...a spravodlivosť pre všetkých

I když jsem tenhle film o pochybné soudní spravedlnosti viděla před šílenou spoustou let, nemůžu zapomenout na Al Pacina a jeho závěrečnou řeč, protože snad poprvé v životě se mi stalo, že jsem byla z hereckého výkonu v rozpacích. Byl totiž tak strašně niterný a téměř až intimní, že jsem měla pocit jakési nepatřičnosti z toho, že se herec obrací naruby, vydává ze sebe všechno do poslední kapky, smývá hranice mezi předstíráním a svými obnaženými emocemi a já tomu pijánko přihlížím. Taková to byla síla a to jsem ještě netušila, že u Al Pacina si na tento způsob budu muset zvyknout. (10.01.2006)

Stejně tak, jako pinďour stojí na základě obdivuhodně stavitelské viagry, existují filmy, které jsou scénářem, pojetím a vším tím filmovým něčím nezajímavé, ale mají chytře umístěny základy na hereckém umění hlavního protagonisty. A Pačíno není typickým příkladem této skupiny, nýbrž jejím korunovaným králem, jemuž bych zobal z ruky cokoli i při vypnuté televizi (02.08.2011)

Ano, uznávám, že myšlenka je perfektní a názorné ukázání přísloví ,,s poctivostí dojdeš akorát tak do pr...'' je vskutku věrohodné ale nemějte mi to za zlé, ale jestliže se jedná o film ze soudního prostředí, tak si nemyslím, že chci tak moc, když očekávám napínavá soudní líčení a hlavně právnickou atmosféru, tady se mi nedostalo ani jedno a nejsem nijak zvlášť vzdělaný, ale nevím nic o tom že by soudci nosili u sebe zbraň při líčení, a ještě k tomu jí používali jako výstrahu při šarvátce právníků v soudní síni. PS: Tu třetí hvězdičku dávám za Ala a doporučuji originál s titulkama, dabing je otřesný. (02.07.2010)

Povolání právníka je vyhrazeno takřka výhradně pro kariéristické mamonáře, kteří tradičně slabého smyslu slepé spravedlnosti využívají ke kroucení práva dle svých interpretací. Proto mne vždy potěší, když do spolehlivě prohnile fungujícího systému vstoupí idealista s kacířským názorem, že všichni by si před soudem měli být rovni. A spokojeně vrním i proto, že dramatické okamžiky se střídají s vtipnými scénami v podobě létajících talířů v budově soudu či soudce balancujícího na hraně adrenalinové sebevraždy. Morálně je tento snímek za jasných pět pěticípých, ale já bych přece jen očekával o trošku větší aktivitu od střihačových nůžek. (08.10.2011)

Jako jo, chápu tu nadsázku i tragikomedii, chápu tu sociální kritiku, i to, kam ty případy právníky dovedou (jednoho do cvokhausu, druhý se stane obětí mamonu atd., vyšinutí jsou všichni), a proti tomu můj oblíbenec Al Pacino, kterého ale také zapletou pomaličku do pavučiny. Je to dlouhé, prvotní nadšení ze skoro dokumentárního formátu s civilním herectvím a dobrými hláškami se brzy změní v otupění, a vlastně kromě několika málo signifikantních případů se neodehraje nic až tak světoborného. Je to prostě kritika špatně nastaveného soudnictví a právníků, dobře udělaná, ale přece jen u nás to nemá takový ozvuk, protože česká justice je Kocourkov sám pro sebe. Navíc mi ten film vlastně přijde hrozně černobílý. Jediný hodný advokát. A všichni ti zavření jsou zavření vlastně omylem, a jinak jsou to hodní pracovití chlápci. Černobílé vidění světa. Ale pár scén je tam dobrých - s letadlem a běh s joggery po ránu. Trošku to předznamenává Forresta Gumpa. (07.12.2013)