Prežil som svoju smrť

Téma koncentračních táborů jsem v českých filmech zaregistroval mockrát, ale vždycky tak nějak okrajově..někdo tam jel, už nepřijel, jel tam další....bla bla bla..ale Přežil jsem svou smrt se odehrává v koncentráku celý natvrdo a to ve vynikající režii Vojtěcha Jasného. Brutální příběh z děsivého prostředí na kterém vyzdvihuji jak jeho preciznost, tak hlavně postavy pánů Menšíka, Sováka, Řehoře, Peterky (především) aspol..jejich tváře známé z provařených, známých filmů, které vidíte v tv každej druhej tejden tady najednou vypadají úplně jinak. Jistě za to může to neobvyklé téma a určitě i totální a nepochopitelná "utajenost" tohohle filmu. Vážně nevím, proč tohle televize vůbec nevysílá a proč se tyhle filmy u nás takřka netočí. O komunistech točíme jak šílení, ale nacouni...na ty nikdo nešáhne. (27.01.2013)

Už jsem to napsal jednou a napíšu to zas. Československá válečná kinematografie, je nejpodrobnější a nejobsáhlejší pohled na události v Evropě od roku 1938 do roku 1945. Tohle je další příhoz do ohně. Tentokrát určitě dost reálný příběh, který se mohl odehrát v jakémkoli z pracovních táborů smrti. Tohle je jeden z miliónů osudů, které se v těchto táborech odehrávaly. Boxer Tonda je odvážný a silný. Jak duchem, tak tělem. Celková proměna statného muže v nicotnou trosku, bojující o každý krůček s kamenem na rameni, výborný obraz aktivního a propojeného odboje "vy se zítřků bojíte, ale my se na ně těšíme..." všudy přítomná smrt, která je součástí každého dne a velmi silné momenty. Příběh českého boxera, který přežil svou smrt v táboře smrti, a to vše v doprovodu vynikajících českých herců, je potřeba znát, považuješ-li se znalce československé kinematografie. (14.02.2012)

Víc než dobrý film z prostředí koncentračního tábora, nejsem sice historik, ale odvažuji se říct, že je poměrně autentický a působí dosti věrohodně. Můj obdiv patří zvláště rekvizitářům, zato, že dokázali na Barrandově vytvořit tak dokonale vytvořit kulisy, tolik podobné opravdovému lágru. Samotný scénář sice nepůsobí nikterak originálně (podobně se vyvíjí každý film z tohoto prostředí), avšak svůj účel to splnilo - tedy především dokumentárnost oné strašlivé doby. Jinak Peterka jako vězeň-boxer působí velmi přesvědčivě, zastiňuje zde své ostatní kolegy (a to i pozdější populární herce Sováka, Menšíka, Brodského a spol.). (15.01.2013)

„Vy se zítřků bojíte, my se na ně těšíme.“ Několik let jsem se tomuto filmu vyhýbal s tím, že mě zde čeká brutálně zdrcující záležitost, abych nakonec dostal schematickou agitku o statečném komunistovi v lágru. Několik scén silných bylo, z nichž za nejsilnější pokládám tu s vláčením těžkým kamenů po schodech, na nichž nejeden utrápený vězeň nalezne svou smrt. Hned na druhém místě by pak byl závěrečný statečný čin ze strany lékaře. Že bych měl ale strhující prožitek z filmu jako celku, bohužel za sebe říct nemohu. Spíše je tento silně ideologicky mířený snímek pro mě důkazem, že ani téma z 2. světové války a prostředí koncentračního tábora nemusí automaticky zajistit excelentní film. Socialistický realismus se tu projevuje se vším negativním (klišéovitý vypravěč s patetickým nábojem, výrazná ideologická linka) i pozitivním (realistické záběry z daného prostředí s dojmem autentičnosti, vč. spousty cizojazyčních dialogů). Leč realismu je zde ve jménu vykřeslování prostředí v první polovině až příliš hodně na úkor rozehrání jednoho celistvějšího příběhu, který dotváří většinou jen vypravěč. Bezesporu nejvíc režisér Jasný šlápl vedle v obsazení nepříliš přesvědčivého Peterky, který se do hlavní role vůbec nehodil nejen herecky, ale ani fyzicky (míním vzhled a postavu podvyživeného vězně, ostatně co do sportu dojde pouze na jednu boxovací scénu). Nejen vzpomínka na tematicky příbuzného Boxera a smrť (1962), z něhož jsem strhující zážitek naopak měl, mi prakticky nedovolí najít důvod, proč Jasného film hodnotit výš. 60% (16.11.2020)

Tonda "Bivoj" Majer byl frajer, že to přežil? Nebo byl frajer, že přiznal, že přiznal díky jiným, kteří byli lepší a zemřeli, aby on žil? Dle mého kombinace obou. Patnáct let po válce bylo dost přeživších, aby se díky jejich vyprávění podařilo Vojtěchu Jasnému dobře vytvořit atmosféru koncentračního tábora Mauthausen. Silnými scénami jsou úvodní nástup, zpěv Ave Maria (ani Lucie Bílá mě nedojme tolik jako židovský zpěvák na skále), schody smrti (skutečně existovaly a šlapal po nich i jiný "Tonda" a to Novotný, pozdější československý prezident). Pro sportovní fanoušky tu boxu moc není. Film také není určen pro popírače holocaustu, mohli by mít z toho srdeční, žaludeční a mozkové či jiné problémy. Opravuji se je to film přesně pro ně. Mimo jiné pivo u Fléků jako protislužba ano, ale bramborák jako přídavek ve stejné destinaci je už vydírání. (07.12.2020)