Réžia:
Zdeněk ZelenkaScenár:
Zdeněk ZelenkaKamera:
Martin ŠecHudba:
Jiří ŠkorpíkHrajú:
Jiřina Bohdalová, Ondřej Vetchý, Viktor Preiss, Tatiana Dyková, Miroslav Hanuš, Jitka Smutná, Zdeněk Piškula, Jaromír Dulava, Jan Hrušínský, Jakub Štěpán, Pavel Rímský, Martina Preissová, Jan Hofman (viac)Obsahy(1)
Irena (Jiřina Bohdalová) je majiteľkou veľkej prosperujúcej firmy. Keď prežije ťažkú autohaváriu, prehodnotí svoj doterajší život. Rozhodne sa firmu predať a zo získaných miliónov podporovať celkom neznámych ľudí, ktorí sa ocitli v ťažkých životných situáciách. To sa však nepáči nielen jej synovi Jaroslavovi (Ondřej Vetchý), ale predovšetkým jeho materiálne založenej manželke (Tatiana Vilhelmová), ktorá chce, aby svokru vyhlásili za nesvojprávnu. Doteraz charakterný a matku milujúci syn sa tak nečakane ocitne medzi dvoma dominantnými ženami a prežíva osudovú dilemu. Má sa pozerať na to, ako jeho matka rozdáva milióny, ktoré mali už čoskoro spadnúť do lona jeho rodine, alebo proti nej zakročiť, a to s rizikom, že ich vzťah zostane navždy stratený? (TV JOJ)
(viac)Recenzie (156)
Tuctový příběh s černobílými postavami. Zelenka je schopný ještě vést herce - Ondřej připomíná nerozhodného Vraníka, Tatiana Dorotu Máchalovou a Bohdalová Annu Máchalovou :-) Postava právníka (V. Preisse) a ředitele psychiatrie (Miroslav Hanuš) jsou jak z děl Boženy Němcové - dobří lidé na pravé místě. Ale proti nim ti úplatní právníci. Scénáristicky jedno velké klišé s úplně nejtrapnější proměnou Bohdalové na psychiatrické léčebně. Ve stylu nesmrtelné tety se promění z utrápené stařenky v dámu. Záměr chvályhodný, výsledek průměrný. ()
Díkybohu, že nejsem odborník, ale pouze řadový divák a mohla jsem si tak v klidu užít tuto důstojnou poctu herectví Jiřiny Bohdalové bez toho, aniž bych musela xx-krát říkat "ach jo". Objektivně vzato je to za 3 hvězdy, ale z úcty k výše zmíněné a dalším zúčastněným (Vetchý, Preiss, Smutná) + za hudbu, dávám 4*. ()
Ach jo. Ach jo, ach jo, ach jo! I když se člověk snaží být vůči ČT smířlivý, i když se snaží chápat limitace veřejnoprávního média, po kterém všichni chtějí, aby suplovalo americké kabelovky, i když ho neurážel Doktor Martin, který byl, co být měl. I přes to všechno se nestačí divit, když se název filmu objeví v comic sans a následuje hodina a půl největšího režijního, scenáristického a především hereckého odpadu, jaký si jde vůbec představit (Bohdalová opravdu nedokáže dělat nic jiného než deklarovat zas a znovu samu sebe jako Bohdalovou, ale opravdový zabiják je tu kvůli tristnímu textu a vedení především Vetchý). Tohle opravdu bolí jako sůl do očí. ()
Nový český televizní film k poctě životního jubilea Jiřiny Bohdalové. Slovo televizní asi přesně vystihuje tento snímek. Rozhodně bych si dokázal představit mnohem lepší film k uznání této skvělé a nezapomenutelné herečky. Ono je to dost průměrné, scénáristicky špatné, klišovité a nemastné, ale na druhou stranu to mohlo skončit ještě daleko hůř. Jinak Jiřina Bohdalová i ve svých 85 letech umí zahrát svoji roli velmi přesvědčivě, stejně tak Viktor Preiss nebo Tatiana Vilhemová. Ondřejovi Vetchému jsem ale na chuť nepřišel, místy až příliš přehrával. Nakonec se ale z toho všeho vyklubalo docela přijatelné drama, které se dalo v pohodě zvládnout i bez újmy na zdraví. ()
Zelenka sa nechal inšpirovať americkou produkciou a pokúsil sa námet pretaviť do našich podmienok a doby. V celku úspešne. Postavy presné, charakterové, ťahúni aj s prerodom. Chamtivosť, špinavá hra právnikov, súd a drahé autá, to k tomu jednoducho patrí. Navyše ešte skvelo zahraté skvelými českými hercami. 3 z 5 ()
Galéria (83)
Fotka © Česká televize / Zuzana Páchová
Zaujímavosti (8)
- Během rozhovoru Ireny (Jiřina Bohdalová) s doktorem Kuběnou (Jan Hrušínský) vlivem střihu na stole opakovaně mizí krabička sirek. (JT19)
- Irena (Jiřina Bohdalová) odříkává na poradě šest základních fází plánování, jsou to: Zaprvé nadšení, zadruhé vystřízlivění, zatřetí zděšení, začtvrté hledání viníků, zapáté potrestání nevinných, zašesté vyznamenání nezúčastněných. Text nevymyslel autor scénáře, ale nejspíše lidová tvořivost. Ještě v dobách hlubokého socialismu koloval republikou jako ilegální samizdat. (sator)
- Zámek Trnová vlastnil bratr Františka Škroupa, který se zde údajně inspiroval ke složení "Fidlovačky", jejíž závěrečná píseň se stala později státní hymnou. (rakovnik)
Reklama