Daj mi tvoje meno

Kdyby se rozdávaly ceny jenom za vykreslení atmosféry, která má sdělení příběhu paralelně doplňovat, musel by si na ně Guadagnino na zahradě přistavit dvoupatrový domek. Call Me By Your Name je brutálně soustředěný snímek, který musíte pozorně sledovat a hledat významy v detailech a střípcích děje, nesvázaného typickými konflikty a zvraty. V některých chvílích mi to přišlo zdlouhavé a blazeované a vyznění mě netrefilo přímo do srdíčka, ovšem je to rozhodně velký film - herecky suverénní a odvyprávěný s citem pro uvěřitelné emoce a složitost hlubokých mezilidských vztahů. Moonlight vyhrál Oscara, ale proti téhle formálně precizní sondě do mužské intimity působí jako ohromně povrchní a prázdná wannabe artovka (kterou zkrátka je). 85% (16.02.2019)

Ten film je tak nádherne teplučký a nie je to len kvôli talianskemu slnku. Mnohí tu tvrdia, že nič romantickejšie ešte nevideli, tak to sú iní úchyláci. I za okolností, že by bol film o zdravých heterákoch, tak by to bolo maximálne za jednu hviezdu. Prvú polovicu sa tam nič nedeje a človek zomiera, v druhej polovici ale ľutuje, že sa neopakuje tá prvá. Herecké výkony môžeme zhrnúť asi takto: homoš sa najprv hrá na heteráka, homoš potom masturbuje a zistí, že je homoš, homoš zvedie staršieho latentného buzeranta, latenťák mu vyfajčí, homoš masturbuje s čerstvou broskyňou, latenťák príde a zase mu vyfajčí, homoš je už prefajčený a ide spať, ráno mu latenťák prekvapujúco zase vyfajčí, po celodennej nude je večer homoš opretý o strom a zase vyfajčený. Ďalej neviem, povracial som monitor. Prepáčte za spoiler. (11.01.2018)

Někdo si holt ty potencionálně oscarové zářezy umí vybírat. Někdy i několikanásobně. Například v tomhle filmu vystupují Timothée Chalamet, který tak zamával s Lady Bird nebo Michael Stuhlbarg, který nejenže má zásadní roli vědátora v The Shape of Water, ale jak tak koukám, tak i v The Post. Ovšem Call Me by Your Name je hlavně film Armieho Hammera, ačkoliv je samozřejmě opět vyhodnocen jako role vedlejší. Já osobně jsem čekal peklo, přišlo mi to podobné téma jako loňské God's Own Country, které nechci nikdy vidět, ale u tohoto snímku jsem kupodivu ani nenudil a nebýt té specifické tématiky, tak je to obyčejný feel good film, který zapadne v záplavě dalších. Jediné, čím tak nějak vystupuje z davu je jeho stopáž, která se mi zdá lehce přemrštěná. Ale o to více mě zajímá, jak si povede v březnu na oscarovém ceremionálu. (27.02.2018)

EDIT: Uplynulo pár měsíců od shlédnutí a musím přidat poslední hvězdu. Neměla jsem pravdu v tom, že by tento film byl pouhým dalším opakováním, dalším pokusem o zachycení té neopakovatelné mladické zkušenosti s prchavostí, nezadržitelností krásného prožitku. Je to mnohem důležitější dílo. Po té době vím, že ve mně stvořilo hlubokou vzpomínku na ten dokonalý prožitek, se vším smutkem a ušlechtilým dojetím, které k ní patří, jako by byla moje. Tenhle film je žalozpěvem i chvalozpěvem o nezadržitelnosti dokonalé krásy a volnosti jejího prožívání při vědomí jejího prchání. A je zároveň jakýmsi dokonalým pomníkem všem touhám zachytit tohle mladické prožívání, a prožívání mládí, a všem dílům, v nichž s tyto touhy otiskly, od antiky až po dnešek. - KONEC EDITACE. *** Není to tak, že by to silné a nezměnitelné prožívání, které chtěl autor předvést, zachytit, vyjádřit, šlo předvést ještě lépe. Ale přes všechnu tu jedinečnou krásu i smutek takový počin pořád zůstává univerzální esejí, nepřekračující svůj stín. ***** Je to počin silný a dobrý v uchopení svého tématu, ale toliko konstatuje univerzální krásu a smutek v jinošském pelu a jeho pomíjení, v antickém tématu syrové křehkosti, volnosti a dobrotě nepokřiveného chlapeckého mládí, které může v ideálně chápavém prostředí první lásku a zamilování i do vlastní síly a krásy (naléhavý požadavek Call Me by Your Name, vytknutý do názvu, zdůrazňuje ono - zdravé - narcisistní očarování sebeobjevováním, oslavnou sebezamilovanost, vzájemně nesobecky odzrcadlenou) prožít nejšťastněji a nejlépe, ale nemůže ji v její jedinečné podobě zadržet. Film znovu objevuje antiku a její idol, revokuje tento antikou opěvovaný odvěký zdroj prožívání efemérní krásy a smutku z pomíjení mladické dokonalosti, bez pokryteckých tabuizací, ale s něžným taktem a za přihlížení a napomáhání zkušených postav, jež pro tento proces mají niterné pochopení pramenící z vlastní zkušenosti.*~ (20.01.2018)

Film zábavný zhruba tolik, jako návštěva archeologického muzea. Nuda, plytké dialogy, samoúčelné střídání tří různých jazyků v jednom rozhovoru, vyprávění příběhu odnikud nikam. Většina scén zbytečných, děj nikam neposunujících. Po 40 minutách film zrychlen, po hodině vypnut. Je to v podstatě úplně stejné jako "Moonlight" – Další film vytvořený na objednávku, aby zabodoval u samozvaných odborníků a vyhrával ceny předávané dojatými rádoby kritiky a celebritami. /5%/ (02.05.2024)