, PROTOŽE TI PRO BEZTÍŽNEJ STAV KOLIKRÁT NEMAJ ANI ČAS SI VŠIMNOUT POŘÁDNĚ OČ VLASTNĚ JDE V PODSTATĚ, ALE STAČÍ SKROMNÁ VĚŽ A SKROMNÁ VEJŠKA NAD SKROMNÝM MĚSTEČKEM A ČLOVĚK VIDÍ I TRAGÉDIE. I TROLOLGIE. ()
Vojtěch Jasný je asi jediný český režisér, který mě opravdu a se vší parádou dostal. Možná to bude tím jeho citem pro červenou... a nebo kompozicí jednotlivých scén, kdoví. Nebádám, proč na mně kdysi zapůsobil jako zjevení, jsem mu jen vděčná za to, že mě nikdy nechtěl laskavě hladit banálními frázemi, přesvědčovat o české holubiččí nátuře, těšit hřejivým humorem a rozesmávat plytkými vtipy...myslím, že to, co hledáme třeba v Gondryho Nauce o snech nebo v Burtonově Velké rybě je stejné, jako to, co nám Jasný ukázal už v 60.letech.9/10 ()
Málo platné, něco jiného bylo uchvácení zakázaným ovocem na pokoutní projekci na jakési divadelní dílně na sklonku osmdesátých let, zírání s otevřenou pusou na to, co se v šedesátém třetím všecko „smělo“, jakou kouzelnou werichovskou kreaci nám bolševik tolik let tajil a jaké efekty a nálady uměli ti šikovní lidi udělat s trochou černého divadla a trochou psychedelických barviček, a něco jiného je koukat na tentýž film dnes. Poetické půvaby mu zůstaly (pasáž mileneckého toulání Roberta s Dianou mi bere dech pořád a dodnes přemýšlím, jestli Kocoura znali John a Yoko, když o devět let později točili své scény s domkem, ke kterému se přijede na loďce a hrají se v něm podivné šachy, do filmu Imagine), komunální satiře a přímočarému moralizování ale v mezidobí vypadala polovina zubů. Takže hvězdička dolů. ()
Galéria (20)
Zaujímavosti (22)
- Natáčeno v Telči. (M.B)
- Na filmu se podílelo 14 vycvičených koček. (Duoscop)
- Kocúr, ktorý inšpiroval režiséra, aby videl farebných ľudí, bol jeho vlastný. Volal sa Pitrís a pre film ho vycvičil Alfréd Červinka, ktorý sa preslávil ako cirkusový drezér Fred Javari. (Raccoon.city)
Reklama