...a spravodlivosť pre všetkých

Al Pacino dokazuje proč byl v prvních 20 letech své herecké kariéry tolik ceněným hercem. Právem byl za předvedený výkon v tomhle filmu nominován na Oscara. Mám moc rád podobné filmy, které člověka nutí k vytvoření svého vlastního názoru. Nesmyslnost v soudních síních snad ani nešla podat lépe. K mému maximálnímu hodnocení chybělo jen opravdu málo. 80% (13.03.2012)

Se soudní spravedlností je to jako s demokracií. Nic lepšího jsme nevymysleli, ale to neznamená, že je to v pořádku. Není to problém americký, taková je cesta střetávání se žalobce a obhájce jako prostředek k nalezení pravdy. Lepší není. To však neznamená, že není občas shnilá, často plná defektních soudců, kteří opojení mocí rozhodovat, kdo má jít sedět na osm let a kdo má dostat podmínku, uvěřili ve svou neomylnost, vyvolenost... božskost. Nebo necitelných obhájců bez svědomí a kariéristů žalobců. Al Pacino to zde strhujícím způsobem předvádí. Ani on ani režisér však nemohou říct, jak z toho ven. (27.09.2010)

Já jsem viděl tolik parádních filmů od soudu, že může být Al Pacino nominován třeba na nejužitečnějšího hokejistu základní části paraolympijských her, a je mu to na houby, protože tady se kromě trochy řvaní vůbec nic neděje. Celou každodenní Arthurovu rutinu sledujeme s podivným odstupem, žánrově se motáme mezi dramatem, komedií a krimi, ale z té je tu nejmíň. Sympatickou postavou je Jakc Warden, nesympatickým pak obsazení dabingu, kde si několik málo herců s výraznými hlasy (Trávníček, Musil, Pípal, Vlach) střihlo ještě asi desítku vedlejších postav - každý. Další velká legenda zlomena. Jestli chcete koncert, pusťte si 12 rozhněvaných mužů v původním dabingu. (24.03.2018)

Kde jsou ty doby, kdy si Al Pacino vybíral filmy, které měly mnoho co říct... And Justice for All patří mezi ně, mezi tu výpověď o Americe před 30ceti lety, kterou si dneska pod vším pozlátkem těžko uvědomuje. Příběh samotný je spíše skládankou střípků, upozorňujících na extrémní povahu paradoxů vznikajících v americkém soudním systému, postupech a především, lidech. Konfrontace "co je správné" a "co je podle zákona" je v závěru dobře vygradovaná a jen mě napadá otázka, kdo je v tomhle filmu při smyslech? Každý je tu symbolem. (19.12.2011)

Presne viem čo chceli tvorcovia docieliť a čo povedať, len neviem či si pre zobrazenie "absurdnej (ne)pravdy v justícii" nezobrali na seba príliš veľa a občas to s tou akože symbolikou neprehnali (právnik hádžuci taniere, výlet helikoptérou,...)...Súhlasím s príliš veľkým množstvom (zbytočných) dejových odbočiek, tým film stráca na sile výpovede, ktorú nesporne má. Na druhej strane celým príbehom sa ako červená niť "vynie" úžasný Al - čo si budeme hovoriť v 70te roky boli podľa mňa jeho zlatým hereckým obdobím (predovšetkým záverečná scéna na súde je nezabudnutelná). Film, ktorý zaujme, má čo povedať aj dnes a bude mať čo povedať aj v budúcnosti... (14.09.2009)