...a spravodlivosť pre všetkých

70. léta byla v Americe obdobím morálního neklidu, kdy se i kinematografie zásadně proměnila a narozdíl od předchozích dekád, kde kralovaly velkofilmy z dávné historie typu Kleopatry, přišla na řadu závažná společenská dramata a objevil se fenomén tzv. nezávislého filmu. Jewisonův snímek je příběhem mladého idealistického právníka, které frustruje byrokratičnost a zkorumpovanost soudní mašinérie, nemožnost se účinně domoci spravedlnosti, zejména pokud člověk nepatří ke společenské elitě. S jeho poselstvím se nedá než souhlasit, mám ale pocit, že je to kousek na můj vkus až příliš aktivistický a ve své snaze přímočarý. Nesnaží se diváka dovést k poznání, ale předkládá mu hotové pravdy. Na jedné straně stojí zosobněná ušlechtilost, na druhé straně jasně identifikovatelné absolutní zlo. Charaktery jsou prostě příliš černobílé a prostor pro diváka tady není. Celkový dojem: 75 %. Z hereckého obsazení vyčnívá, jak jinak, Al Pacino, který ztvárnil svého Arthura s vášnivým zaujetím. (27.09.2016)

Jako jo, chápu tu nadsázku i tragikomedii, chápu tu sociální kritiku, i to, kam ty případy právníky dovedou (jednoho do cvokhausu, druhý se stane obětí mamonu atd., vyšinutí jsou všichni), a proti tomu můj oblíbenec Al Pacino, kterého ale také zapletou pomaličku do pavučiny. Je to dlouhé, prvotní nadšení ze skoro dokumentárního formátu s civilním herectvím a dobrými hláškami se brzy změní v otupění, a vlastně kromě několika málo signifikantních případů se neodehraje nic až tak světoborného. Je to prostě kritika špatně nastaveného soudnictví a právníků, dobře udělaná, ale přece jen u nás to nemá takový ozvuk, protože česká justice je Kocourkov sám pro sebe. Navíc mi ten film vlastně přijde hrozně černobílý. Jediný hodný advokát. A všichni ti zavření jsou zavření vlastně omylem, a jinak jsou to hodní pracovití chlápci. Černobílé vidění světa. Ale pár scén je tam dobrých - s letadlem a běh s joggery po ránu. Trošku to předznamenává Forresta Gumpa. (07.12.2013)

Priemerná súdna dráma o poctivom advokátovi v hlavnej úlohe s nadpriemerným Al Pacinom nominovaným na oscara. Za zmienku určite stojí Pacinova záverečná reč, scéna s vrtuľníkom, ktorý riadi sudca so samovražednými sklonmi a dobrý dojem kazí na môj vkus dosť nevhodná veselá džesová hudba, ktorá sa do žánru súdna dráma nehodí. Pacino samozrejme plný počet .60%. (11.02.2009)

Nadčasový a skvělý námět, který měl tu smůlu, že byl zrealizován na nesympatickém přelomu 70. a 80. let. Nedokážu se zbavit dojmu, že ona lehká tragičnost a několikrát naznačená zbytečnost snažení a bezvýchodnost nástrah soudního systému by se v jiném období vyjímala daleko lépe. Bez prazvláštních účesů nebo soundtracku, který k dění na plátně několikrát vůbec nepasuje. A je to obrovská škoda, protože Pacino se do příběhu vložil jako obvykle s plným nasazením a já žasnu nad jeho dokonalou etudou v helikoptéře a padám na kolena z každého jeho monologu v čele s uchvacující finální řečí, která patří k jeho životním číslům. I proto mě tolik mrzí, že se scénář ve druhé polovině tak bezvýhradně ponoří do své moralistické části a žaluje z plna hrdla na americkou justici. S kapkou uvěřitelnosti bych šel podstatně výš. (29.09.2008)

Satirický film, tvrdě napadající americký soudní systém, neberoucí se servítky vůbec před ničím. Hlavní postava, mladý, o všeobecném právu na spravedlnost nepochybující, právník, má být krutě ironickým protějškem těch desítek geniálních, přesvědčivých, neporazitelných mistrů soudních dvorů, kterými se to v právnických filmech jen hemží. Film musí pochopitelně končit velkou řečnickou bitvou, tady spíše sebevraždou, avšak na ní není k obdivování pouze herecká virtuozita Al Pacina, nýbrž i sarkastické zparodování klišovitých a patetických výstupů, jakých se mnozí filmoví hrdinové právnických filmů dopouštějí neustále. Film se točil v Baltimore, a proto tu bylo využito mnoho newyorských divadelních herců, dokonce i guru Lee Strasberg, který učil snad všechny slavné herce své generace od Marlona Branda po Marilyn Monroe. (06.01.2005)