Prežil som svoju smrť

Keby sme sa ako deti nehrali na kovbojov a Indiánov (alebo partizánov a fašistov), ale na väzňov a dozorcov v koncentračnom tábore... a niekto by nás pri tom nakrúcal... tak by to asi vyzeralo takto nejako. Nemám detaily okolo koncentračných táborov (ich denného "života") naštudované, tento tu ale pôsobil krajne nepresvedčivo a naivne. Že tábor smrti? Skôr len taký cvičný láger, v ktorom by zachovať si vlastnú dôstojnosť bolo ľahšie než v Pahorku, prežiť menej náročné než v Potkanovi kráľovi a ujsť z neho by si nežiadalo vedenie profesionálnych "útekárov" Barletta s Hiltsom... skoro, ako by tu tomu velil Schindler... a tak som len párkrát nezaujatý zívol a ani v polovici stlačil čudlík off... (23.05.2020)

Podobně jako jsem si již navykl vnímat Schindlerův seznam jako nadprůměrný, nikoli však výjimečný film o několika silných momentech, budu velmi podobně nahlížet také na Jasného dílo. Scény jako "zpěv" nebo "schodiště" (- předčasný vrchol filmu) mi Schindlerův seznam totiž skutečně připomínaly, ovšem film jako celek mi svojí nekonzistentností připomněl jiný snímek - Šedou zónu. Přežil jsem svou smrt je v jisté nevýhodně už tím, že se snaží vyprávět jakýsi příběh, soustředí se na proplétání několika ústředních motivů (fyzický úpadek Peterkovy postavy, spolupráce mezi vězni, box, pašování věcí atd.), které se snaží udržet pohromadě, ale to se mu na pouhé hodině a půl prostoru nedaří. Mnohem lépe si v tomto ohledu poradil film Boxer a smrt, který na příběh prakticky rezignoval a všechen svůj potenciál soustředil na jemnou profilaci hlavního hrdiny a jeho vztahu k nacistickému důstojníkovi, na jehož pozadí rovněž famózně rozvinul boxerský motiv a vykreslil nelidské prostředí koncentračního tábora. - Chci říct jen tolik, že přibližně po hodině filmu a po skončení oné schodišťové scény jsem nebyl nadále s to Peterkovu postavu jakkoli prožívat a soustředit se na ni, protože více, než co jsem se o ní dozvěděl do té doby (a ne že by nebyla zajímavá - jen poněkud nešťastně dovršená) mě už nemohlo zajímat. Byl totiž markantní rozdíl sledovat tuto postavu, jak bojuje o přežití, a jak se účastní nahodilého příběhu o vzájemnosti, bratrství a lidské dobrotě zadupávané zlem. Pokud člověk právě není géniem, nejmenuje se Norbert Frýd a nepíše další Krabici živých, jen těžko si může troufat na příběh z lágru (či snad rovnou na promyšlený portrét toho, jak to v lágru chodilo), naopak by se měl soustředit na vzácné momenty lidství a lidské nezlomnosti, které film Přežil jsem svou smrt nabídl, ovšem bylo jich žalostně málo. (19.08.2011)

Už jsem to napsal jednou a napíšu to zas. Československá válečná kinematografie, je nejpodrobnější a nejobsáhlejší pohled na události v Evropě od roku 1938 do roku 1945. Tohle je další příhoz do ohně. Tentokrát určitě dost reálný příběh, který se mohl odehrát v jakémkoli z pracovních táborů smrti. Tohle je jeden z miliónů osudů, které se v těchto táborech odehrávaly. Boxer Tonda je odvážný a silný. Jak duchem, tak tělem. Celková proměna statného muže v nicotnou trosku, bojující o každý krůček s kamenem na rameni, výborný obraz aktivního a propojeného odboje "vy se zítřků bojíte, ale my se na ně těšíme..." všudy přítomná smrt, která je součástí každého dne a velmi silné momenty. Příběh českého boxera, který přežil svou smrt v táboře smrti, a to vše v doprovodu vynikajících českých herců, je potřeba znát, považuješ-li se znalce československé kinematografie. (14.02.2012)

Pro mne asi nejsugestivnější film z koncentračního tábora (scény z kamenolomu) a asi nejzajímavější film o boxu. František Peterka tu hraje člověka s vůlí, kterou by mohl závidět i Krakonoš... Abych řekl pravdu, jiné Jasného filmy mě dost míjely, tento však považuji za nejlepší. Někdy se budu muset podívat na "konkurenční" slovenský film Boxer a smrť. (10.10.2015)

Jeden z prvních filmů Vojtěcha Jasného, a další z ukázek jeho neoddiskutovatelného talentu. Při čtení popisu děje by se mohlo zdát, že jde o inspirační zdroj pro Triumf Ducha s W. Dafoem a E. J. Olmosem, ale není tomu tak. Drama, jemuž vévodí vynikající (a skutečně nabušený) František Peterka, se soustřeďuje na sounáležitost vězňů a hluboce lidské okamžiky tváří v tvář nepochopitelně jakéhokoliv náznaku citu prosté mašinérii spíše než aby šokovalo groteskními scénami večírků pro esesmany. Vojtěch Jasný dokázal s pomocí vynikajících herců vytvořit velmi soudržný film, obsahující několik scén nejen hodných zapamatování, ale takových, jaké si nejde nepamatovat. Jednou z nich je samozřejmě scéna na schodech, druhou Ave Maria, a našlo by se jich ještě pár. To je na pouhou hodinu a půl více než slušný výkon, řekl bych. A to jsem ještě nezmínil precizní práci pokud jde o realismus - vězňové stejných národností spolu mluví svým rodným jazykem, používají tlumočníky (kteří někdy tlumočí tak jak se jim hodí), mluví s přízvukem atd. atd. Myslím, že jde o film neprávem zapadlý vedle např. celkem pravidelně reprízované Modlitby Pro Kateřinu Horowitzovou. S touto nejvyšší třídou rozhodně snese srovnání, byť nejde hlavně díky trochu zvláštně a zkratkovitě působícímu konci o úplně rovnocenné soupeře. Já každopádně dávám 80%. (22.09.2012)