Pouštní květ

Viděno v německém znění. Asi by film ani nevzniknul, ale (SNAD ANI NE SPOILER) věta před závěrečnými titulky ve znění: Na památku mého přítele Buda napoví. Možná i v souvislosti s dějem tohoto snímku. Ten je v kostce lehce shrnutelný. Stařík, jenž bydlí na statku u italské farnosti, se vydá na svá stará kolena na Harleyi do pouště ve Španělsku, aby se podle vzpomínek z jedné knihy mohl pustit do celého jejího přečtení a to v nočních hodinách... Cestou nabere mladé děvče, jenž trápí zřejmě nějaké problémy a zbytek filmu je o jejich vzájemném spirituálním poznávání. Komorní to příběh, kde ovšem nemůže chybět nějaký ten úder pánvičkou do kebule, vše je točeno s laskavým pohledem na přírodu a ostatek vůkol. Sice je škoda, že nevyslyšel nabídku Tarrantina, ale tam by asi musel vzít rozporuplnější roli a nemohl by do toho moc mluvit. PS: Je milé vidět T. Hilla, že ještě ve svých takřka osmdesáti kráčí dost jistým krokem. Ani podle tváře byste mu ten věk nehádali. :-) a ještě jedno info... určitě potěší, že v německém znění jej namlouvá jeho dabér .. takže pamělníci, jenž sledovali kupř v osmdesátých letech, jako já, ORF a filmy Buda a Terrence tam vysílané, určitě nepřijdou k úhoně .. že bysme se jednou taky dočkali kupř Trávníčka? ... :-) Moc tomu nevěřím. PS: A věřit jsem měl. :-) (29.03.2019)

„Pouštní květ“ aka „My name is Thomas“ je krehký príbeh (podobne ako samotný výsledný film). Scenár totiž má svoje slabé stránky ako aj samotný film (napr. prvá časť druhej polovici). Každopádne ako skromná roadmovie to nemá chybu (obrazy zachytené kamerou sú pekné, ukazujúce, že aj „púšť“ může mať svoje čaro). Životná filozofia dvoch hlavných postáv (zastupujúcich iných generácií) je odlišná, avšak spoločné body sa nájdu. Je to miestami komorný, miestami milý a miestami nostalgický príbeh od T. Hill, ktorý sa snažil do príbehu napasovať mnoho vecí, ktoré boli charakteristické pre jeho filmy (prípadne spoločné s Budom), napr: hudba typická pre westerny (prekvapivo, slušne pasuje aj pre moderné prostredie), panvica, fazuľa alebo malá bitka. Z hľadiska spomienky na Buda je to pekné gesto. Od filmu nečakajte veľké (filozofické) myšlienky alebo ponaučenie. Záverečná scéna motorkou je symbolická a keď sa jedná o posledný film od T. Hilla (to ešte nevieme), tak je to dôstojné zakončenie jednej krásnej a úspešnej filmovej kariéry. Posledná veta vo filme („Pre môjho priateľa, Buda.“) dotkne srdce každého fanúšika dua B. Spencer / T. Hill. P.S.: Keby príbeh bol trošku kompaktnejší a nebolo to väčšie zaváhanie v druhej polovici, tak s tým hodnotením by som išiel aj vyššie. Osobné hodnotenie: 75% (***) (14.02.2020)

Road movie v ktorom sa na ceste na motorke vzájomne zbližuje starý dedko (stále čulý Hill) a taká zmätená a na celý svet nasratá dievčina. Má to príjemnú atmosféru a Hill sa aj na prahu osemdesiatky vrhne do jednej hromadnej bitky a nepôsobí to trápne. Práve naopak. Stále na to má. Škoda len, že film má pomalé tempo a miestami som mal dojem, že sa prakticky nič nedeje. Neľutujem, že som to videl, ale znova si to určite nepustím. Keby tam bol aj Bud, tak to mohlo byť o hviezdičku lepšie. 4/10. (11.11.2019)

Terence Hill to dal na Clinta Eastwooda. V tak vysokom veku si to pekne si to odrežíroval aj zahral. A čo ten obsah? Samozrejme ide do zábavnej formy kde sa 80-ročný dedko mláti s panvicou (a práve tieto momenty boli najvtipnejšie). Inak je to také road movie, kde si rozprávajú dve generácie, ale tá slečinka mi dvakrát sympatická teda nebola. Našťastie sa to časom celkom dobre zrovná. (24.04.2020)

Vlastně celou dobu bylo tak jasné, že je to pocta Budovi, že to snad ani nemuselo být v těch závěrečných titulcích. Cestování na motorce pustou krajinou, dvě polorozpadlé boudy neznámého původu kdesi v poušti, které jako by vypadly z nějakého spagetti westernu z 60. - 80. let, hospodská bitka, no já chvílema čekal, odkud se ten Bud vynoří. A do toho další pecka - Lucia v podání Veronicy Bitto. Nádherná, přirozeně krásná a poněkud svérázná holka s poněkud (možná až moc) tajemnou minulostí, která se k Thomasovi přidává na cestě. Proč jsem měl občas pocit, že koukám na jakousi italskou verzi Veroniky Kubařové:)? Ono to teda mělo svoje dějové mouchy, třeba mi není zcela jasné, jak Lucia Thomase v poušti v té boudě našla. Stejně jako skoro celou dobu nic nenasvědčovalo tomu, že Lucia je vážně nemocná. Konec byl takový trochu zvláštní, ale možná i to, že to nemá zrovna sluníčkový závěr (ne, opravdu se nevzali a šťastně tam spolu nežijí dodnes) má svoje kouzlo. Na plný počet to napoprvé asi nebude, ale za krásné poctivé čtyři s radostí, koukalo se na to moc pěkně. (04.01.2021)