I Don't Feel at Home in This World Anymore

Taky mám jako Ruth hnusný hovna cizích psů před domem, taky mám někdy pocit, že jsem sama na celém světě, taky se někdy cítím jak pod vodním vírem, bez možnosti nadechnutí, ale kdo to tak někdy nemá, že jo? Hlavní hrdinka se po vloupání do svého hájemství rozhodla přestat deprivovaně chlastat lahváče a získat svůj laptop zpátky. Za každou cenu. Ok. Jakékoliv vytrhnutí z každodenní nudy se vítá... Nevím, jestli to bylo mým (mo)mentálním rozpoložením, ale zas tak nadšená z toho filmu nejsem. Sečteno - podtrženo: celkově jednoduchý příběh s dobrou porcí černého humoru, sympatická Melanie Lynskey v kombinaci s pro mě nestravitelným Woodem, příšerný soundtrack a jedna velká pravda, která je tu vyřčena - každý nám může dělat cokoliv, když ho necháme... (04.03.2017)

Nejrači mám, když mě něco nečekaně překvapí. Přesně tento film. Vůbec jsem od něj nic nečekal, vůbec jsem nevěděl, o čem je a pak to přišlo. Hned od začátku to srší černým humorem (ale kdo chce, může to brát i jako drama). Pro mě to ale byla čirá zábava černého kalibru, přesně taková, kterou mám rád. Líbí se mi, jaké role si občas Elijah Wood vybere a že tady byl za solidního blbečka - nábožnej metalista/ninja-amatér se vzhledem divného patrona. Ale hlavní slovo tady měla Melanie Lynskey - konečně někdo sáhl po herečke, která není jen kost a kůže a pěkná tvářička, ale oplývá přirozenými tvary a nezmalovaným obličejem. Která navíc ráda sáhne po pivku nebo flašce. A pak tu máme tu hromadu těch zlejch. Začne to vlastně už ta bába na smrtelné posteli na začátku, ale podobnejch postav je tam víc. Majitel zastavárny starej hajzl (co vypadá jak upír), odpornej zhovadilej hajzl Devon Graye (kterej má v oblibě rezervoáry na hajzlech), zazobanej amorální hajzl Robert Longstreet nebo konečně stará kriminální fetka, zloděj a hajzl David Yow, kterej mě z nich dostával úplně nejvíc. Jako bonus tady máme Jane Levy, která sice není hajzl, ale hajzlice jo (a navíc pěkná). Nejde mi jen o to super morbidní finále, ale jde mi o celou cestu, která mě k tomu finále dostala. Akorát to sražení autobusem už je ve všech těch filmech nuda a mohli to nahradit něčím efektnějším. A pak tu máme hudební stránku věci - jde vidět, že hudba je pro režiséra asi hodně důležitá (a možná o tom svědčí i náznak v dialogu, jestli "mají rádi hudbu"... a vlastně i samotný název filmu, který vykradl slova z jedné použité písně)... no každopádně ten výběr songů je zaprvé totálně multižánrový a za druhé strašně ujetý. A za třetí se to tam parádně hodí. Prostě to je film, kterej mě dostal do kolen a do chlámaček. Jestli tohle někdo začne nějak trapně srovnávat s něčím od Tarantina, je to idiot. (08.10.2019)

Mám pocit, že podobně černé komedie se pomalu,ale jistě točí méně, než tomu bylo v devadesátkách, a to je podle mě škoda. Když je člověk zrovna dobře naladěný, tak mu to může sednou přesně jako mně. Melanie Lynskey byla šáhlá už jako Rose v Dva a půl chlapa, takže jsem se na ni rychle napojila a moc mě bavila, stejně jako její zvláštně ujetý soused Elijah Wood, který kdyby nevenčil zrovna svého psa, tak by byl možná nepovšimnut, a to by byla opravdu velká škoda. Tyhle dva spojí náhoda a rozjíždí se vtipná jízda a parádní "cool" pátrací akce na vlastní pěst, kterou jsem už dlouho neviděla. (09.09.2021)

Bravó!! Obrovské prekvapenie a zaslúžený držiteľ veľkej ceny poroty na Sundance Film Festival. Priam až coenovsko-ritchieovský film, ktorý si potrpí na detailoch a skvele vypointovaných udalostiach. E. Woodovi táto rola sadla presne na mieru a na počudovanie ani Melanie Lynskey mi nevadila tak, ako inokedy. Prvých 10 minút môže byť pre niekoho trochu nevyrazných (aj keď podľa mňa boli OK), ale potom príbeh neberie obrátky a nezastaví sa až do samotného konca. Vyvrcholením je nečakaný krvavý masaker, za ktorý by sa nehanbil ani sám Tarantino. A za to má u mňa piatu hviezdu. Jednoznačne odporúčam. 90 %!! (02.03.2017)

Velmi příjemná žánrovka, která v místech, kde by jiní předstírali sžíravou satiru nebo tlačili na pilu co drsnosti a krvavosti, prostě jen příjemně baví. Začíná to jako kdyby Coeni točili Volný pád, pak se to stočí trochu jinam a v závěru ještě trochu jinam, ale nechci spoilerovat. Každopádně se člověk strašně lehce naladí na stejnou vlnu, na které ten film běží. Asi právě díky tomu, že si to tak nějak na nic "důležitého" nehraje. A protože hlavní postavy v podobě deprivované boubelky a podivného hobita jsou sympatické, aniž by musely svým vzezřením vypadnout z prvních stránek lifestylových magazínů. Do žánrů každopádně přidat komedii, pls. (24.02.2017)