Daj mi tvoje meno

Pro mě osobně jedna z největších filmových událostí na letošním Berlinale. Milostný příběh sedmnáctiletého chlapce a hosta jeho rodičů odehrávající se v létě 80. let na Italské riviéře, vychází z na západě populární knižní předlohy André Acimana. Stylově je to něco mezi Xavierem Dolanem, Bernardem Bertoluccim a queer heritage (na scénáři spolupracoval James Ivory). Film dokonale evokuje atmosféru osudového léta a nové lásky. Celý film táhne ústřední pár Timothée Chalamet a Armie Hammer, mezi nimiž funguje neuvěřitelná chemie. Postavy jsou i v rámci queer cinema poměrně ojedinělé; v aktivní roli se zde ocitá mladší postava. Zajímavý je prvek bezkonfliktnosti, primárně jde ve vyprávění o city a budovaný vztah mezi postavami, homofobie či dobové restrikce zde nemají místo.Film skvěle pracuje s plynutím času a postupnou gradací. Je do značné míry zosobněním milostného snu, utopií, kterou si jistě většina diváků přeje prožít. I přes značnou smyslnost celého příběhu je ústřední téma velmi univerzální. Atraktivnosti příběhu dodává i módní stylizace 80. let a trefný soundtrack. Film má potenciál stát se novou queer klasikou a zosobňuje, alespoň pro mě, novátorský přístup k žánru queer filmu, umě kombinující postupy hned několika kinematografických vlivů. (20.11.2017)

Čekal více vypjatějších scén, ale marně. Někomu stačí pohodová bezstarostná atmosféra italského venkova v době prázdnin. Já očekával i něco jiného. Jediné co ve mě zanechalo nějakou stopu byla závěrečná promluva otce k synovi. Tuhle přiteplenou romantiku strčí Zkrocená hora kdykoliv, kamkoliv. 30% PS: Viděno podruhé a užíval jsem si plnými doušky krásné atmosféry italského venkova 80. let, ve kterém bují v té době velmi neortodoxní láska. 70% (05.09.2018)

Čím déle nad filmem přemýšlím, tím méně se mi líbí. Proč se zrovna tomuto LGBT snímku podařilo udělat takový humbuk, to je mi opravdu záhadou. "Call Me By Your Name" je typická festivalovka s průměrnými postavami i výkony, která se (neúspěšně) pokouší o artovou lyričnost a překlápí se v prosluněný kýč. Jeden z uživatelů přirovnal "CMBYN" k celodenní návštěvě archeologického muzea s koktajícím průvodcem. Div, ale souhlasím. (15.04.2018)

Někdo si holt ty potencionálně oscarové zářezy umí vybírat. Někdy i několikanásobně. Například v tomhle filmu vystupují Timothée Chalamet, který tak zamával s Lady Bird nebo Michael Stuhlbarg, který nejenže má zásadní roli vědátora v The Shape of Water, ale jak tak koukám, tak i v The Post. Ovšem Call Me by Your Name je hlavně film Armieho Hammera, ačkoliv je samozřejmě opět vyhodnocen jako role vedlejší. Já osobně jsem čekal peklo, přišlo mi to podobné téma jako loňské God's Own Country, které nechci nikdy vidět, ale u tohoto snímku jsem kupodivu ani nenudil a nebýt té specifické tématiky, tak je to obyčejný feel good film, který zapadne v záplavě dalších. Jediné, čím tak nějak vystupuje z davu je jeho stopáž, která se mi zdá lehce přemrštěná. Ale o to více mě zajímá, jak si povede v březnu na oscarovém ceremionálu. (27.02.2018)

EDIT: Uplynulo pár měsíců od shlédnutí a musím přidat poslední hvězdu. Neměla jsem pravdu v tom, že by tento film byl pouhým dalším opakováním, dalším pokusem o zachycení té neopakovatelné mladické zkušenosti s prchavostí, nezadržitelností krásného prožitku. Je to mnohem důležitější dílo. Po té době vím, že ve mně stvořilo hlubokou vzpomínku na ten dokonalý prožitek, se vším smutkem a ušlechtilým dojetím, které k ní patří, jako by byla moje. Tenhle film je žalozpěvem i chvalozpěvem o nezadržitelnosti dokonalé krásy a volnosti jejího prožívání při vědomí jejího prchání. A je zároveň jakýmsi dokonalým pomníkem všem touhám zachytit tohle mladické prožívání, a prožívání mládí, a všem dílům, v nichž s tyto touhy otiskly, od antiky až po dnešek. - KONEC EDITACE. *** Není to tak, že by to silné a nezměnitelné prožívání, které chtěl autor předvést, zachytit, vyjádřit, šlo předvést ještě lépe. Ale přes všechnu tu jedinečnou krásu i smutek takový počin pořád zůstává univerzální esejí, nepřekračující svůj stín. ***** Je to počin silný a dobrý v uchopení svého tématu, ale toliko konstatuje univerzální krásu a smutek v jinošském pelu a jeho pomíjení, v antickém tématu syrové křehkosti, volnosti a dobrotě nepokřiveného chlapeckého mládí, které může v ideálně chápavém prostředí první lásku a zamilování i do vlastní síly a krásy (naléhavý požadavek Call Me by Your Name, vytknutý do názvu, zdůrazňuje ono - zdravé - narcisistní očarování sebeobjevováním, oslavnou sebezamilovanost, vzájemně nesobecky odzrcadlenou) prožít nejšťastněji a nejlépe, ale nemůže ji v její jedinečné podobě zadržet. Film znovu objevuje antiku a její idol, revokuje tento antikou opěvovaný odvěký zdroj prožívání efemérní krásy a smutku z pomíjení mladické dokonalosti, bez pokryteckých tabuizací, ale s něžným taktem a za přihlížení a napomáhání zkušených postav, jež pro tento proces mají niterné pochopení pramenící z vlastní zkušenosti.*~ (20.01.2018)