Prežil som svoju smrť

Dobově schematický popis reality koncentračního tábora. Je to sice ideologicky motivované přepisování dějin ve snaze nadřadit komunistický odboj nad všechny ostatní, politicky uvědomělý Vojtěch Jasný je poplatný třídnímu vidění světa, i přesto ale film díky svému silnému tématu a Jasného nepopiratelnému režijnímu talentu má i dnešnímu divákovi co nabídnout... Škoda, že film nevznikl o pár let později, to mohl být jedním z nejsugestivnějších snímků tohoto specifického subžánru a možná jedním z nejlepších českých filmů vůbec. ,,Vy se zítřků bojíte, ale my se na ně těšíme." (13.05.2014)

Podobně jako jsem si již navykl vnímat Schindlerův seznam jako nadprůměrný, nikoli však výjimečný film o několika silných momentech, budu velmi podobně nahlížet také na Jasného dílo. Scény jako "zpěv" nebo "schodiště" (- předčasný vrchol filmu) mi Schindlerův seznam totiž skutečně připomínaly, ovšem film jako celek mi svojí nekonzistentností připomněl jiný snímek - Šedou zónu. Přežil jsem svou smrt je v jisté nevýhodně už tím, že se snaží vyprávět jakýsi příběh, soustředí se na proplétání několika ústředních motivů (fyzický úpadek Peterkovy postavy, spolupráce mezi vězni, box, pašování věcí atd.), které se snaží udržet pohromadě, ale to se mu na pouhé hodině a půl prostoru nedaří. Mnohem lépe si v tomto ohledu poradil film Boxer a smrt, který na příběh prakticky rezignoval a všechen svůj potenciál soustředil na jemnou profilaci hlavního hrdiny a jeho vztahu k nacistickému důstojníkovi, na jehož pozadí rovněž famózně rozvinul boxerský motiv a vykreslil nelidské prostředí koncentračního tábora. - Chci říct jen tolik, že přibližně po hodině filmu a po skončení oné schodišťové scény jsem nebyl nadále s to Peterkovu postavu jakkoli prožívat a soustředit se na ni, protože více, než co jsem se o ní dozvěděl do té doby (a ne že by nebyla zajímavá - jen poněkud nešťastně dovršená) mě už nemohlo zajímat. Byl totiž markantní rozdíl sledovat tuto postavu, jak bojuje o přežití, a jak se účastní nahodilého příběhu o vzájemnosti, bratrství a lidské dobrotě zadupávané zlem. Pokud člověk právě není géniem, nejmenuje se Norbert Frýd a nepíše další Krabici živých, jen těžko si může troufat na příběh z lágru (či snad rovnou na promyšlený portrét toho, jak to v lágru chodilo), naopak by se měl soustředit na vzácné momenty lidství a lidské nezlomnosti, které film Přežil jsem svou smrt nabídl, ovšem bylo jich žalostně málo. (19.08.2011)

Po atmosferický stránce Jasný exceluje, řada scén si stále zachovává působitost, trochu předimenzovaná, ale originální a osobitá je scéna s židovským pěvcem zpívajícím vězňům Ave Maria. Příběh mě ale příliš neoslovil, to, co se snaží obraz navodit, to diktovaná shcematičnost, uhlazenost a až nevěrohodnost v konání a promluvách postav často až potlačuje. Ani Peterkův výkon mi v hlavě příliš neutkvěl, to už spíš Menšík ve velmi netradiční roli, dle mého ve filmu ani zajímavější postava není. (19.12.2009)

„Dostal jsem strach, že mi má lež vynese něco horšího než rány. Ale později jsem si uvědomil, že to byl jediný způsob jak s nimi mluvit. Skromnost byla u nich zbabělostí, drzost byla chlapská.“ Přežil jsem svou smrt staví na trochu jiném typu hlavního hrdiny. Odvaha a vůle žít by se dala považovat za v podstatě samozřejmost, ale on má tu výhodu, že je ve výborné fyzické kondici a věří, že právě díky ní má šanci přežít („…díval jsem se na cestu do koncentráku jako na těžké utkání“). A divák mu pak i fandí, jak kdyby byl zrovna v ringu. Zejména při těch scénách, kdy mu hrozí bezprostřední smrt. Když nosí pytle, hází chleba či třeba zrovna tahá kamen do schodů (nejdelší, ale možná i nejpoutavější pasáž filmu společně s výslechem). Ale jak sám přiznává, nedostal by se tam, kde je, bez pomoci kamarádů…jakože vedlejší postavy byly neméně zajímavé, nejvíc mě zaujal Menšík. 5* nedávám čistě z jediného důvodu; ten národně-politický podtext je bohužel až příliš citelný a tvoří tak jedinou kaňku na jinak výborném filmu. (08.02.2018)

Nesporně zajímavý film, který má ale svoje limity dané dobou vzniku, vládnoucím politickým systémem a ideologií. Nejde ani tak o to, že v Jasného filmu jsou komunisté zobrazeni jako někdo, kdo požívá vážnosti v očích táborových vězňů. Ono tomu tak ve skutečnosti i bylo. Jejich soudržnost i (téměř náboženská) víra z nich dělaly významné hráče v boji o přežití. Potíž je v ideologickém a nekritickém pohledu. Minulost nahlížená přes soudobé hodnotové filtry musí zákonitě někdy způsobit pokřivení obrazu (což platí mimochodem pro každou dobu - i tu současnou). Být totéž natočené koncem 60. let s nezbytnými úpravami scénáře, vznikl by s velkou pravděpodobností mimořádný film. V pomyslném souboji dvou tématicky i obsahově spřízněných filmů takhle s přehledem vítězí slovenský Boxer a smrt, i když je od sebe dělí pouhé dva roky, svou uměleckou výpovědí je dělí hluboká propast. Celkový dojem: 60 %. (14.11.2015)