Réžia:
Rainer SarnetScenár:
Rainer SarnetKamera:
Mart TanielHudba:
Michał JacaszekHrajú:
Rea Lest, Jörgen Liik, Arvo Kukumägi, Katariina Unt, Taavi Eelmaa, Dieter Laser, Jonathan Peterson, Mari Abel, Meelis Rämmeld, Ene PappelObsahy(1)
V tomto příběhu lásky, odehrávajícím se v Estonsku 19. století, touží venkovské děvče Liina po vesnickém chlapci Hansovi. Hans je ale nevysvětlitelně přitahován představou, že navštíví německou baronku, která vlastní vše, po čem Hans touží. Pro Liinu je tak získat Hansovo srdce v této temné, drsné krajině, kde společně dlí vlkodlaci, přízraky, mor i ďábel, kde nekontrolovaně bují zbojnictví a kde jsou lidské duše o to cennější, nesmírně obtížné. Díky podmanivé černobílé expozici Rainer Sarnet živě zachycuje pestrost životů i s každodenní dřinou, která je provází. Má pak samotná existence cenu, když člověk postrádá duši? (Cinemax)
(viac)Videá (3)
Recenzie (78)
Poslední film, který jsem letos ve Varech viděl - to nejlepší na konec. Vynikající estonská parafráze Kytice a Máje, banální love story na pozadí estonských mýtů, s vynikající atmosférou, skvělou prací kamery a výbornými hereckými výkony. Nechybí ani černý humor, samotný příběh také není natolik přímočarý, jak by se mohlo zdát. Prostě pecka. ()
Pomaličky plynúca báseň plná krásnych momentov - kedy prízraky a obludy a samotné manifestácie hriechu naberajú konkrétne podoby. To zlé a to nechutné vyviera z prapodstaty stredu medzi pohanským a kresťanským. Úlohu hrajú živly, tradície a zvyky - akokoľvek bizarné ale plné opodstatnení. Sme odrezaní od reality. Sme v niečom čo sa nedá úplne popísať. Je to tak trochu o láske. O smrti. O bizarnostiach a nežnosti. O dotykoch - či už tých smrteľných alebo láskavých a o degenerovanom spoločenstve, ktoré opustilo morálny základ. Čiernobiely manifest Rainera Sarneta nie je pre každého. Ale je plný pôsobivých scén. Hlavná predstaviteľka Liiny je krásna. ()
Kokos to čo bolo? Čomusi TAK úžasne divnému proste nemôžem dať menej, ako 4*. Pôvodne som čakal folk horor, pre ktorý mám slabosť a áno, ono to asi čiastočne naozaj bol folk horor. Čiastočne... ale nie stopercentne. Čo to vlastne bolo? Vraciame sa na začiatok komentu: kokos to čo bolo? Občas ma naplno na vracanie, občas som od toho fascinovane nevedel odtrhnúť zrak a atmosféra bola temná, plnokrvná a mäsitá. Rovnako tak výprava a čierno-biela kamera. Trocha ako od Jana Švankmajera. ()
Nádherná (nebrat doslovně pro vše, co se zde odehrává, například takový lektvar lásky...) encyklopedie estonských mýtů a tradic, ale také obyčejný příběh lásky, jak to tak bývá v dosti nelehké době. Stylem vyprávění Listopad opravdu encyklopedii připomíná, je totiž rozdělen do kapitol, nebo jednotlivých příběhů, které tvoří celek. Samozřejmě nejsou nijak označené, přesto tu jakési pocitové dělení je a je to možná trochu škoda, plynulý styl vyprávění by obrazové poetice sedl mnohem více. Kamera je opravdu magická, čemuž samozřejmě dopomáhá i černobílý materiál, ve kterém nádherně potemnělé krajinné kompozice, či občas až hororové detaily, tváří skutečně vyniknou. Pro příklad stačí vzpomenout na scénu setkání s ďáblem, nebo moji vůbec nejoblíbenější, les o dušičkách. Byl jsem jím nadšen, Rainer Sarnet očividně vybíral lokace velmi pečlivě, z dalších mohu vzpomenout na zámek, chalupu ve které žije Liina a mnohé jiné. Navíc to stejné platí i o kostýmech či hereckém obsazení (co se výkonu týče, zase velmi kvalitním!), které je typově opravdu povedené, ať už jde o Hanse, Liinu, barona... ale i ty nejchudší vesničany. Kdybych měl k lesu o dušičkách vybrat ještě jednu scénu, pak by to byl samozřejmě závěr. Prozření, následované ďáblem a setkáním dvou vozů, neskutečně silný moment, ke kterému není třeba více dodávat. 85% ()
,,DAJ MI PRÁCU." ,,CHOĎ SPRAVIŤ REBRÍK Z CHLEBA." __ Komentované s odstupom štyroch mesiacov od videnia. Svojou bizarnosťou, námetom a spracovaním čisto artová záležitosť, ktorá už v čase nakrúcania mala ambície žať úspechy po všemožných festivaloch. Čiernobiela kamera najväčšmi umocňuje celkové vyznenie, osobne v nej však vidím istú snahu o vyumelkovanosť a napadlo mi, nakoľko by bol výsledok odlišný pri využití farebných filtrov, striedajúcich sa napr. s ročnými obdobiami. Najväčší dojem však vo mne zanechali postavy krattov, ako možno vôbec prvej vytvorenej ,,umelej inteligencie". Poeticky filozofujúci snehuliak podporuje baladický charakter filmu, ktorého záver začína byť postupne zrejmý. Film, ku ktorému sa dá nielen časom vrátiť, ale zároveň nabáda zoznámiť sa s dielom autora predlohy. (345. hodnotenie, 39. komentár k filmu) ()
Galéria (18)
Zaujímavosti (1)
- Celosvětová premiéra proběhla 3. února 2017 v Estonsku. (ČSFD)
Reklama