November

V podstatě jde o příběh nenaplněné lásky s tragickým koncem odehrávající se v podivném společenství lidí, kde pro ni není prostor. Svébytnou obrazovou poetiku částečně dotváří i tíživě znepokojivá atmosféra, která je spojnicí k bizarním výjevům s místy až morbidním charakterem. Přiznávám zcela bez mučení, že jsem se doslova rochnila v této audiovizuální libůstce opředené spoustou jinotajů. (90%) (28.11.2021)

Prvních pár minut jsem na to zíral docela nechápavě, ale pak mne tahle estonská baladická podívaná zcela uhranula. Nádherná kamera, výborná výprava a kostýmy, k tomu střet pohanských i křesťanských motivů a fantastická stvoření. Nakonec mne docela překvapil pohled na hodinky. Ani mě nenapadlo, že to byly skoro dvě hodiny. Klidně bych si dal i víc... (90%) (03.11.2021)

Také bych chtěl svého Kratta ale duší bych se za něho neupsal. Jednoduchý a magický příběh z estonského venkova u kterého jsem byl po celou dobu snímku okouzlen. Nevím jestli něco podobného ještě někdy uvidím. Už jen za nádherný vizuál a skvělou kameru si to zaslouží hodnotit pozitivně. Pro mě asi nejlepší osobní zážitek z Varů doplněn projekcí v nádherném městském divadle a za účasti obou hlavních představitelů. Nadruhou stranu rozporuplné reakce chápu. (06.07.2017)

Film bohatě využívá motivů z estonského folklóru. Dle anotace je časově situovaný do 19. století, ale např. scéna s morem naznačuje, že by mohlo jít o dobu podstatně starší. Na jiném místě si pozorný divák všimne něčeho, co nápadně připomíná polámaný rám bicyklu. Německá šlechta se v Estonsku začala vyskytovat už někdy po roce 1227 a německý vliv tam částečně přetrvával ještě za carského Ruska. K upřesnění časového zařazení nám nepomůže ani architektura. Podobné venkovské baráčky, jaké se ukazují ve filmu, bylo leckde v Evropě možné vidět ještě v šedesátých letech 20. století. Raději tedy řekněme, že film není jednoznačně historicky zakotvený. Již úvodní scéna ukazuje, zač toho bude loket. Jsme svědky krádeže telete dronem. Tehdy se takovému dronu říkalo „kratt“. Bylo to okultně-technické zařízení (daemon ex machina), které z důvodu neexistence motorů bylo poháněné zlým duchem, což mělo své výhody i nevýhody. Kratt kromě létání uměl i chodit, mluvit a plivat. Mohl vykonávat různé práce, jichž se sám domáhal. Pokud jej jeho majitel neúkoloval, hrozilo, že kratt svého pána usmrtí nebo se o to aspoň pokusí. Zbavit se kratta bylo možné tím způsobem, že mu člověk zadal nesplnitelný úkol – např. uplést žebřík z chleba, jak to vidíme ve filmu. Kratt se potom zavařil a za doprovodného světelného efektu zanikl. Ocenil jsem snad všechny scény: slečna žádá muže, aby ji přenesl přes potok do vesnice a jako odměnu nabízí polibek, prase přísahající na Bibli, proměna ženy ve vlčici, pozvání mrtvých na večeři... Kdo se zajímá o magické aspekty lidové tradice, ten si přijde na své; chvílemi je to téměř instruktážní snímek. Kromě toho má film také hlavní dějovou linii, a sice příběh o lásce. Na nějakou nit bylo třeba ty perly navléknout. Umělecké kvality tohoto filmového díla nebudu vypočítávat, protože to zde již učinili jiní. Pouze připomínám, že od autora románu, který posloužil jako předloha tohoto filmu, vyšlo jedno literární dílo i v českém překladu (Andrus Kivirähk: Muž, který rozuměl hadí řeči, Zlín 2011). (25.12.2021)

Poslední film, který jsem letos ve Varech viděl - to nejlepší na konec. Vynikající estonská parafráze Kytice a Máje, banální love story na pozadí estonských mýtů, s vynikající atmosférou, skvělou prací kamery a výbornými hereckými výkony. Nechybí ani černý humor, samotný příběh také není natolik přímočarý, jak by se mohlo zdát. Prostě pecka. (08.07.2017)