Prežil som svoju smrť

Velmi silný a sugestivní příběh z koncentračního tábora Mathausen. Ten se vyznačoval těmi nechvalně proslulými schody na věčnost. Právě ty si z filmu nejvíce pamatuji a pak je tu nezapomenutelná scéna se zpěvákem, při té jsem se rozbrečela a přestala na moment dýchat. Běhal mi z ní mráz po zádech, jak byla silná. Vůle boxera Tondy, kterého civilně zahrál František Peterka, byla ža obdivuhodná. (28.01.2021)

Ďalší z mnohých lágrových filmov, tentokrát z tunajších vôd. Máme tu znova náckov, ktorí nemajú žiaden charakter, bohužiaľ ani ten zlý, pretože tu sú iba ako papierové vreštiace a strieľajúce karikatúry. Chápem, že v roku 1960 to ešte ani zďaleka nebolo otrepané klišé, lenže na film sa asi už bez porovnávania s ďalšími neskoršími zástupcami subžánru pozerať nedokážem. Sú tu pre mňa dva silné momenty, tým prvým asi pre každého bude "výstup po schodoch", ktorý môže dať spomenúť ďalším pamätníkom na Lumetov Pahorok a dialóg väzňa (Sováka) a väzniteľa o tom, kto má a kto nemá za čo bojovať. No a poteší množstvo známych tvárí v netradičných úlohách väzňov koncentračného tábora. Pre mnohých sú to možno najmenej tradičné role v ich kariérach. (12.03.2014)

„Vy se zítřků bojíte, my se na ně těšíme.“ Několik let jsem se tomuto filmu vyhýbal s tím, že mě zde čeká brutálně zdrcující záležitost, abych nakonec dostal schematickou agitku o statečném komunistovi v lágru. Několik scén silných bylo, z nichž za nejsilnější pokládám tu s vláčením těžkým kamenů po schodech, na nichž nejeden utrápený vězeň nalezne svou smrt. Hned na druhém místě by pak byl závěrečný statečný čin ze strany lékaře. Že bych měl ale strhující prožitek z filmu jako celku, bohužel za sebe říct nemohu. Spíše je tento silně ideologicky mířený snímek pro mě důkazem, že ani téma z 2. světové války a prostředí koncentračního tábora nemusí automaticky zajistit excelentní film. Socialistický realismus se tu projevuje se vším negativním (klišéovitý vypravěč s patetickým nábojem, výrazná ideologická linka) i pozitivním (realistické záběry z daného prostředí s dojmem autentičnosti, vč. spousty cizojazyčních dialogů). Leč realismu je zde ve jménu vykřeslování prostředí v první polovině až příliš hodně na úkor rozehrání jednoho celistvějšího příběhu, který dotváří většinou jen vypravěč. Bezesporu nejvíc režisér Jasný šlápl vedle v obsazení nepříliš přesvědčivého Peterky, který se do hlavní role vůbec nehodil nejen herecky, ale ani fyzicky (míním vzhled a postavu podvyživeného vězně, ostatně co do sportu dojde pouze na jednu boxovací scénu). Nejen vzpomínka na tematicky příbuzného Boxera a smrť (1962), z něhož jsem strhující zážitek naopak měl, mi prakticky nedovolí najít důvod, proč Jasného film hodnotit výš. 60% (16.11.2020)

Pro mne asi nejsugestivnější film z koncentračního tábora (scény z kamenolomu) a asi nejzajímavější film o boxu. František Peterka tu hraje člověka s vůlí, kterou by mohl závidět i Krakonoš... Abych řekl pravdu, jiné Jasného filmy mě dost míjely, tento však považuji za nejlepší. Někdy se budu muset podívat na "konkurenční" slovenský film Boxer a smrť. (10.10.2015)

Hned na úvod bych chtěla přidat tento text vyřčen panem Sovákem, který mě velmi zaujal: "Tak za prvé nebojíme se umřít a za druhé když umíráme tak víme proč, to vy nevíte, nebo se aspoň o tom dohadujete. A za třetí jsme žebráci, ale v tom to je, když člověk nemá nic jenom svoji čest a naději na svobodu tak pro ni dovede umřít jednou, dvakrát, kolikrát chceš. Vy nebo oni máte všechno, ale jenom ta čest a naděje vám chybí. Bojíte se toho co bude zítra kdežto my se na to těšíme. Proto můžeme všechno a vy už nic!" Nevím zda je štěstí přežít koncentrační tábor a sama jsem přemýšlela co bych asi dělala v jejich situaci a pravděpodobně bych neměla ani polovinu té jejich odvahy a síly. Musím říct, že František Peterka nebyl za mlada jen pěkný chlap, ale i perfektní herec čehož jsem si dříve nevšimla a také Jiří Sovák spolu s Vladimírem Menšíkem svým herectvím mě jen utvrdili v tom, že byli zaslouženě označeni za legendy české kinematografie. (18.01.2013)