I Don't Feel at Home in This World Anymore

Taky mám jako Ruth hnusný hovna cizích psů před domem, taky mám někdy pocit, že jsem sama na celém světě, taky se někdy cítím jak pod vodním vírem, bez možnosti nadechnutí, ale kdo to tak někdy nemá, že jo? Hlavní hrdinka se po vloupání do svého hájemství rozhodla přestat deprivovaně chlastat lahváče a získat svůj laptop zpátky. Za každou cenu. Ok. Jakékoliv vytrhnutí z každodenní nudy se vítá... Nevím, jestli to bylo mým (mo)mentálním rozpoložením, ale zas tak nadšená z toho filmu nejsem. Sečteno - podtrženo: celkově jednoduchý příběh s dobrou porcí černého humoru, sympatická Melanie Lynskey v kombinaci s pro mě nestravitelným Woodem, příšerný soundtrack a jedna velká pravda, která je tu vyřčena - každý nám může dělat cokoliv, když ho necháme... (04.03.2017)

Zvláštně sympatický filmový chameleon. Co začíná jako kombinace Volného pádu a Bůh žehnej Americe, vše ve stylo bratří Coenových vyústí v detektivku, silně černokomediální přestřelku a v závěru dokonce slasher! Hlavní hrdinka je taky takový chameleon - doteď pořádně nevím, jestli jsem s ní měl soucítit nebo se jí smát, jak si vše nechá líbit. Jestli to však byl režisérův záměr, pak tleskám. Všechno ostatní je pak klasická komedie ve stylu bratří Coenů se spoustou náhod, zbraní, líbivého soundtracku, lidech jdoucích po penězích cestou zločinu a mrtvol. (26.01.2018)

Méně sofistikované Falling Down říznuté ritchiovskou kriminálkou. Nemá to takový dopad jako jedno a není to tak nadsazené jako druhé, ale to, co to dělá, to dělá dobře. S hlavními hrdiny se dá lehce ztotožnit a místo, aby si svými akcemi výrazněji pomohly, je spíš svět válcuje a jsou na tom pak ještě hůř. Umí to navodit pocity frustrace či melancholie a ve vyhrocených situacích podstatně potemnit a zdrsnět. Přestože to mění žánry, scénář vždycky přijde se zvratem nebo vysvětlením, které vás vrátí do rovnováhy. A vůbec je mnohem chytřejší, než bych od něj čekal. No a potom je tu samozřejmě vždy skvělá Melanie Lynskey, jež by si zasloužila víc hlavních rolí. Moc příjemný zážitek. (26.03.2017)

Dlouho jsem přemýšlela, jaké slovo by vystihlo můj pocit z tohohle filmu. A pak mi to došlo: indie. A jelikož se mi dnes nechce psát tu elaborát, bude to jen bodovité shrnutí toho, co mi během filmu a po něm projelo hlavou (jako dobře mířená nindžovská hvězdice): * zvláštní atmosféra na pomezí nudy a zaujetí * dva podivíni, co mají více štěstí, než rozumu * hlavní hrdinka, vcelku prostá holka "z lidu", žádná katalogová samice, což v dnešní době oceňuju * Hobit se zpočátku do role moc nehodí, pak si člověk zvykne a nakonec ho má i svým způsobem rád * děvče občas leze na nervy svojí přílišnou slušností, naivitou a uťáplostí, přesto je ale vidět, jak to pod povrchem bublá. Holt někdo tu páru vypustit umí, jiný ne... * kántry nepůsobí rušivě a přežila jsem ty táborákové cajdáky i já * černý humor, prezentovaný tak jako mimoděk a nenásilně, je dokonalý! * Trochu rozporuplné dílko, ale za zkouknutí stojí. Zvlášt, pokud se tady taky už úplně necítíte jako doma. (19.03.2017)

Nevídaná zručnost manipulace s proměňováním žánrových mechanismů napříč filmem, okořeněná špetkou černého a situačního humoru. Elijah Wood si teda ke svému výkonu zasloužil vhodnější spoluhráčku, ale to je jen drobná kaňka na jinak dokonalém ubrusu a v celkovém součtu tak jde o žánrovou delikatesu, za kterou je vidět přehršel tvůrčího nadšení. RECENZE ZDE. (Komentář psán v nostalgickém duchu způsobeném nalezením souboru s názvem "peprné hrátky se slovíčky".) (04.03.2017)